Britská koncepce profesního vzdělávání v informačních službách: využití profesního vzdělávání v Library Association a British Computer Society

Sylva Šimsová

1 Definice profese

Když jsem se před padesáti lety rozhodovala, že se stanu knihovnicí, měla jsem podobnou motivaci, jako už mnoho knihovníků přede mnou: prostě řečeno, měla jsem ráda psané texty a toužila jsem se dělit s ostatními o myšlenky, v nich vyjádřované.

Ernest A.Savage v roce 1952 definoval knihovnickou profesi následovně:
"Knihovnictví je výběr, nákup, ukládání a popularizace knih v katalozích, v seskupeních a na vystavách, prováděné muži a ženami, kteří, pracujíce jako tým, aby knihovna jako celek byla efektivně fungující jednotkou, mají, v rámci své kvalifikace (a) znalosti z oboru podnikového managementu, (b) znají základní knihy z nejrůznějších oborů, (c) vědí co číst, čtou rádi a hodně, a (d) kriticky přistupují k výběru knih na základě svých znalostí čtenářů a o svého daru, díky kterému jsou pro své čtenáře jako hostitelé." [1]

Dva klíčové výrazy v této definici jsou "rádi čtou" a "mají dar být pro čtenáře jako hostitelé".

Moje představa knihovnictví jako profese se vytvářela při týmové práci, kterou jsem zažívala v každodenní praxi. V těch dnech většina knihovníků začínala s "praktickými" zkušenostmi při dálkovém studiu. Savage ve své definici říká, že "knihovnictví je volná týmová spolupráce."

Nevadilo mně, že knihovnictví není nijak zvlášť oceňovanou profesí, ačkoliv jsem si uvědomovala, že na společenském žebříčku stojím poměrně velmi nízko. Kdykoliv jsem se někde na večírku přiznala ke svému zaměstnání, obvyklá reakce vyzněla jako "Ach, vy ubožátko!"

V sociologické literatuře šedesátých let dvacátého století se knihovnictví neuvádělo mezi profesemi, nebo, v nejlepších případech, bylo odsunuto mezi "poloprofesní obory". William J. Goode v Etzioniho studii poloprofesních oborů říká, že: "Knihovníci a sociální pracovníci mají patrně o něco vyšší vzdělání než učitelé nebo zdravotní sestry ". [2] V očích sociologů z té doby měli knihovníci úroveň, ale knihovnictví za profesi nepovažovali.

Jaké jsou typické znaky profese? G. Millerson porovnal 21 definicí profese a sestavil seznam 14 znaků, které jsou v nich zmíněny. [3] Na prvních šesti místech uvádí: dovednosti založené na teoretických znalostech, nutnost vzdělání a odborného výcviku; ověřené schopnosti; organizovanost; aplikace profesního kodexu chování; altruistická služba.

Jeho definice profese byla: "nemanuální zaměstnání vyšší úrovně, které se těší vysoké subjektivně i objektivně uznávané pověsti, má jasně definovanou oblast zkoumání či zájmu a poskytuje určité služby na základě získaného vyššího odborného výcviku a vzdělání." [4]

Tuto definici reflektoval v poslední době Norman Roberts [5], který řekl, že: "Profesní role je definována spojením pracovních požadavků a postojů vůči takové práci i vůči klientům."

Onen postoj vůči klientům, který Savage popsal jako "být hostitelem" a Millerson jako "altruistickou službu" hrál v naší profesi důležitou úlohu od samého začátku. Např. v roce 1876 přednesl Samuel Green na konferenci referát na téma "Důležitost vytvoření osobních styků a vztahů mezi knihovníky a čtenáři v lidových knihovnách."

Přimlouval se za "srdečné přijetí duševně spřízněným přítelem a za přítomnost někoho, kdo bude ochoten vyslechnou dotazy, i když by je třeba považoval za nedůležité, aby se tito lidé nebáli ptát a cítili se hned jako na domácí půdě." [6]

Současně si ale byl vědom postavení knihovníka a jeho profesionálního odstupu od svého klienta: "Riskuje jen málo, když staví čtenáře na úroveň rovnoprávného partnera. I tváří v tvář drzosti či domýšlivosti mu velikost jeho kulturní síly vždy zajistí respekt, který mu náleží." [7]

Výše uvedené příklady ukazují, že knihovníkům nechybí altruismus, který je jedním z atributů, nutných pro zařazení mezi profese.

Ani s vytvářením svých organizací nijak nezaostali. Podle Millerson [8] byla Library Association (založená roku 1877) pátou kvalifikační profesní organizací v Anglii a Walesu. Královskou chartu získala v roce 1898.

V dalších kapitolách své přednášky budu hovořit o profesním vzdělávání, kterého se týkají první tři z Millersonových znaků profese.

2 Koncepce profesního vzdělávání

V Británii zorganizovala Library Association první profesní zkoušky pro knihovníky v roce 1896. V roce 1904 byly zřízeny korespondenční kurzy, aby jim při přípravě na tyto zkoušky pomáhaly. A v roce 1919 se při londýnské University College otevřela první knihovnická škola.

Korespondenční kurzy, pořádané nejprve Library Association a později (od roku 1930) organizací Association of Assistant Librarians, pokračovaly ještě mnoho let. I já jsem se jich účastnila, nejprve jako studentka (1952-6) a později jako lektorka (1957-64). Byla to forma dálkového vzdělávání, které využívali nejenom britští studenti, ale také studenti z mnoha jiných zemí. V prvních letech mezi učiteli byli tak vynikající knihovníci jako James Duff Brown, Berwick Sayers a Ernest Savage. Během 2. světové války byly korespondenčních kurzy posílány i třem válečným zajatcům. [9]

V roce 1964 Library Association rozhodla, že pro zvýšení úrovně profesního vzdělávání bude vyžadovat, aby všichni studenti navštěvovali kurzy řádného studia. Otevřely se nové knihovnické školy a z řad knihovníků byli získání noví učitelé. Takto jsem se já stala vyučující na Severozápadní polytechnice, později zvané Severolondýnská polytechnika a nyní Severolondýnská univerzita.

Práce v nových knihovnických školách byla nesmírně zajímavá. Naším cílem bylo formulovat "teoretické znalosti", na kterých byly založeny dovednosti knihovníků. Intelektuální klima v naší profesi na to bylo připravené. Šedesátá léta se nesla ve znamení zájmu o knihovnický výzkum a vznikla i různá neformání seskupení, jako např. Classification Research Group, která se zabývala teoretickými problémy.

Library Association postupně uvolňovala svoji kontrolu nad sylabem a zkouškami, a školy mohly začít uplatňovat své vlastní představy.

Východiskem u všech těchto úvah bylo, že studentům, kteří se přicházejí do školy vzdělávat - někteří s vyznamenáním, jiní bez něj, a někteří i dospělí studenti - se dostane vědomostí, které jim budou dobře sloužit po zbytek jejich profesní kariéry.

O nějakých dvacet let později se jasně ukázalo, že vzhledem k rychlému technickému rozvoji a změnám v obsahu kurzů se studenti z dřívějších let ocitli v nevýhodě. Tato praktická potřeba doplnit znalosti, které vývojem zastaraly, vedla k vzniku toho, co nyní nazýváme "profesní rozvoj".

Knihovnictví není jedinou oblasti společnosti, kde vzniká problém doplňování si vědomostí. Nutnost neustálého dalšího vzdělávání existuje i v jiných oblastech. Často používané koncepce "celoživotního vzdělávání" a "profesního rozvoje" se staly módou.

K prvním publikacím o profesním rozvoji v knihovnictví a informatice patří čítanka, kterou redigovala Patricia Layzell Ward a publikovala ji v roce 1980. [10] Její význam spočívá nejenom v tom, že zavedla koncepci profesního rozvoje, ale také proto, že tyto dvě profese, "knihovnictví" a "informačního pracovníka", zmínila jedním dechem.

Po téměř 50 let své existence byla Library Association jediným profesním orgánem knihovníků. V roce 1925 byla založena asociace Aslib (nyní Association for Information Management) a v roce 1958 vznikla Institute of Information Scientists.

Zpráva, kterou v roce 1989 Wilfred Saunders napsal na žádost asociace Aslib a Library Association, znamenala sblížení těchto tří organizací a podpořila mezi nimi unifikační tendence. [11] Saunders došel k závěru, že: "Dohromady představuje Institut, Aslib a Library Association nesmírně mocnou kombinaci vědomostí v oblasti informatiky, řízení informací a knihovnictví ve všech jejich mnoha aspektech. Mezi všemi těmito třemi oblastmi existuje vysoká míra vzájemné závislosti a vpravdě obrovský potenciál pro vzájemné výhodnou interakci. Argumenty pro to, aby zmíněný potenciál byl realizován prostřednictvím jediné jednotné organizace, která by zahrnovala zmíněné tři samostatně fungující organizace, jsou nesmírně silné." [12]

Jednání o sloučení mezi Institute of Information Scientists a Library Association vedlo k návrhu vytvoření nové organizace, který byl zveřejněn loni v srpnu [13].

Library Association a Institute of Information Scientists mají mnoho společných zájmů. Jsou to organizace, sdružující hlavně soukromé osoby. Asi 40% členů Institute of Information Scientists je současně členy Library Association. Je naděje, že nová organizace začne fungovat do roku 2002.

Podle návrhu by tato nová organizace měla: "Propagovat a podporovat koncepci neustálého profesního rozvoje všech svých členů tím, že bude vytvářet rámec dalšího profesního rozvoje a organizovat příležitosti pro takový rozvoj." [14]

3 Metody profesního rozvoje

Pro profesní rozvoj jsou nutné dobré základy všeobecného a profesního vzdělání, kterého se pracovníkům dostalo před zahájením jejich profesní kariéry. Profesní rozvoj staví na dříve získaných znalostech, dovednostech a postojích a dále je aktualizuje. [15]

Aktualizace znalostí a dovedností není jen otázka uspokojení intelektuální zvídavosti a sebeúcty. Pomáhá také při osvojování si správných postojů a provádění správných rozhodnutí v každodenní práci.

Z dlouhodobého hlediska může profesní rozvoj ovlivnit karierní postup. Ve své nedávné studii však Jane Farmerová naznačila, že činnosti v oblasti dalšího profesního rozvoje nejsou jediným faktorem pro zajištění úspěšné kariéry, a že je důležitější rozvíjet osobní dovednosti než získávat vědomosti o informacích a knihovnách. [16]

Ve své studii o postojích k dalšímu profesnímu rozvoji poukázala Helena Cleggová na širší kontext celoživotního vzdělávání: "Tento výraz odráží názor, že učení nemá nikdy konce a člověk v něm pokračuje celý svůj život. Není proto omezeno pouze na profesní znalosti, nýbrž zahrnuje i rozvoj schopností se rozhodovat a moudrost, získanou v běžném životě." [17]

Odpovědnost za další profesní rozvoj spočívá především na každém člověku zvlášť.

Zaměstnavatelé s vysokoškolsky vzdělanými pracovníky mají odpovědnost za to, aby umožnili svým zaměstnancům takový kariérní postup, jehož součástí je získávání nových vědomostí, zkušeností a možnost dalšího rozvoje. V praxi to znamená, že je podpoří tím, že za ně zaplatí kurzovné, dají jim volno na studium a ocení nově nabyté znalosti a dovednosti. [18]

V již zmíněném výzkumu prováděném Jane Farmerovou uváděli respondenti nedostatek podpory ze strany vedení, neposkytnutí volna a finanční podpory jako problémy, které stojí v cestě jejich profesního rozvoje. [19]

Zaměstnavatelé, podporující rozvoj svých zaměstnanců si většinou uvědomují důležitost znalosti těchto zaměstnanců pro zajištění úspěchu jejich podnikání. [20]

Profesní společnosti mají odpovědnost za dodržování morálních principů ze strany svých členů, za prosazování jejich zájmů a zajištění trvalé kontinuitu jejich profese. [21]

Později se ještě podíváme, jak se dvě profesní organizace, Library Association a British Computer Society, s tímto úkolem vyrovnávají.

Vzdělávací instituce všech stupňů mají základní odpovědnost za to, aby poskytovaly vzdělání a odborný výcvik, knihovny potom za to, aby podporovaly všechny, kdo se chtějí učit.

Úloha vlády spočívá v tom, že poskytne finanční podporu nebo stimuly v podobě daňových úlev z peněz, vydaných za odborný výcvik. [22]

Škála metod, používaných pro zajištění dalšího profesního rozvoje, sahá od oficiálních a organizovaných aktivit (zapsání se do kurzu) až po zcela neformální (samostatně organizované činnosti).

Nejformálnější metodou je získání vyšší či doplňkové kvalifikace. Na začátku 80. let jsem byla jednou ze šesti lektorek knihovnictví, které dostaly příležitost vystudovat výpočetní techniku. Záměrem bylo vytvořit základní skupinu učitelů, kteří by vytvářeli most mezi zmíněnými obory.

Když student navštěvuje kurzy, kde není hodnocen, není nikde zaručeno, že pochopí nebo že si zapamatuje informace tam předkládané. U dospělých profesních pracovníků bychom se ale snad mohli spolehnout na jejich odpovědnost a obejít se bez formálních zkoušek.

Ve Velké Británii se obdobně postupuje v případě rodiných lékařů, kteří, chtějí-li získat platové zvýhodnění, musí každoročně absolvovat určitý počet vzdělávacích akcí.

Dálkové vzdělávání formou korespondenčních kurzů má ve Velké Británii dlouholetou tradici. V roce 1970 byla vytvořena Open University, která obohatila korespondenční kurzy svým využíváním médií.

Větší využíváním Internetu vzniká network learning, což je označení pro kurzy, organizované na Internetu a využívající Internet pro interakci mezi studenty samotnými i mezi studenty a vyučujícími. Kontakt je udržován buď prostřednictvím e-mailu (asynchronně) nebo diskusního fóra (synchronně). Úkoly jsou studentům zadávány systémem on-line. Informace o zadávané literatuře čerpají z informační databáze. Na konci každé lekce vypracují písemný test.

Ve své zprávě o Internetovém kurzu pro knihovníky a informační pracovníky z let 1997-8, Philippa Levy shrnuje dojmy první skupiny studentů. Internetová výuka jim pomohla proniknout do podstaty celé řady problémů. Skupinové činnosti je někdy frustrovaly, protože bylo obtížné zabezpečit zpětnou vazbu. Měli také problémy s přizpůsobováním se odlišnému rytmu a časové škále asynchronních diskuzí, online schůzkám v reálném čase a osobnímu studiu. U frekventantů nicméně vznikl pocit sounáležitosti a "zařazenosti do skupiny", ačkoliv neměli možnost se setkávat tváří v tvář. [23]

Loni jsem se zapsala do podobného kurzu o používání Internetu. Líbilo se mně, že mohu pracovat vlastním, dosti rychlým, tempem (každou neděli jsem dokončila lekci). I když jsem si zaregistrovala e-mailovou adresu v diskuzní skupině a poslala tam jeden povinný příspěvek, vyhýbala jsem se kontaktům s ostatními studenty. Postupovali jiným tempem než já a to by mne zdržovalo. Soudě podle toho, co říká Levyová, nebyla jsem "dobrou" studentkou, nesdílela jsem studium s ostatními. Nepřekvapilo by mně, kdyby hodně lidí, kteří se rozhodnou něco studovat při plnění svých běžných povinností, postupovalo stejně jako já.

Korespondenční kurzy učily používat, kromě jiného, velké množství studijní literatury. Mnoho knihovníků z mojí generace bylo se svými vědomostmi na dané téma spokojeno pouze tehdy, když si o něm přečetli všechno, co se jim dostalo do rukou.

Od frekventantů internetových kurzů se také vyžadovalo, aby si vedli deníky, do kterých by si zapisovali své postřehy o studiu. [24]

Vést si deník o svém profesním vzdělávání po dobu několika let je vyšší alternativou skládání zkoušek. [25]

Účast v kurzech neznamená pouze intelektuální přínos, ale také růst v oblasti společenské, např. v profesní angažovanosti, účastí na konferencích a internetových kontaktech s jinými členy profesní skupiny. [26]

V různých fázích pracovní kariéry jsou důležité různé činnosti z oblasti dalšího profesního rozvoje. Na jejím začátku to jsou např. kurzy, zatímco později je to práce na Internetu a přednášení. [27]

4 Dva příklady řízení profesního rozvoje

4.1 Library Association

V královské chartě Library Association, která stanovuje právní rámec pro práci asociace, je uveden požadavek, aby asociace "vedla seznam úředně schválených členů, kteří mohou pracovat jako kvalifikovaní knihovníci a informační pracovníci".

Členové asociace, kteří chtějí získat statut knihovníků s kvalifikací podle charty, musí absolvovat akreditovaný program profesního vzdělávání a své dovednosti následně prokázat v praxi.

Asociace má na jedné straně prostřednictvím svého akreditačního procesu kontakty v oblasti vzdělávání, a na straně druhé i kontakty se zaměstnavateli, a to prostřednictvím schválených programů odborného výcviku a dohledu, vyžadovaného pro získání členství v asociaci.

Předpokládá se, že znalosti a dovednosti získané při studiu, budou v průměru užitečné po dobu pouze pěti let.

Library Association reaguje na potřebu dalšího profesního rozvoje tím, že uděluje statut přidruženého a řádného člena, a že organizuje program, jehož cílem je aktualizace profesních znalostí a dovedností.

Statut přidruženého člena lze získat za dva nebo tři roky po ukončení školy. [28]
Během registračního období musí kandidát prokázat svoje profesní schopnosti a zájmu o práci v profesi. Statut přidruženého člena lze získat dvěma způsoby. Používá-li zájemce způsob A (12 měsíců), má svého školitele, který mu zajišťuje podporu a vedení. V případě pomalejší metody B (2 roky), mají kandidáti možnost jakýmkoli neformálním způsobem čerpat rady z různých zdrojů, ale neexistuje žádný oficiální mechanismus, prostřednictvím kterého by jim byla poskytována podpora nebo vedení.

V prvním případě má žadatel svého školitele z řad kvalifikovaných knihovníků, členů Library Association, který na něj dohlíží a školí ho. Formulář návrhu programu odborného výcviku je předkládán registračnímu výboru k vyhodnocení.

Ať se kandidát rozhodně pro kterýkoliv způsob, je mu doporučeno, aby si vedl profesní deník, do kterého bude zapisovat všechny důležité body, které mu potom usnadní vypracování zprávy o profesním rozvoji.

Po pěti letech může přidružený člen požádat o udělení statutu řádného člena. Ve své žádosti musí dokumentovat vyšší úroveň profesionality, a to jak vlastní praxí v profesi, tak i svým vkladem do profese jako celku.

V různých etapách své profesní kariéry mohou členové dospět k "rozcestí", kdy se musí rozhodovat o profesních změnách. Library Association, aby svým členům pomohla zvážit různé aspekty své profesní situace, připravila na toto téma informační materiál.

I když by členové asociace nebyli žádnou změnou ve své profesi nuceni se zamýšlet nad svými znalostmi a dovednostmi, odstavec 7.2c(1) Kodexu profesionálního chování (1989) od nich vyžaduje, aby prokazovali "kompetentnost ve svých profesních činnostech" a "seznamovali se s novými poznatky v knihovnictví".

V pozdějších fázích své kariéry mají všichni členové k dispozici Rámec dalšího profesního rozvoje. Tento materiál je určen k tomu, jim pomáhal dostát svému závazku vysokých standardů v profesní praxi v průběhu celé své aktivní kariéry. Používání tohoto materiálu je dobrovolné a nezajišťuje získání žádné oficiální kvalifikace.

Oba zmíněné materiály, Rámec dalšího profesního rozvoje a informační materiál Rozcestí, jsou na disku, který zdarma poskytuje oddělení profesní kvalifikace.

Rámec dalšího profesního rozvoje umožňuje členům analyzovat požadavky na profesionální rozvoj, připravit si osobní plán, vést záznamy o činnostech a vyhodnocovat pokroky.

Účelem formálního rámce je umožnit členům, aby udrželi krok se změnami ve svém pracovním prostředí a zajistit, aby měli takové dovednosti, které budou odpovídající těmto změnám.

Rámec dalšího profesního rozvoje se týká těchto okruhů:

Současné zařazení, s cílem určit, kde je nutné učinit opatření pro udržení a zlepšení současných pracovních výkonů.

Budoucí role, s cílem identifikovat oblasti, kde je nutné učinit opatření, která by odpovídala předpokládaným změnám.

Osobní priority, aby bylo možné zvážit, jak je možné je v příštích 3 - 5 letech dále rozvíjet.

Podle odpovědí, uvedených v jednotlivých částech (současné zařazení, budoucí role a osobní priority) je sestaven přehled potřeb a cílů pro další profesní rozvoj.

Vypracuje se akční plán, což je seznam opatření, která jsou nutná pro dosažení stanovených cílů. Po diskuzi o prioritách se svým zaměstnavatelem a některými poradci může pracovník sestavit osobní plán profesního rozvoje.

Informativní materiál Rozcestí je určen pro absolventy škol, kteří jsou už několik roků zaměstnaní a ve své kariéře došli k nějakému "rozcestí", a to buď v důsledku osobní volby nebo externích vlivů. Účelem informativního materiálu Rozcestí je pomoci těmto pracovníkům zhodnotit své zkušenosti, dovednosti, své silné i slabé stránky, osobní preference, pracovní návyky, profesní sítě, požadavky na studium a osobní růst.

Školiteli kandidátů na přidružené členství tvoří síť dobrovolníků. Kandidáti jsou školitelům z řad zkušených kvalifikovaných knihovníků přiřazováni podle společných profesních zájmů a činností.

Předpokládá se, že školitelé budou pro kandidáty i průvodci a rádci, že je nebudou pouze školit o povinnostech a odpovědnostech jejich povolání a zařazení, ale že také zajistí, aby si kandidáti zachovali širokou profesní perspektivu.

Příští měsíc Library Association vydá Pokyny pro poradenství pro pracovníky v knihovnických a informačních službách. Vycházejí z výzkumu, prováděného v roce 1996. [29]

Při sestavování zprávy o profesním rozvoji kandidátům přidruženého členství pomáhají i semináře Association of Assistant Librarians.[30]

4.2 British Computer Society

British Computer Society vznikla v roce 1979 a královskou chartu získala v roce 1984. [31] Odpovídá za vzdělání a odborný výcvik, informovanost veřejnosti, ale hlavně za dodržování norem, kvality a profesionalismu v oblasti výpočetní techniky. Její Kodex praxe a chování klade vysoké požadavky na etiku a odpovědnost.

Společnost je také oborovou institucí pro techniky, protože více než 800 jejích členů jsou plně kvalifikovaní inženýři.

Různé stupně členství, udělované British Computer Society, jsou široce uznávaným indikátorem profesních schopností.

Společnost stanovuje standardy vzdělání organizováním vlastních mezinárodně uznávaných zkoušek a akreditacemi universitních kurzů.

Poskytuje podporu nejenom mladým pracovníkům v oboru různými akcemi a publikacemi, ale také jejich zaměstnavatelům tím, že podporuje oficiální programy odborného výcviku a rozvoje. I zkušeným kvalifikovaným pracovníkům pomáhají její technické publikace, akreditovaný program dalšího profesního vzdělávání a celá řada akcí, organizovaných pobočkami společnosti a jejími odbornými skupinami.

V posledních letech roste ve společnosti přesvědčení, že někteří pracovníci zaměstnávaní v odvětví informační technologií nesplňují "normy" British Computer Society na jejich profesní přípravu. British Computer Society se nyní snaží ještě více sladit všechny ty velice rozdílné zájmy, kterým slouží.

Když jsem před 16 lety vstoupila do British Computer Society, byla jsem v nevýhodě proto, že jsem nezapadala do "standardního" profilu nového člena. I když jsem měla poměrně vysokou funkci v příbuzné profesi a mohla jsem se prokázat i celou řadou relevantních publikací, nenabídli mi tomu odpovídající členství na vyšší úrovni, ale jednali se mnou jako s kterýmkoliv jiným čerstvým absolventem.

V roce 1989 zavedla British Computer Society tzv. Program profesního rozvoje (PDS). jedná se program kariérního růstu pro organizace, které si chtějí vyškolit pracovníky pro informatiku. K dispozici mají také celou řadu podpůrných služeb, jako např. výkonostní normy, konzultace a odborný výcvik.

Pro organizace, které dávají přednost vlastním programům odborného výcviku, nabízí British Computer Society akreditaci za předpokladu, že jejich odborný výcvik bude splňovat požadavky British Computer Society a Engineering Council.

Odborný výcvik a zkušenosti v rámci Programu profesního rozvoje lze získat v 6 nebo 12 měsíčních cyklech. Na začátku vypracují účastníci ve spolupráci se svým školitelem plán dalšího profesního rozvoje. Požaduje se, aby si účastníci vedli osobní záznamy.

Základní součástí Programu profesního rozvoje je Model struktury odvětví (ISM).

Model struktury odvětví jsou podrobné normy pro výkony, odborný výcvik a vzdělání, vycházející z akceptované doporučované praxe. Definují funkce jednotlivých pracovníků a dovednosti, které tito musí mít, aby své funkce mohli řádně plnit. Normy jsou vypracovány jako jednoduchá matice funkcí, odpovědností a odborných znalostí , kde je zcela jasně stanoveno, jaké zkušenosti musí mít nově přijímaný pracovník, jakou má dosáhnout kvalifikační úroveň a jaké jsou cíle pro jeho odborný výcvik a další vzdělávání.

Výhoda tohoto Modelu struktury odvětví spočívá v tom, že se vychází ze skutečné praxe, z informací, získaných v tomto odvětví za 15 let, a nikoliv z abstraktních koncepcí. Model poskytuje pracovníkům základ pro plánování své profesní kariéry a zaměstnavatelům základ pro vzdělávání zaměstnanců.

V posledním roce se Model struktury odvětví použil jako základ Celostátního rámcového kvalifikačního informačního systému, který shromažďuje informace na trhu pracovních sil a pomáhá určovat v celostátním měřítku, kde se vyskytuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

Model struktury odvětví byl poprvé publikován v roce 1986 a jeho poslední verze je ISM3. Tato tvoří základ Evropské struktury kvalifikací v informatice (EISS).

Poslední ISM3 byl publikován jako standardní software Windows pro PC s neomezenou možností prohlížení a tisku.

Matice poslední verze obsahuje přes 200 funkcí, rozdělených do deseti úrovní odpovědnosti a schopností. V rámci jednotlivých funkcí jsou jasně definovány prováděné úkoly, požadavky na zkušenosti a dovednosti, včetně cílů pro odborný výcvik a další vzdělávání. U všech relevantních odborných a profesních kvalifikací jsou uvedeny i podrobnosti.

British Computer Society je také instituce, která uděluje Evropský řidičský průkaz uživatele počítače (ECDL).

Cílem ECDL je vyhodnocovat normy počítačové gramotnosti mezi uživateli. Není určen pro profesionální uživatele informačních technologií.

Skládá se ze 7 modulů, které jsou testovány jedním teoretickým a šesti praktickými testy. K testům se může přihlásit kdokoli, bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, zkušenosti, národnost nebo bydliště.

Pro výukové kurzy zaměřené na získání potvrzení není zapotřebí akreditace.

S používáním ECDL se začalo v roce 1996 a nyní se nabízí v 17 zemích.

Program přednášek byl schválen Výborem evropských odborných společností pro informatiku (CEPIS), jehož cílem je podpora profesionálního přístupu členských společností.

5 Závěr

Mezi způsobem, jakým Library Association a British Computer Society dohlížejí na profesionalitu svých členů, existují určité paralely:

Obě instituce se ve své činnosti řídí královskou chartou a vedou si seznam registrovaných kvalifikovaných členů s uvedením stupně jejich schopností.

U členů se předpokládá, že navštěvovali akreditované profesionální kurzy, po jejichž absolvování prošli obdobím kontrolované praxe.

Obě instituce udržují spojení jednak se vzdělávacími institucemi (prostřednictvím akreditací) a jednak se zaměstnavateli (dohledem nad praxí).

British Computer Society kromě toho organizuje vlastní zkoušky, zatímco Library Association na vlastní zkoušky rezignovala již před mnoha lety.

Obě instituce organizují program, jehož cílem je poskytnout členům nejnovější informace.

Částečně se liší v přístupu k programu odborného výcviku. Zatímco British Computer Society řídí skladbu Programu profesního rozvoje, Library Association ponechává ve svém Rámci pro další profesní rozvoj podrobnosti na školeném pracovníkovi a jeho školiteli.

Kromě různých publikací produkují obě instituce nástroje, které mohou pomáhat jejich členům v profesním vzdělávání. Rámec dalšího profesního rozvoje a informační materiál Rozcestí, které vypracovala Library Association, jsou určeny primárně pro jednotlivé pracovníky. Model struktury odvětví, vypracovaný British Computer Society, je určen hlavně pro zaměstnavatele.

Žádná z těchto institucí nemá právo vydávat zákaz provádění povolání a právo pracovat v daných odvětvích není omezeno pouze na akreditované členy těchto organizací.

Obě instituce považují celoživotní vzdělávání svých členů za podstatu jejich profesionalismu.

Literatura

[1] Savage, Ernest A. A librarian's memoirs : portraits and reflections. London: Grafton, 1952. p.136
[2] Goode William J. The theoretical limits of professionalization. In Etzioni Amitai. The semi-professions and their organization. NY, London: The Free Press, 1969. Ch.6.
[3] Millerson G. The qualifying associations: a study in professionalization. London: Routledge, 1964. p.5.
[4] Millerson Op.cit. p.10.
[5] Roberts Norman & Konn Tania. Librarians and professional status: continuing professional development and academic libraries. London: L.A., 1991 ISBN 0-85157-452-1 p.xiii.
[6] Green Samuel S. The desirableness of establishing personal intercourse and relations between librarians and readers in popular libraries: a paper read at the Conference of Librarians held in Philadelphia October 4th, 5th & 6th 1876. Worcester: The Press of Charles Hamilton, 1876. p.3.
[7] Green Op.cit. p.13.
[8] Millerson Op.cit. p.126
[9] Davey J.S. The Role of correspondence courses in education for librarianship. In Library education today: report of the national conference held at Chaucer House in May 1957. London: L.A.L&H.C.B., 1957. p.12-17
[10] Ward, Patricia Layxzell ed. The professional development of the librarian and information worker. London: Aslib, 1980. (Aslib Reader Series vol.3) ISBN 085142 1369
[11] Saunders, Wilfred L. Towards a unified professional organisation for library and information science and services: a personal view. London: LA, 1989 (Viewpoints in LIS; no.3)
[12] Saunders Op.cit. p.58
[13] The Institute of Information Scientists & The Library Association. Our professional future: revised proposals for a new organisation for the library and information profession. London: IIS & LA, August 1999.
[14] Our professional future Op.cit p.7.
[15] Stone E.W. Toward a learning community. In Asp W.G. et al. Continuing education for the library information professions, !!!!, 1985. p.63
[16] Farmer Jane & Campbell Fiona. Continuing professional development and career success: is there a causal relationship? BL Reserach & Innovation Centre, 1998. (BL Research & Innovation Report 112) ISBN 0-7123-97183.
[17] Clegg Helen. Attitudes to continuing professional development: a survey of members of the Institute of Information Scientists. M.A. Loughborough, 1988 p.24
[18] Barta B.Z. et al.
eds. Professional development of information technology professionals: Proceedings of the IFIP WG3.4 Working Conference on Professional Development of Information Technology Professionals Singapore 13-17 July 1992. Amsterdam: North-Holland, 1992. ISBN 0444 89765 8 p.244
[19] Farmer Op.cit. p.xiii
[20] Barta Op. cit. p.vi
[21] Barta Op. cit. p.vi
[22] Barta Op. cit. p.vi
[23] Levy Philippa. An example of internet-based continuing professional development: perspectives on course design and participation. Education for Information vol.17. 1999 p.45-58
[24] Levy Op.cit. p.55
[25] Roberts Op.cit. p.38
[26] Leach Kathryn et al.
The use of information networking for continuing professional development. BL Reserach & Development Department, 1996. (BL Research & Development Report 6229)
[27] Farmer Op.cit. p.xi
[28] Asociateship regulations and notes of guidance. London: The Library Association, 1997.
[29] Nankivell Clare. See your career grow with a mentor. Library and Information Appointments. vol.3,no.6,10 March 2000,p.1-2
[30] Atton C. The professional development report: a writer's guide. Assistant Librarian vol.87,no.6, June 1994, p.94-5; vol87,no.8, Sept 1994, p.118-9.
[31] The British Computer Society. Annual report and summary accounts 1998/99. London:British Computer Society, 1999.