CASLIN 2000 Proeceedings

Současné trendy vzdělávání v kurikulu knihovnictví a informační vědy

Karen M. Drabenstott

Abstrakt

K určení současných trendů vzdělávání v kurikulu knihovnictví a informační vědy (KIV) popisuje autorka dopad zásadních a bouřlivých technologických změn, ke kterým došlo během posledních deseti let, a zamýšlí se nad tím, jak tyto změny ovlivní náš obor v blízké budoucnosti. Vyzývá vyučující v oboru KIV k tomu, aby přemýšleli o budoucnosti a připravovali se na změny v kurikulu, které by odrážely současný i budoucí vývoj. Autorka rovněž popisuje výsledky průzkumu informací uvedených na webovských stránkách severoamerických univerzit s programem KIV. Cílem tohoto průzkumu bylo určit nové trendy ve výuce knihovnictví a informační vědy tak, jak se odrážejí v nabídce nových předmětů, kombinací kurzů a programů. Nepřekvapí, že fakulty KIV využívají nové možnosti jako je zaměření na technologie a systémy. Fakultám KIV se dostává podpory, aby zkoumaly nový obsah oboru a zaměřovaly se na nové směry z hlediska budoucnosti, odborně posoudily učitele, dostupné prameny a zdroje, které jsou schopny zajistit realizaci změn ve svých institucích.

Úvahy o změně a nových technologiích

Nové technologie

Nejvýraznější změnou poslední doby byl obrovský rozvoj technologií. Zejména po roce 1993, kdy vznik World-Wide Webu zrychlil přesun tradičních zdrojů informací, jakými jsou knihy, časopisy, zpravodaje a noviny, do digitální podoby, ve které si je mohou lidé zobrazit novými způsoby a pracovat s nimi tak, jak to dříve nebylo možné. Na www jsou informace dostupné kdykoliv a kdekoliv, 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, a 365 dní v roce, neboli "24/7/365." Navíc lze tyto informace přizpůsobovat individuálním potřebám, přáním a preferencím. Například nové služby, které nyní nabízejí webovské brány a jiné webovské prohlížeče, umožňují obyčejným lidem formulovat zájmy a vložit profily svých zájmů do těchto služeb, získávat zprávy a informace odpovídající těmto zájmům a takto získané informace zobrazit a stáhnout si je na počítač a poslat je e-mailem kolegům a spolupracovníkům.

Zcela nové formy komunikace

Rozvoj nových technologií vedl ke zrodu zcela nových forem komunikace založených právě na technologiích a nemajících žádnou analogii v tradičních tištěných formách komunikace. Všichni jistě známe elektronické noviny a časopisy vycházející na Internetu. Tyto formy se sice ještě v mnohém podobají svým tištěným protějškům, ale mají také prvky, které jejich tištění dvojníci nemají, jako jsou například barevné fotografie, video nahrávky, vyhledávací mechanismy, aktualizované sportovní výsledky, a adresně zaměřené zprávy. V nejbližší budoucnosti vzniknou, podle mého odhadu, nové formy komunikace, které umožní jen technologie. Tyto nové formy budou v sobě slučovat různá média, virtuální realitu a zaznamenané vědomosti. Technologie nám umožní transformovat naše myšlenky a tvorbu do nových forem vyjádření, které nás zobrazí úplněji, a nakonec nás překonají. Používání technologií bude stále jednodušší, takže budoucí formy komunikace umožní, aby lidé nebyli tolik zatížení tím, jak se naučit nové technologie používat, aby nebylo jako dnes tak obtížné všechny vynálezy využívat a přizpůsobovat se jim.

Dopad na autorská práva

Autorská práva se v budoucnu stanou něčím víc než jen slova na papíru. Budoucí "dokumenty" budou syntézou médií, virtuální reality a zaznamenaných vědomostí. Budou vyžadovat průběžnou kontrolu, povolení a licenční poplatky za použití mediálních záznamů. Za výrobu budoucích "dokumentů" už nebude odpovědný jeden či dva lidé, a nebude možné označovat jen jednoho či dva lidi za jejich tvůrce. Místo toho budou autoři členy značně velkých tvůrčích týmů, které budou připomínat dnešní produkční skupiny vyrábějící filmy či televizní programy. Výroba mnoha budoucích "dokumentů" bude dlouhodobá záležitost, protože informace v těchto dokumentech budou vyžadovat průběžnou kontrolu a aktualizaci.

Vydavatelé obsahů

Vydavatelé obsahů v nejbližší době projdou transformací související se změnou autorských práv, kdy autoři již nebudou jednotlivci pracující izolovaně a používající své vlastní zdroje, ale stanou se tvůrčími týmy pracujícími stejně jako produkční týmy ve filmovém či televizním průmyslu při výrobě živě vysílaných nebo nahrávaných programů. Takové týmy budou nezbytné pro zachycení jevů v digitální podobě a pro transformaci toho co nyní sdělujeme verbálně do zcela nových forem vizuálního vyjádření a praxe. Tato transformace, která čeká na vydavatele obsahů, nebude ani rychlá ani levná. Bude pravděpodobně vyžadovat spojení počítačového, vydavatelského a zábavného průmyslu. A "dokumenty" vzniklé z tohoto spojení nebudou volně šířeny prostřednictvím webu či jeho budoucích nástupců. Takové dokumenty budou vyžadovat platbu formou předplatného, trvalých příkazů, či zcela nových ekonomických modelů, které umožní jejich dlouhodobé přetrvání, potřebné na to, aby se mohly plně rozvinout.

Vydavatelé databází

Změny v oblasti autorských práv a publikování nás nutí přehodnotit i roli vydavatelů databází. Dnes drtivá většina těchto vydavatelů shromažďuje a třídí publikované i nepublikované písemné materiály podle obsahu, formy nebo obojího a vytváří zástupce, které shrnují myšlenkový obsah těchto materiálů. Dokonce i webovské vyhledávací stroje jako například Alta Vista, Excite, Google search, Hotbot Lycos, Northern Light Search, a webovské prohlížeče adresářů jako Argus Clearinghouse, Canadian Subject Guide, Google Web directory, Magellan, Yahoo můžeme považovat za typ vydavatelů databází, protože sbírají a označují psané materiály publikované na webu, tedy materiály mající podobnou formu.

Budeme v blízké budoucnosti vydavatele databází vůbec ještě potřebovat? Nebo jejich roli převezmou vydavatelé obsahů, kteří formulují sofistikované recenze shrnující obsah pomocí verbálních i vizuálních prostředků, a publikují recenze bez autorského práva nebo bez omezení k publikování citlivých informací? Nebo jejich práce převezmou inteligentní zástupci, tedy inteligentní počítačové programy, pomocí kterých lidé sami profilují své požadavky a pošlou je do sítě, aby jim nalezli materiál, který je zajímá?

Uživatelé (tzn. obyčejní lidé)

Nyní posoudíme i hledisko uživatele. Dnes si uživatelé (nebo obyčejní lidé) kupují informace formou předplatného v knižních či audiovizuálních klubech, prostřednictvím členských poplatků profesním sdružením nebo jednorázovým nákupem v knihkupectvích. Nakupují a konzumují levné informace publikované v novinách a časopisech. Kopírují, čtou nebo si půjčují knihy v knihovnách. Surfují na webu a vyhledávají informace pomocí internetových služeb, které jim doporučili přátelé nebo kolegové, nebo jen díky štěstí a náhodě. Dostávají rady od rodiny, přátel a kolegů a občas si půjčují materiály z jejich soukromých sbírek. Samozřejmě lidé zaměstnaní na významných či vlivných místech v obchodě, ve vládě či průmyslu využívají zdrojů svého zaměstnavatele, aby si zajistili informace, které jim pomáhají při rozhodování. Ale obyčejní lidé většinou neinvestují mnoho vlastních peněz do informací potřebných k tomu, aby vedli užitečný a produktivní život.

To se však asi změní. Informace už brzy přestanou být zadarmo. Vytvořit elektronické informace a vystavit je na síti bude nákladné. A lidé budou chtít mít přístup k informacím, protože většina těchto informací bude zábavná a přitažlivá pro konzumenty, aby si je vybrali a vyzkoušeli.

Knihovny dneška

To nás přivádí k funkci knihoven. Dnes jsou knihovny zdrojem fyzických souborů informací v tradiční podobě, jako jsou knihy, odborné časopisy a zábavné magazíny, noviny, obrazy a zvukové CD-ROMy. Lidé si materiály z knihoven půjčují, čtou, poslouchají, prohlížejí a kopírují. Tyto materiály může používat, vzhledem k omezením vyplývajícím z jejich fyzické podoby, vždy jen jedna osoba. Knihovny začaly budovat digitální sbírky a uzavírat licenční dohody s poskytovateli a distributory informací, aby umožnili více uživatelům současně využívat digitální databáze, referátové časopisy a zábavné magazíny, obrazové soubory, noviny apod. Některé licenční dohody jsou značně omezující a dovolují pouze jedno použití zakoupeného či "pronajatého" zdroje. Tak například netLibrary od svých licenčních partnerů vyžaduje zakoupení elektronických knih ve více exemplářích, mají-li tyto knihy být dostupné pro více uživatelů současně. Jiné licenční dohody tak omezující nejsou a umožňují knihovnám určit maximální počet současně napojených uživatelů. Jednou z největších technologických předností digitálních sbírek je možnost využívání digitálních artefaktů současně a jediné omezení počtu uživatelů je dáno licenčními podmínkami a nikoliv technologiemi.

Knihovny v blízké budoucnosti

Je docela možné, že v blízké budoucnosti se vydavatelé, distributoři a další zprostředkovatelé informací mohou rozhodnout, že knihovny obejdou a nabídnou své artefakty lidem přímo. Budou si lidé moci dovolit zakoupit digitální informace? Pokud hodně lidí bude obcházet knihovny a bude si digitální informace kupovat, bude objem jejich nákupů dostatečný pro přežití budoucího vydavatelského průmyslu? Budeme svědky vzniku poskytovatelů informací, jejichž činnost bude připomínat dnešní kabelové připojování, to jest poskytovatelů, kteří budou své klienty připojovat k velkému počtu digitálních informačních "kanálů" lišících se obsahem, formou, žánrem, ideologií apod.? Autorka tohoto článku nezná na tyto otázky odpověď, ale došla k závěru, že je velmi pravděpodobné, že budoucí poskytovatelé informací se budou intenzívně snažit dodávat své produkty běžným lidem přímo, a že výsledkem toho všeho by mohlo být další rozšíření již dnes existující propasti mezi těmi, kdo informace mají a kdo ne.

Optimisticky věřím, že budoucí poskytovatelé informací budou považovat knihovny za efektivní prostředníky v procesu distribuce informací, to jest budou jim nadále sloužit, protože budou vědět, že jejich prostřednictvím mohou získávat přístup k lidem, kteří budou přes knihovny využívat elektronických zdrojů, a licence na tyto zdroje prodají knihovnám. Avšak poskytovatelé těchto informací budou od knihoven požadovat, aby platily za digitální informace a jejich současné využívání více čtenáři. Dohody, které s knihovnami uzavřou se budou lišit. Budou zahrnovat poskytnutí licence, simultánní využívání, platba za jednoho uživatele a za jednu kopii, platby za každé prohlížení a další varianty, které zatím nebyly definovány. Jak poskytovatelé informací tak knihovny mohou používat reklamu, aby zlepšili informovanost lidí o existenci některých zdrojů a poučili je o jejich výhodách. A knihovny budou případně i požadovat od poskytovatelů finanční náhrady či slevy podle odhadovaného či skutečného využití zdrojů informací.

Závěrem autorka věří, a tento názor nezastává sama (Miksa 1996), že i nadále budou knihovny dotovat poskytování informací pro veřejnost. Lidé budou i dále závislí na knihovnách, protože si nebudou moci dovolit kupovat informace ve větším množství, a s ohledem na cenu budoucích informačních balíků, jejichž výrobní náklady budou vysoké, si jistě nebudou moci dovolit platit prudce rostoucí cenu informace.

Existuje samozřejmě problém s ochranou budoucích digitálních informací. Ochrana je tak vážný problém, že v tomto příspěvku na něj můžeme jen upozornit a doporučit, aby se budoucí přispěvatelé do CASLINu zamysleli nad jeho krátkodobým, střednědobým a dlouhodobým řešením.

Změna způsobená rozvojem technologií

Brzy může přijít doba, kdy se budeme na Internet, Gopher a www dívat jako na úžasný "zlatý věk" "volných" informací. Někteří prognostici jsou natolik odvážní ve svých předpovědích a tvrdí, že technologie brzy nahradí papír (Olsen 2000). Autorka tohoto článku věří, že digitální informace sice jednou papír nahradí, ale ne zcela. Existuje několik závažných důvodů, proč papír bude ještě nějakou dobu přežívat:

Technologové musí teprve vytvořit elektronické prostředky tak praktické a mnohostranné jako je papír.
Musí být vytvořena základna "autorů" schopných vyjadřovat se verbálně, vizuálně i poslechově novými digitálními formami.
Vydavatelé teprve musí projít transformací, aby dokázali podporovat autory a tvůrčí týmy potřebné k presentaci jejich prací v nové digitální formě, která vyžaduje průběžné korektury.
Nové formy komunikace musí být tak přesvědčivé a lákavé, že lidé přestanou chtít komunikovat tradiční tištěnou formou na papíře.
Musí být vytvořeny nové ekonomické modely, které lidem zpřístupní nové formy komunikace.

Prozatím nám technologie dávají více možností sebevyjádření a komunikace s jinými lidmi. Touha lidí po multimediálních produktech nakonec povede k prosazení nových forem komunikace, které budou kombinací různých médií, virtuální reality a záznamu vědomostí a k tomu lidé už nebudou chtít informace na papíře. Problémem je, že výroba a udržování těchto nových lákavých forem předávání informací nebudou levné, a lidé a instituce (jako například knihovny), které budou chtít mít k těmto novým formám přístup, budou muset mezi sebou sdílet náklady na jejich výrobu a distribuci, a tak budou muset zajistit jejich tvůrcům zisk.

Průzkum trendů na severoamerických školách KIV

Metoda

Autorka zkoumala webovské stránky severoamerických škol, kateder a fakult knihovnictví a informační vědy (KIV). Cílem tohoto průzkumu bylo určit nové trendy ve výuce presentované nabídkou nových kurzů, kombinací kurzů a programů. V březnu 1999 se podívala do seznamu 52 škol, který udržuje paní Elizabeth Lane Lawleyová, a postupně navštívila webovské stránky všech těchto škol, z nichž získala následující informace:

Akademické hodnosti nabízené danou školou, katedrou či fakultou.
Přidružené školy, katedry a fakulty.
Společné (nebo dvouoborové) akademické hodnosti.
Základní kurzy.
Volitelné předměty, studijní programy a kombinace kurzů.

Ne všech 52 škol, kateder či fakult poskytovalo požadované informace ve všech pěti oblastech a někdy bylo nutno tyto informace odvodit z informací uvedených na jejich webovských stránkách. Na základě analýzy získaných dat navrhuje autorka nové tématické oblasti, o kterých by školy KIV měly uvažovat v souvislosti s přípravou nových kurzů, jejich kombinací či nových studijních programů.

Názvy škol KIV

Obr. 1 je sloupcový graf ukazující počet škol stejného názvu. Dvacet tři institucí se nazývá Škola (Katedra, Fakulta) knihovnictví a informační vědy (věd). Počet podobně se nazývajících škol dramaticky klesá na šest Škol (Kateder, Fakult) knihovnictví a informačních studií a pět Škol (Kateder, Fakult) informačních studií.

Obr 1. Názvy škol KIV

Legenda k obr. 1:
KIV = Knihovnictví a informační věda(y)
KIS = Knihovnictví a informační studia
IS = Informační studia
ISK = Informační studia a knihovnictví
KIS = Knihovní a informační služby

Čtrnáct škol má název, který se jinde neopakoval. Většina z těchto názvů obsahuje výrazy jako "knihovnictví a informační věda(y) a informační studia". Dále se v jednotlivých případech vyskytují tyto termíny a výrazy:

archivnictví;
komunikace;
vzdělávací technologie;
řízení informací;
informační zdroje;
informační systémy;
knihovnictví;
mediální studia;
politologie.

Akademické hodnosti

Obecně řečeno nabízejí školy (katedry či fakulty) KIV titul "magistr" (Masters) knihovnictví a informační vědy. Ačkoliv konkrétní název tohoto titulu se v jednotlivých případech značně liší, většina názvů obsahuje výrazy "knihovnický", "informační", "studia" či "věda(y)". Jsou to například: magistr knihovnictví (MLS), magistr knihovnictví a informační vědy (MLIS), magistr informační vědy a knihovnictví (MILS). Některé školy udělují titul magistr formulovaný zcela jinak. Některé z nejvzácněji se vyskytujících titulů obsahovaly termíny nebo byly titulem pro absolventy přírodních věd (MS) s těmito specializacemi:

Knihověda;
Komunikace;
Ekonomika a politologie;
Komunikace mezi člověkem a počítačem;
Řízení informačních zdrojů;
Informační věda;
Vzdělávací technologie;
Žurnalistika;
Softwarové inženýrství;
Telekomunikace a správa sítí;
Virtuální realita.

Navíc povinné a volitelné kurzy spojené s tituly magistr výše uvedených specializací se téměř vždy lišily od kurzů, do kterých se zapisovali studenti ucházející se o titul z oboru knihovnictví a informační vědy. Některé školy byly v požadavcích na absolvování kurzů k získání titulu z knihovnictví či jiné výše uvedené specializace značně liberální.

Společné (nebo dvouoborové) akademické hodnosti

Většina škol nabízela programy dvouoborového studia ukončeného získáním titulu magistr. Většina absolventů tohoto studia si hledá uplatnění v akademických a odborných knihovnách se specializací na určitý obor. Příkladem mohou být tzv. "area studies" (např. Asijská studia, Americká studia, Pacifická studia, Latinskoamerická studia), umění, obchod, právo, hudba, náboženství a přírodní vědy. Jiná dvouoborová studia vedou absolventy k odborné práci v oblastech spojených s knihovnictvím. Příklady uvedené níže současně uvádějí katedry, na kterých studenti mohou dvouoborové studium absolvovat.

Archivnictví (knihovnictví v kombinaci s historií či zkoumáním dokumentů).
Antikvární knihkupectví (v kombinaci s angličtinou nebo klasickými jazyky).
Geografické informační systémy (v kombinaci se zeměpisem).
Informační politika (v kombinaci s etikou, politikou a státní správou či politologií).
Manažerské informační systémy (spojení s podnikatelským studiem).
Lékařská informatika (spojení s medicínou).
Systémy (spojení s informatikou).
Základní (nebo povinné) kurzy.

Z celkem 52 škol zahrnutých do průzkumu jich 46 uvádí základní (nebo povinné) kurzy na svých webovských stránkách. Protože se jejich názvy liší, prostudovala autorka jejich popis a roztřídila je podle obsahu. V některých případech obsahoval kurz dvě kategorie. Některé školy požadovaly pro jednu oblast více než jeden povinný kurz. Obr. 2. uvádí přehled základních kurzů na 46 školách.

Obr 2. Základní kurzy

Legenda k obr. 2:
Org. = Organizace informačních zdrojů (včetně katalogizace)
Fndns. = Základy knihovnictví a informační vědy (KIV)
Ref. = Referenční služby a zdroje
Mgt. = Řízení knihovny
Research = Metody výzkumu
Tech. = Technologie
IR = Vyhledávání informací
Users = Potřeby a chování uživatelů
Coll.dvt. = Budování knihovních fondů

Ačkoliv ne všech 46 škol KIV, které uvedly povinné kurzy, požadovalo, aby studenti absolvovali kurz z oblasti "organizace informací", byla se celá řada kurzů patřících do této kategorie, přesněji řečeno jich bylo 48. Vyskytlo se také 46 kurzů zařazených do kategorie "Základy KIV". Ne všech 46 škol tyto "Základy" požadovalo, a několik škol požadovalo od svých studentů absolvování více než dvou kurzů "Základy KIV". Souhrnně lze říci, že více než dvacet kurzů bylo zařazeno do následujících šesti kategorií:

Organizace informací;
Základy knihovnictví a informační vědy;
Referenční služby a zdroje;
Řízení knihovny;
Metody výzkumu;
Technologie.

Základní a volitelné kurzy

K roztřídění základních a volitelných kurzů do skupin použila autorka životní cyklus informací. Toto vizuální znázornění informací shrnuje fáze, jimiž informace procházejí od svého vzniku až do okamžiku jejich použití. Vnitřní kruh na obr. 3. popisuje životní cyklus informací, který začíná fází "tvorby" informace autorem, skladatelem, umělcem a jiným tvůrčím či produktivním jednotlivcem nebo organizací. Knihovny pak informace shromažďují (fáze "budování knihovních fondů"), organizují (fáze "organizace") a ukládají je do manuálních či on-line systémů, odkud mohou být vyhledány (fáze "vyhledávání") zprostředkovateli nebo konečnými uživateli (fáze "uživatelská"). Existuje také fáze zaměřená na "evaluace" a "výzkum, profesionální praxi a zkušenosti", v níž uživatelé informací aplikují nové vědomosti v praxi při tvorbě nových vynálezů, nových způsobů myšlení a práce, a v konečné fázi při vytváření nových informací (návrat do fáze "tvorby").

Obr. 3. Základní kurzy, volitelné kurzy a životní cyklus informací

Legenda k obr. 3:
Creation - tvorba
Collection development - budování knihovních fondů
Organization - organizace
Retrieval - vyhledávání
Use - využívání
Evaluation - evaluace, hodnocení
Research, professional practice, experience - výzkum, profesionální praxe, zkušenosti
Management - řízení
Research - výzkum
Social systems - společenské systémy
Standards - normy
Economics - ekonomika
Ethics - etika
Technology - technologie
Policy - politika
Information environment - informační prostředí
Law - legislativa, právo

Všeobecně nabízejí školy KIV základní a volitelné kurzy, které jsou zahrnuté v životním cyklu informací, nicméně je tento cyklus zasazen do většího kruhu, v němž jsou uvedeny důležité faktory ve smyslu vědních oborů a nástrojů, ovlivňujících životní cyklus informací (obr. 3). Tak například ekonomika představuje oblast, na kterou profesionálové v oblasti informací a poskytovatelé informací spoléhají při tvorbě ceny informací, jejich distribuce a podpoře tvorby nových informací.

Obr. 3. je složitý, protože shrnuje nabídky kurzů KIV na vyšší hierarchické úrovni. V následující kapitole jsou jednotlivé fáze cyklu probrány do větší hloubky.

Životní cyklus informací a kurikulum KIV

Až do vzniku www na počátku devadesátých let byla fáze "tvorby" v nabídce kurzů škol KIV zastoupena jen velmi nedostatečně. Školy nabízely přednášky z oboru "Publikování", "Audiovizuální materiály," a "Tvorba textů", ale ve skutečnosti vlastně nenabízely kurzy, v nichž by se studenti učili vytvářet obsah od základů. Nyní jsou přednášky z oblasti "tvorby" v kurikulu KIV již mnohem běžnější. Příklady takových kurzů:

Vydávání CD-ROM;
Elektronické texty;
Grafické návrhy;
Informační grafika;
Design výukových materiálů;
Multimediální tvorba;
Historie mluveného slova;
Technické zprávy;
Tvorba video záznamů;
Úprava a tvorba webovských stránek.

Mnoho let bylo hlavní náplní kurikula KIV budování knihovních fondů. V současné době školy KIV nabízejí zpravidla jeden či dva kurzy z oblasti budování fondů, a ty překračují rámec fondů tištěných dokumentů a zahrnují také elektronické sbírky na sítích.

Fáze "organizace informací" je jedna z nejlépe zastoupených oblastí v učebních plánech KIV. Dnešní kurzy překračují hranice organizace tištěných materiálů používající známá katalogizační pravidla a normy jako je AACR a MARC, a zahrnují i organizaci elektronických zdrojů na síti, vývoj řízených slovníků, vytváření standardů a jejich propojení. Studenti se rovněž seznamují s novými přístupy k organizaci informací na základě zcela nových akronymů a předmětů, jako jsou například: HTML, SGML, XML, RDF, Dublin Core, EAD.

Také fáze "vyhledávání" patří k nejlépe zastoupeným v kurikulu KIV. Důraz na tradiční fondy a databáze on-line ustoupil a v popředí jsou elektronické informace na sítích a jejich systémy. Učíme studenty pomáhat konečným uživatelům jak hledat informace ve stále více heterogenním informačním prostředí, které tvoří tradiční tištěné prameny, elektronické zdroje informací na sítích a několik málo spojovacích článků mezi nimi. Připravujeme studenty na funkce, v nichž budou školit konečné uživatele "jak efektivně získávat a vyhodnocovat informace potřebné k řešení problémů a rozhodování" a jak se stát "celoživotními studenty v informační společnosti" (Tiefel 1995, 326).

Přednáškové cykly označené jako "uživatelská" fáze se často zaměřují na určitý typ uživatelů jako jsou děti, mládež, vědečtí pracovníci, noví přistěhovalci, etnické menšiny, invalidé a starší občané. Vyučující rozšiřují obsah těchto kurzů také na potřeby a chování uživatelů, a především na strategie modelující způsoby, jakými lidé vyhledávají informace.

Kurzy pro oblast "vyhodnocování" přistupují k této fázi životního cyklu informací ze dvou stran: (1) evaluace informačních systémů a služeb, a (2) metody výzkumu pro evaluace těchto systémů a služeb.

Jedním z možných výstupů spotřeby informací je vytvoření nových znalostí, a podobně jako v oblasti "tvorby", nabízejí i v této oblasti školy KIV jen málo kurzů nebo vůbec žádné. Fáze nazvaná "výzkum, profesionální praxe a zkušenosti" zahrnuje kurzy zaměřené na metody výzkumu, v nichž se studenti seznamují s kvalitativními a kvantitativními výzkumnými metodami, aby sami mohli provádět výzkumné projekty a přispívat k poznatkové základně oboru knihovnictví a informační vědy. V oblasti profesní praxe a získávání zkušeností nabízejí některé školy studijní pobyty a letní brigády v knihovnách a jiných informačních institucích, aby studenti získali odbornou praxi a zkušenosti doplňující to, co se naučili ve škole.

Důležité faktory ovlivňující životní cyklus informací

Z deseti faktorů ovlivňujících životní cyklus informací, nejvíce kurzů nabízejí školy KIV především v oblasti "informačního prostředí", "managementu" a "technologií". Tabulka 1. uvádí přednášky, které školy z hlediska jednotlivých faktorů nabízejí.

Tabulka 1. Kurzy KIV a důležité faktory ovlivňující životní cyklus informací

Informační prostředí Řízení Technologie

Akademické knihovny Účetnictví Umělá inteligence

Instituce správy kulturního dědictví, např. muzea, školy, historické společnosti Rozhodovací proces Počítačová gramotnost

Digitální knihovny Podnikání Kryptografie

Státní orgány Finance Struktura dat a souborů

Neziskové organizace Prognostika Získávání dat

Vězeňské knihovny Personalistika Slučování dat

Veřejné knihovny Vedení Distribuované systémy práce s počítači

Odborné knihovny Marketing Automatizace knihoven

Chování organizace Budování sítí

Určení strategie Ochrana osobnosti

Propagace Programování

Řízení životního cyklu softwaru

Tvorba, vývoj, použití a hodnocení systému

Telekomunikace

Žádná škola nedokázala pokrýt všechny aspekty životního cyklu informací v dostatečné hloubce z důvodů omezených zdrojů. Místo toho se školy specializují a nabízejí nové programy nebo kombinace, které odpovídají některému z faktorů ve vnějším kruhu životního cyklu informací na obr. 3. Tyto specializace lze členit podle životního cyklu informací, ale jsou obzvlášť důležité, protože jsou reakcí na zcela unikátní možnosti, které se nabízejí díky pokroku v informačních technologiích a budování sítí. Některé specializace, jako např. archívnictví, informační a kognitivní věda, jsou dobře známé, protože mají vztah k práci s tištěnými materiály v organizacích intenzivně pracujících s informacemi, a v nabídce škol se objevily už dávno.

V poslední době vnesly fakulty do těchto specializací podstatné změny, které odrážejí vliv informačních technologií a budování sítí. Tak například některé školy KIV již dlouho nabízejí archívnictví jako specializaci, avšak v poslední době význam znalosti archívních metod a technik vzrostl z důvodů narůstajících problémů s ochranou digitálně kódovaných dat. Školy KIV na tuto výzvu zareagovaly a provedly podstatné změny v učebních plánech, které odrážejí význam ochrany digitálních dat.

Tabulka 2. uvádí seznam 15 nových tématických oblastí, u kterých školy KIV nabízejí nové kurzy, jejich kombinace nebo zcela nové studijní programy. "Design informací," jedna z 15 oblastí uvedených v tab. 2. se na žádné škole KIV zatím nevyučuje, ale některé školy uvažují o rozšíření jejich kurikula o tuto tématickou oblast.

Tabulka 2. Nová témata kurikula KIV

Nový obsah Počet škol Stručný popis

Archívnictví 27 Ochrana vědomostí, zvláště digitálně kódovaných dat

Kompetitivní (nebo strategická) zpravodajství 8 Informační služby v podnicích podporující rozhodování prostřednictvím zpracovaných či skrytých informací

Komunikace člověk- počítač 8 Tvorba uživatelsky orientovaných rozhraní pro informační systémy na sítích

Zpracování přirozeného jazyka 5 Tvorba systémů reagujících na přirozený jazyk na rozdíl od metajazyka

Informační věda 4 Budování rešeršních systémů a interaktivních systémů se zdokonalenou zpětnou vazbou, vytěžování a slučování dat,...

Expertní systémy 4 Budování systémů poskytujících doporučení na základě expertních znalostí

Informační systémy občanské společnosti 3 Tvorba informačních systémů sloužících veřejnosti, občanské společnosti a neziskovému sektoru

Počítačem podporovaná spolupráce 2 Návrhy nových organizací a technologie hlasové, datové a video komunikace, které umožňují jejich realizaci

Vizualizace informací 2 Budování interaktivních grafických rozhraní pro odhalení struktury a významu a pro navigaci ve velkých a složitých informačních světech

Elektronický obchod 2 Určení nákladů a hodnoty tvorby informací a poskytování elektronických informací

Architektura informace 2 Organizace informací a projektování souborů informací, např. webovských stránek, podnikových intranetů, pro přístup k těmto informacím

Kognitivní studia 2 Porozumění tomu, jak lidé myslí, organizují, učí se a řeší problémy

Masové komunikačními prostředky 1 Porozumění tomu, jak nové informační technologie splynuly s tradičními médii a vytvořily nové formy a možnosti

Legislativa kyberprostoru 1 Právní aspekty řízení informací jako například protikartelové aspekty, smlouvy, ochrana osobnosti, urážky na cti, ústavní práva, mezinárodní právo včetně intelektuálního vlastnictví, tok dat přes hranice

Design informací 0 Design snadno použitelných informačních sestav pro výuku

Rozšiřování kurikula na školách KIV

Rozšiřování kurikula na školách KIV není snadný úkol. Existuje tolik cest dalšího rozvoje kolik je škol měnících svoje kurikulum. Autorčina zkušenost se změnou kurikula na School of Information na Michiganské univerzitě ukazuje, že rozhodujícím faktorem při provádění změn jsou pedagogové.

Při prvních úvahách o budoucnosti by si mohli vyučující prostudovat odpovídající literaturu a pod tímto zorným úhlem se zamyslet. Nestačí pouze seznámení s literaturou KIV - ale také s publikovanými materiály o budoucím vývoji a jeho dopadu na příbuzné obory a disciplíny. Vyučující by se měli podělit o získané poznatky s kolegy a dospět ke společnému názoru na budoucí vývoj a jeho principy a důsledky na jejich obor a školu. Svou diskusi by mohli také rozšířit na učitele ze škol, kateder či fakult jejich instituce, kteří působí v příbuzných oblastech. Nakonec by se měli dohodnout na tom, v kterých oblastech je nutné provést zásadní zlepšení, a které oblasti je třeba do kurikula doplnit.

Je možné, že v rámci změn kurikula bude nutné najít nové učitele pro nové obory. Rozšiřování učitelského sboru však bývá nákladné. Některé školy to řeší kombinací úvazků seniorů učitelského sboru z příbuzných škol, nebo hledají "netradiční" metody rozšíření stávajícího sboru. Některé školy si například k přednáškám na nová témata zvou externí odborníky. V Severní Americe se jim říká "asistentské úvazky". Michiganská univerzita umožňuje svým školám brát externí spolupracovníky. Ti podepisují smlouvu na dva až pět let, která je zavazuje k výuce a s ní souvisejícími činnostmi. (Interní členové katedry mající smlouvu na dobu neurčitou mají také povinnost vědecko-výzkumné práce.) Školy většinou uzavírají tyto smlouvy na externí spolupráci s profesně aktivními odborníky, kteří přinášejí ze své praxe do výuky ty nejnovější poznatky a vědomosti.

Nepochybně "nejbolestivější" způsob řešení potřeby nových vyučujících je rekvalifikace stávajících učitelů. Je to obtížná metoda protože školy obvykle požadují, aby rekvalifikující se učitelé současně udržovali v chodu stávající výukové programy. Vedení školy by mělo vyučujícího po dobu rekvalifikace zbavit jeho povinností v oblasti vědy a výzkumu. Navíc proces rekvalifikace nemusí vždycky být zcela jednoznačně definovaný. Vyučující si někdy nejsou jisti, jak pokračovat v získávání vědomostí o rychle se vyvíjejících se oborech a mohou se vydat cestou, o které se v průběhu rekvalifikace ukáže, že k cíli nevede.

Je možné, že nové programy si vyžádají další finanční zdroje na výplaty novým vyučujícím a jiným zaměstnancům, na nové prostory, nová zařízení, na nové programy, vybavení, založení nových účtů apod. Finanční podpora změn v akademickém programu vždycky vyžaduje podporu vedení středního a vyššího článku univerzity. Některé severoamerické školy našly tuto podporu prostřednictvím grantů od nadací a vládních institucí. Pokud si vyučující a jejich vedení nemohou zajistit finance z vlastních zdrojů, je možné, že budou nuceni omezit nebo ukončit nemoderní programy nebo ty, které nabízejí a lépe dělají jiné instituce, a pustí se do realizace vlastních plánů změn. Tento přístup je možná tím "nejbolestivějším" způsobem zavádění změn, ale při nedostatku finančních prostředků to může být jediný způsob, jak zavedení požadovaných změn dosáhnout.

Učitelé by také mohli uvažovat o nabídce mezifakultního studia ve spolupráci s příbuznou školou, katedrou, či fakultou. School of Information Michiganské univerzity nabízí společný program mezifakultního studia s Business, Law, and Public Policy ("Dual degree programs" 1999). Pro splnění požadavků tohoto dvouoborového studia se požaduje, aby si studenti zapsali základní kurzy obou oborů a některé z volitelných kurzů obou oborů, kterých si však nemusí zapisovat tolik jako studenti jednooborového studia. Proto studenti dvouoborových programů obvykle splní všechny požadavky už po třech letech místo po čtyřech. Navíc Michiganská univerzita zmírnila pravidla pro dvouoborové studium a umožňuje studentům navrhovat škole individuální oborové kombinace podle svých zájmů a získat od ní schválení individuálního plánu studia.

Další možností získání nových vyučujících a rozšíření nabídky studijních programů je spojení s příbuznou školou. Severoamerické školy KIV se spojují s příbuznými školami ve větší a všestrannější celky. Takové celky pak disponují odborníky na komunikaci, vzdělání, vyučovací technologie a strategie.

Shrnutí

Vliv nových technologií na autory, vydavatele obsahů, vydavatele databází a uživatele knihoven mění způsob práce knihoven. Zatímco tento příspěvek hovoří o povaze jejich vlivu, je nezbytné, aby se nad touto otázkou zamysleli sami knihovníci a z pohledu nových technologií formulovali vlastní představy o tom, kam jejich obor směřuje.

V článku jsou definovány současné trendy v kurikulu knihovnictví a informační vědy na základě průzkumu informací publikovaných na webovských stránkách severoamerických knihovnických škol. Zkoumané oblasti zahrnovaly název školy, akademické hodnosti udělované absolventům, dvouoborová studia a základní a volitelné kurzy. Cílem průzkumu bylo určit nové trendy ve výuce, jak se projevují zaváděním nových kurzů, kombinací kurzů a studijních programů.

Není žádným překvapením, že nové trendy ve vzdělávání jsou zaměřeny na technologie a počítačové systémy. Některé školy však i nadále nabízejí specializace, které se učily v minulosti, např. archivnictví, informační věda a kognitivní studia, a provedly v nich zásadní změny odrážející vliv informačních technologií a vytváření sítí. Tak například archívnictví je obor, který některé školy KIV nabízejí už mnoho let, ale význam archívních metod a technik v poslední době vzrostl vzhledem k problémům s ochranou digitálních záznamů a souborů. Školy KIV na tuto výzvu zareagovaly a provedly zásadní změny v kurikulu, které odrážejí důležitost problematiky ochrany a digitálních dat.

Tabulka 2. obsahuje seznam nových tématických oblastí nyní obsažených v kurikulu KIV. Protože žádná škola nemá dostatečné zdroje na to, aby mohla zahrnout všechny nové obory, musí školy prozkoumat své současné finanční možnosti, přemýšlet o tom, jak může rozvoj nových technologií ovlivnit další vývoj knihovnictví, a vydat se na cestu nových možností smysluplných z hlediska odborného zaměření jejich pracovníků, dostupných pramenů a zdrojů, které jsou schopny zajistit realizaci změn ve svých institucích.

Literatura

[1] "Dual degree programs at SI."(2. srpna 1999). http://www.si.umich.edu/academics/dual/. (12. listopadu 2000).
[2] Drabenstott, Karen M., and Daniel E. Atkins. (1996). "The Kellogg CRISTAL-ED Project: creating a model program to support libraries in the digital age." In Advances in Librarianship, edited by Irene P. Godden, 47-68. San Diego, Calif: Academic Press.
[3] Lawley, Elizabeth Lane. (1996). "LIS schools on the Internet." http://www.itcs.com/topten/libschools.html (12. listopadu 2000).
[4] Miksa, Francis. (16 ledna 1996). "The cultural legacy of the 'modern library' for the future." http://www.gslis.utexas.edu/~miksa/modlib.html (12. listopadu 2000).
[5] Olsen, Florence. (18. srpna 2000). "Logging in with William Arms: 'open access' is the wave of the information future, scholar says." Chronicle of Higher Education 46, 50.
[6] Tiefel, Virginia. 1995. "Library user education: examining its past, projecting its future." Library Trends 44, 2 (podzim): 318-338.