 
    
    
     
    
     
     
  
 
     
    Pravidelný uživatel elektronické pošty si časem zvykne používat pro své kolegy místo jmen přezdívky (anglicky alias) a dokonce svému počítači poskytuje jejich seznam, aby je ten znal také. Tento zvyk, který si s sebou podle jedné legendy přinesli pionýrští autoři prvních programů pro zpracování elektronické pošty jako návyky z oddílů chlapeckých skautů svého mládí, je docela užitečným zjednodušením, kterým programy elektronické pošty dovolují usnadnit zapisování elektronických adres našich kolegů bez ohledu na to, jak pitvorně se jejich domovský počítač jmenuje a jak komplikovaně se jeho skutečná adresa musí zapisovat.
Přezdívky jsou prostě slova, která si volíme jako označení, kterým pak program 
elektronické pošty rozumí jako zkratkám za plné elektronické adresy. 
Nejjednodušší užitek, který nám přinesou, je možnost organizace vlastního 
adresáře uchovaného na počítači s automatickým výběrem těchto adres 
při použití zvolené přezdívky. Takový adresář si do počítače můžeme 
buď uložit sami, nebo využít běžné služby mnoha poštovních programů 
- při čtení došlé pošty uložit adresu odesilatele čteného dopisu
do našeho adresáře přezdívek. Začínáme-li s používáním elektronické 
pošty jako nováčci, může být docela užitečné požádat některého 
ze zavedených kolegů v našem oboru ze zahraničí, jestli by nebyl 
ochoten nám poslat adresy ze svého adresáře aliasů týkající se našeho 
společného oboru zájmu. Pokud nám vyhoví, může to znamenat užitečné zkrácení 
latentní doby, kterou začínající uživatel potřebuje pro to, aby se "dostal 
do obrazu" a eliminoval materiály na bázi celulózy ze seznamu 
toho, co potřebuje i na velmi intenzívní korespondenci se zahraničím.
Přezdívky můžeme navíc využít jako amatérskou náhradu služeb malých 
elektronických konferencí: Tyto služby jsou obvykle realizovány programem,
kterému se zasílá pošta na jednu konkrétní adresu a ten automaticky 
zajistí rozeslání všem, kteří jsou na seznamu odběratelů. V docela 
malém může být užitečné mít takto organizované zasílání zpráv třeba všem členům 
katedry apod. Využití takové služby vyžaduje domluvu se systémovým
administrátorem našeho domovského počítače, který adresu, která se takto chová, 
zřídí a pomůže nám s obsazením adres, kterých se takové rozesílání týká. 
Naše amatérská realizace takové služby pomocí mechanismu přezdívek spočívá 
ve využití možnosti použít přezdívku i jako označení celé skupiny adres, 
o které se nám současně jedná. Stačí si tak pod jedno krátké označení 
uschovat soupis třeba všech lidí, se kterými spolupracujeme na řešení
projektu, a při zasílání oběžníkových zpráv zadat jako adresu do pole 
To: přezdívku této skupiny - program odesílající naši poštu se postará 
o vyplnění všech těchto adres do záhlaví naší zprávy. (Při odpovídání 
na takto zaslané zprávy poskytuje většina poštovních programů možnost 
tzv. skupinové odpovědi - group reply. Při použití této 
možnosti pro odpověď místo obvyklé obyčejné odpovědi (tj. např. 
v programu elm v systému Unix odpovídáme pomocí volby 
g místo obvyklého r; v programu mail napíšeme 
R místo r) rozešleme svou repliku všem, komu byla adresována
původní zpráva. Nepočítáme-li s potřebou toho, aby adresáti naší zprávy 
měli možnost rozeslat svoji odpověď pomocí skupinové odpovědi, můžeme využít 
ještě jeden trik: Uvedeme-li alias skupiny adresátů do pole Bcc: 
určeného pro skryté zasílání kopií zprávy, dosáhneme toho, že z textu 
odesílané zprávy poštovní program tyto všechny adresy odstraní (ale poštu 
na ně samozřejmě pošle). Zpráva doručená adresátům tak nezačíná únavně 
dlouhým soupisem všech, komu mimo nich byla tato pošta odesílána; kromě toho se 
tento obrat může hodit, chceme-li před nimi tuto informaci úmyslně skrýt 
(na vyplnění tohoto pole se dostaneme v elm volbou h 
- headers - těsně před finálním odesláním zprávy, v mail 
zadáním příkazu ~b a v systému VM příkazem inc bcc:).
Vlastní definice přezdívek se liší podle konkrétně používaného programu (jako ostatně mnoho dalších drobností při jejich ovládání).
Bohaté možnosti nabízí v systému Unix program elm, který 
po volbě a (alias) nabídne několik možností, včetně 
zmíněné automatické tvorby přezdívky pro odesilatele dopisu, který zrovna čteme. 
Můžeme si tak vypsat přezdívky, které jsme si dříve uložili, měnit je, atp. Je 
to velice pohodlné při doplňování či opravě jedné přezdívky, ale poněkud 
těžkopádné, chceme-li si naráz uložit třeba 100-200 adres, které potřebujeme, 
např. pro obesílání při přípravě konference. Ani tato situace však není 
ztracená. Program elm sice uchovává adresář přezdívek 
ve speciálním tvaru umožňujícím rychlé vyhledávání při práci, ale navíc 
pro nás vede ještě jeho verzi ve tvaru obyčejného textového souboru 
(konkrétně souboru ~/.elm/aliases.text). Tento soubor můžeme obyčejným
editorem opravit či doplnit, ale to samo nestačí, protože po zadání 
přezdívky se elm do tohoto souboru nedívá. Je proto nutné vyvolat 
ještě program newalias; ten se postará o to, aby na základě 
obsahu textového tvaru adresáře přezdívek opravil předzpracovanou formu, kterou 
elm později používá (občas se tato vlastnost hodí, dojde-li 
nedopatřením k poškození předzpracované verze). Záznamy v textovém 
souboru mají docela jednoduchý tvar:
| přezdívka =jméno=adresa | 
Přezdívky pro skupiny adres vypadají (a zadávají se) úplně stejně, jen místo elektronické adresy zadáme přezdívky adres, které do skupiny patří, oddělené mezerou nebo čárkou.
Program elm má ve své standardní konfiguraci omezení, 
na které můžeme po čase narazit: zpracuje nejvýše 256 přezdívek 
a další ignoruje. Program newalias může v takové situaci 
pomoci obhospodařovat několik adresářů přezdívek, z nichž každý budeme
udržovat pod touto hranicí. Chceme-li uschovat "pracovní" adresář přezdívek 
jako soubor např. aliases.archiv1 a nahradit jej obsahem jiného 
adresáře, který máme v souboru aliases.archiv2, můžeme tak učinit 
např. posloupností příkazů
| cp ~/.elm/aliases.text /.elm/aliases.archiv1 | 
Jiný unixový poštovní program, mail, poskytuje poněkud méně komfortu, 
jedná se však o jistý minimální standard. Přezdívky pro něj připravíme 
do textového souboru ~/.mailrc ve tvaru buď
| apřezdívka   adresa | 
nebo pro přezdívku skupiny adres
| gpřezdívka   seznam adres | 
V systému VM na sálových počítačích nebo klonech IBM je pro práci
s adresáři přezdívek k dispozici program names, s dobře
pochopitelným interaktivním používáním. (Drobné potíže nám může způsobit omezená 
délka pole pro zadávaní seznamu adres pro skupiny: Možnost, jak to obejít, 
je např. ukončit toto pole odkazem na přezdívku další skupiny, která bude 
sloužit jako pokračování, atd., atd. Při použití první přezdívky z takového
řetězu se do zprávy použijí i přezdívky ze všech takových 
pokračování.) Uživatel si zde může poznamenat i řadu dalších informací, jako je 
telefonní číslo, povrchová adresa, či další poznámky. Tyto informace nejsou 
samozřejmě využívány při elektronické komunikaci, ale umožňují vést si 
pomocí names obecně použitelný elektronický adresář.
Pro práci s elektronickou poštou přezdívky nezbytně nutně využívat nepotřebujeme - všechny operace se dají udělat i bez nich, ale za cenu více psaní (a tedy i více chyb). Chceme-li však elektronicky komunikovat skutečně efektivně, stojí za to se zkratek, které nám přezdívky dovolují, naučit využívat.
