Information Studies College in Prague

Jan Machytka

Dámy a pánové,
rád bych nejprve poděkoval za možnost vystoupit na vaši konferenci. Stanovené téma - vzdělávání knihovníků - mne těší dvojnásobně. Věřím, že zvýšený zájem odborné veřejnosti o tuto problematiku není přechodný, a že je i do budoucna příslibem cesty k řešení mnoha problémů, které zde jistě zazní nejen v mém vystoupení. Vzhledem k reprezentativnímu zastoupení celého spektra odborných i teoretických osobností oboru, nezbývá než se těšit na postoje a závěry, které vaše shromáždění přijme.

Svůj příspěvek rozdělím na dvě části. Nejprve se pokusím akcentovat hlavní problémy knihovnického vzdělávání v ČR, jak je vidíme na naší škole a následně vám krátce přiblížím VOŠIS, její dosavadní vývoj a plány do budoucnosti.

Jako hlavní problém současného odborného vzdělávání knihovnických pracovníků vidím nutnost reagovat na trendy rozvoje současné společnosti. Svoji vizi budoucích možností jsem detailněji popsal v loňském roce na konferenci v Seči, proto jen krátce shrnu hlavní trend. Jsme svědky neustálého posunu v rozvoji informačních technologií, jejich průniku do každodenního života společnosti a velkého nárůstu požadavků na kvantitu ale i kvalitu uspokojování informačních požadavků. Zvládnutí těchto trendů pracovníky informačního sektoru bude mít přímý vliv na další rozvoj společnosti, ale i postavení současného informačního pracovníka v ní. Vznikají nové informační systémy, nové typy informačních pracovišť a samozřejmě nové druhy služeb uživatelům, což následně vyvolává vyšší požadavky na kvalifikaci zaměstnanců v této sféře.

Hovoříme-li tedy dnes o knihovnickém vzdělávání, máme na mysli především nutnost prokazatelné, trvale rostoucí úrovně absolventů všech úrovní knihovnického vzdělávání, ale také i propracovaný systém celoživotního vzdělávání pracovníků, což je otázka pro mnohé z vás ještě důležitější. Bez těchto dvou podmínek nebudou moci knihovny svoji úlohu základního článku v systému transferu informací v budoucnu obhajovat.

Úkolem naší školy je a bude připravovat kvalifikované absolventy pro práci řadového pracovníka v knihovně. Dlouhodobá praxe však přináší poznání, že některé trendy, se kterými škola musí pracovat, jsou v přímém protikladu s výše zmíněnými požadavky. Je potřeba veřejně přiznat trvale klesající zájem o studium knihovnictví, slabší úroveň zájemců o studium a částečně i klesající zájem o nástup čerstvých absolventů do knihoven.

Na první pohled se zdá, že jediným důvodem všech problémů je demografický vývoj. Toto desetiletí je charakteristické každoročně se snižujícím počet absolventů základních škol (za posledních deset let jde o desetitisíce žáků). Za stejné období nabídka studijních míst vzrostla téměř dvojnásobně. Každý si snadno odvodí, že klesá-li počet žáků, klesá v populaci absolutně i počet vhodných uchazečů. Jen málokterá škola koordinuje své počty přijímaných studentů s tímto vývojem, neboť dříve nebo později ji " pud sebezáchovy " donutí chovat se tržně, přijímat i zájemce s menšími předpoklady a později více či méně vědomě snižovat nároky při výuce. Na jejich místa nastupují žáci s menšími předpoklady ke studiu, kteří dříve nemohli na studium na střední odborné škole pomýšlet.

Důsledkem toho je, že problém nedostatku žáků není tak silně pociťován v horních patrech školské struktury, ovšem v oblasti integrovaných škol a učilišť je zničující. Ve skutečnosti je dopad těchto pohybů katastrofální i ve středních odborných školách, neboť pro realizaci studijních programů školám chybí kvalitní žáci a škola musí stále více pracovat s žáky vhodnými spíše pro učební obory.

Pravdou ovšem je, že nepříznivých trendů je více. Velmi negativní pro střední knihovnickou školu byl bezbřehý nárůst víceletých gymnázií, protože ve svých důsledcích také odřízl školu od studijních typů. Nepříznivý vliv měla i skutečnost, že za desítky let existence středního knihovnického vzdělávání se " podařilo" vtisknou naší škole atribut školy, na kterém lze s úspěchem získat maturitu bez absolvování takových předmětů jako je např. matematika a dalších, jakoby ke knihovnictví nepatřících předmětů. Dnes tato průprava zaměstnancům vašich institucí chybí k snazšímu zvládání nových technologií.

V této společnosti trvale klesá hodnocení postavení profese knihovníka v žebříčku povolání. Stále méně se setkáváme s tím, že v rodině pokračují děti v povolání rodičů. Daleko více je běžné, že volba této profese je brána až jako jedna z posledních možností ve výběru. Myslím si, že i to o něčem vypovídá.

Naše škola dospěla k názoru, že boj za řešení těchto problémů v rámci stávajícího systému vzdělávání je nemožný, že je třeba, i za cenu bolestných rozhodnutí, vykročit z kruhu. Věřte mi, že takové rozhodnutí nebylo lehké, hlavně proto, že za ním byli lidé a jistota jejich zaměstnání a v takových případech je každé řešení obtížné.

Ještě jako Střední knihovnická škola v roce 1991, po zvážení všech dostupných informací jsme mnoho hodin hledali odpovědi na základní otázky obsahu, formy a úrovně budoucího vzdělávání pracovníků v knihovnách. Rozhodli jsme se začít kompletním přepracováním obsahu profesní přípravy a změnit i její místo v hierarchii vzdělávání. Východiskem nám byly zejména zkušenosti ze zahraničí. Přesvědčili jsme se, že doba, kdy se pracovník knihovny odborně profiluje ve 14 - 18 letech je nenávratně pryč. Na počátku 21. století je nemyslitelné zakládat odbornou specializaci budoucího informačního specialisty již u této věkové kategorie. Je to neudržitelné plýtvání finančními prostředky, neboť aby žák tohoto věku pochopil předkládanou látku, je třeba věnovat většinu časové dotace na budování startovacích vědomostí, které žák základní školy prostě nemá. Na odbornou část předmětu zbývá potom jen málo prostoru, problematika je silně zjednodušována a konečné odborné vědomosti jsou pro praktickou činnost absolventa nedostatečné.

Myslíme si, vzdělání knihovníka musí být definováno na novém, kvalitativně vyšším stupni - v terciárním sektoru vzdělávání. Již v blízké době budeme žít ve společnosti, kde možná více než padesát procent populace bude pokračovat po ukončení střední školy v dalším studiu. Myslím si, že by bylo velkou chybou do budoucna tuto šanci nevyužít a přípravu pracovníků pro odborná knihovnická místa na tuto úroveň neprosadit. Představte si situaci, kdy každý druhý návštěvník knihovny bude mít vysokoškolské vzdělání, ale zaměstanci knihoven to nebudou. To jistě nepřispěje ke změnám, po kterých v šichni voláme. Proto je třeba nejenom připravit nové studijní programy, ale i dosáhnout posunutí jejich úrovně do terciární sféry. To je nyní úkol, který stojí před naší školou a o kterém se domníváme, že by mohl postupně změnit obraz povolání knihovníka a umožnit mu podílet se na novém dělení rolí v informační společnosti, které přichází.

Bohužel, nejde vše vždy tak, jak bychom si sami představovali, některá úskalí státní byrokracie se překonávají skutečně jen s vypětím všech sil. V krátkosti se Vám pokusím přiblížit, kam až jsme zatím dospěli.

Vznik VOŠIS v roce 1992 byl umožněn odvážným postojem ministra školství, který si dobře uvědomoval nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných v české populaci, přičemž řešení viděl zejména v rozvoji profesních neuniverzitních vysokoškolských programů, které v ČR nebyly vůbec zastoupeny.

Díky této podpoře a také holandským partnerům v týmu byl během jednoho roku připraven projekt vzniku neuniverzitních vysokých škol a 12 středních škol mohlo zahájil svoji strastiplnou pouť.

Zpočátku jsme se domnívali, že tím, že popíšeme problémy a řešení, přesvědčíme postupem času některé pochybovače a boj o nové pojetí terciárního sektoru bude vybojován. Naší největší chybou v této fázi, po desetiletích života v centrálně řízené společnosti, bylo naivní přesvědčení, že když je něco prokazatelně správné a ve světě běžně existující, je automaticky vyhráno.Bohužel, dnes již víme, že v demokratické společnosti tomu tak často není, že mnohdy rozhodují okolnosti, které my, obyčejní smrtelníci naším úzkým pohledem nemůžeme prostě pochopit.

Taková situace nastala v roce 1996, kdy v dubnu ještě úspěšně vrcholil experiment neuniversitní profesní vysoké školy a nazrála doba k jejímu institucionálnímu vyvrcholení a v červnu téhož roku jsme se dozvěděli, že experiment vlastně ověřoval pouze možnost přejmenování stávajícího pomaturitního studia na studium vyššího, samozřejmě bez odpovídajícího institucionálního řešení, při střední škole.I když to tak nevypadalo, byl tímto rozhodnutím na dlouhé roky další vývoj zakonzervován.

V průběhu dvou let vzniklo více než 170 vyšších škol, ve většině případů s malými počty studentů a při středních školách, jako náhrada za zrušené pomaturitní studium. Z provozních důvodů nebylo možno uvažovat od oddělení provozů střední a vyšší školy. Naše zkušenosti ovšem jasně ukázaly, že pro naplnění skutečných cílů vyššího studia jako části terciární sféry vzdělávání je nezbytně nutné budovat vyšší školu jako samostatnou instituci, s počty studentů počítaných spíše na tisíce než desítky. Jedině takové množství umožňuje aplikovat nejenom na papíře všechny výhody vysokoškolského přístupu k výuce. Koexistence se střední školou přináší nepřekonatelné potíže v personální, provozní i organizačních stránce a svými důsledky udržuje školu v sekundárním sektoru vzdělávání.

Naše škola se tímto směrem v roce 1995 vydala. Plánovitý útlum počtu žáků střední školy po čtyři roky průběžně nahrazovala studenty vyšší odborné školy, kterých máme v současné době 630.

Po rozsáhlých přípravách a odchodu posledních žáků střední školy v loňském roce jsme provedli přechod na modulární strukturu studijních programů a aplikovali plnohodnotný kreditní systém hodnocení. Speciálně pro obor služby knihoven, vědomi si důležitosti takového kroku, vypracovali jeho dálkovou formu a dále připravujeme přechod na distanční vzdělávání. Ohlas na krátké oznámení existence takového programu na setkání knihovníků v Seči nás příjemně překvapil a doufáme, že do začátek školního roku 2001-2002 bude pro MŠMT ČR dost dlouhá doba, aby stačilo program zařadit do sítě škol.

Jako první škola v ČR jsme získali ocenění nejvyšší kvality EVOS, nezávislého hodnocení reprezentativní evaluační komisí.

Na jednání akreditační komise pro vysokoškolské studijní programy dne 13. a 14. června jsou po déle než ročních přípravách zařazeny naše studijní programy a AK by se měla vyjádřit k jejich obsahu a možnostem jejich realizace.

V podzimních měsících očekáváme i ukončení akreditace našich studijních programů irskou vysokou školou ve Sligu. Tříletý proces usilování o získání práva přidělovat absolventům titul bakaláře podle pravidel EU by tak mohl být úspěšně završen.V roce 2002, určitě ještě před vstupem našeho státu do EU, by se mohli první absolventi oboru služby knihoven na naší škole chlubit vysokoškolským certifikátem uznávaným v celé Evropě.

Už nyní mnoho našich studentů stráví část studia v zahraničí. Protože nejsme vysokou školou, a čistě studijní pobyty pro naše studenty mohou zahraniční vysoké školy nabízet pouze za úplatu, soustředili jsme se hlavně na organizování odborných praxí ve 3. a 4. ročníku.V uplynulém školním roce strávili naši studenti na zahraničních praxích celkem 336 týdnů a pro letošní rok jsou již téměř jisté potvrzené 392 týdny.

Recipročně, i když ve skromnější podobě, organizujeme na předních pracovištích oboru i odbornou praxi pro studenty ze zahraničí. V loňském roce to bylo celkem 36 týdnů, pro příští rok předpokládáme 124 týdnů. Rozsah mezinárodní spolupráce možná nejlépe doloží informace, že jsme v uplynulých třech letech byli školou s největším počtem přijatých projektů na které přispívá EU z fondů programu Leonardo.

Stejně jako před osmi lety je naše škola přesvědčena, že správná cesta budoucího vývoje je vznik nové instituce poskytující základní kvalifikaci oboru na úrovni bakalářského profesního studia. Tento cíl nemohou naplnit vysoké školy, neboť počty požadovaných absolventů, má-li být plně nahrazen výpadek středoškolských pracovních sil, je nad jejich možnosti. Vyšší odborná škola za stávajících podmínek však bakalářský studijní program sama nemůže poskytovat. Nový zákon o vysokých školách sice připouští vznik nových neuniverzit, ovšem pouze na soukromé bázi. A protože všichni víme, že knihovnictví není a asi nebude příliš lukrativní oblast a studentů schopných platit školné 30 - 40 000 Kč je málo, pokládám za nereálné vznik takové instituce. Se zřizováním vysokých škol z příspěvkových organizací vysokoškolský zákon vůbec nepočítá. Paradoxně tak, za vlády sociální demokracie, vznikl a je již naplňován nový stupeň vzdělávací soustavy, složený ovšem pouze ze soukromých institucí. Poslední dva roky vedeme se střídavými úspěchy nekonečné diskuse nad řešením tohoto problému.

Na závěr mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že naše škola na nové úkoly je dobře připravena. Má připravené programy v denní i dálkové formě pro úroveň bakaláře. Má potřebnou kapacitu jak personální, tak provozně-ekonomickou. Institucionální a legislativní řešení je však mimo naše možnosti a tak vám zatím nemohu podat zprávu s konkrétnějším obsahem dalších kroků, jak bychom si jistě všichni přáli.