Tento příspěvek si navzdory názvu (pokud ho pojmete trochu šířeji) neklade za cíl konsensus s Evropskou unií, ale míní název naplnit až přízemně konkrétně - tedy jak s pomocí počítačů a Internetu komunikovat s jinými uživateli počítačových sítí v Evropě prostřednictvím zvuku a obrazu. Navazujeme na článek Videokonference na Internetu: snadno a levně1.
Spolupráce se zahraničními partnery se v řadě oblastí stává běžnou součástí života akademické komunity. Snaha omezit nemalé finanční a časové náklady spojené s cestováním a osobním jednáním znamená hledat jiné, méně náročné a pokud možno stejně efektivní způsoby komunikace. Něco lze zvládnout "starým dobrým" telefonem, ale je-li potřebná účast více než dvou subjektů nebo je-li třeba zpracovávat text či obrazové materiály, telefon nestačí (a to nemluvíme o ceně mezinárodních hovorů). Jako vhodné, levné a škálovatelné řešení se nabízí použití videokonferenčních technologií. Ale jak vypadá realita s využitím odpovídajících nástrojů běžnými uživateli? K objasnění této otázky chtějí přispět autoři svými zkušenostmi.
Pokud je cílem snadná a levná komunikace s partnerem/partnery, je třeba, aby celá skupina měla k dispozici obdobné technické prostředky. Jste-li vybaveni ISDN přípojkou a videotelefonem, nemáte velký výběr. Jste-li ale běžnými uživateli Internetu a máte k dispozici PC nebo pracovní stanici (např. SGI nebo Sun), je nutno se rozhodnout, jak komunikovat a co je pro to třeba doplnit. Jedná se o tři navzájem provázané oblasti:
Výše zmíněné PC (pro zpracování obrazu a zvuku v dostatečné kvalitě lze považovat za dostačující 100MHz Pentium se 64MB RAM a 10GB HD pro případný záznam) vybavené zvukovou kartou lze za relativně malé prostředky dovybavit sluchátky/reproduktory a mikrofonem. Pro přenos obrazu je nutné zajistit kameru. Poslouží ruční kamera se stativem (pokud takovou máte na svém pracovišti) nebo stolní videokamera. Ceny stolních videokamer se pohybují od 2 do 10 tisíc korun, záleží na tom, jakou kvalitu požadujete. Pokud použijeme kameru s analogovým výstupem, je nutná i karta, která převede analogové video do digitálního tvaru. Mezi nejlevnější digitální kamery patří kamery s připojením na USB port - jsou vhodným řešením zejména do prostředí operačního systému MS Windows 98 při nízkých nárocích na kvalitu obrazu. Poměrně dobrý seznam doporučeného hardwaru lze nalézt na http://vrvs.cern.ch/. Pro náročnější uživatele požadující pro svou práci sdílení textů a obrazu vytvářených v průběhu spojení na tabuli je možno doporučit elektronickou tabuli (např. http://www.softboard.com); investice se ovšem vyplatí jen pro skutečně dlouhodobou spolupráci.
Autoři používají připojení do sítě TEN-155 CZ přes lokální připojení Ethernetem o kapacitě 10 nebo 100Mb/s. Pokud jste připojeni pomalejší linkou, není to důvod k panice. Je jen třeba uvědomit si potřebné šířky pásma pro komunikaci. Pro video je třeba pásmo od 25kb/s do 250kb/s (širší pásmo znamená obecně lepší kvalitu) a pro audio 60kb/s. Pokud plánujete použití skupinové komunikace (multicast), je nutné mít připojení k MBone. Technologie Multicastu a Mbone byla popsána v článku Multicast: skupinové vysílání2. Spojení s MBone není rozšířeno do všech lokalit, ale páteř akademické sítě tuto službu poskytuje a žádost o připojení doporučujeme řešit s vaším správcem lokální sítě. Rozšíření MBone lze řešit pomocí změny konfigurace stávajících aktivních prvků nebo (zejména tam, kde to stávající aktivní prvky neumožňují) technologií multicastových tunelů.
První otázkou je, jaký operační systém je k dispozici. U pracovní stanice je to většinou dáno typem stanice, u PC je to nejčastěji některá verze MS Windows nebo Unixu (Linux, NetBSD, ...). Volba mezi Windows a Unixem může být zásadní, níže bude zmíněn videokonferenční systém, který není na Unix(y) portován. Pokud ale zvolíme např. Linux, je poměrně velká šance, že se domluvíme i s uživateli MS Windows. Za doporučený software lze považovat pro video vic, audio rat, sdílenou pracovní plochu wbd a wb, a pro organizaci skupinové komunikace sdr. Tento software je volně dostupný a doporučujeme archiv http://www.zcu.cz/mice/archive/, kde lze nalézt tyto programy pro různé verze operačních systémů. Konkrétní rady a návody na instalaci a nastavení těchto nástrojů lze nalézt na http://www.ten.cz/videokonference/mbone/prirucka/mbone.pdf. Další možností je využití programu NetMeeting (http://www.microsoft.com/windows/netmeeting/), jak však bývá při volbě programového vybavení od Microsoftu zvykem, musí se vaší volbě přizpůsobit i vaši partneři (NetMeeting v jiném prostředí není k dispozici).
Podrobnější rady a návody ve všech třech oblastech můžete najít na již dříve uvedené adrese http://www.ten.cz/videokonference/mbone/prirucka/mbone.pdf.
Je třeba si rozmyslet, zda stačí komunikace ve dvou či zda
budou komunikovat více než dva subjekty. V prvním případě stačí použít
MBone nástroje vic a rat v režimu bod-bod (unicast) a situace je velmi
jednoduchá3.
V druhém případě lze použít stejné nástroje vic a rat,
ovšem spojení využije možností skupinového vysílání MBone.
Pokud je důvod používat NetMeeting od firmy Microsoft, platí totéž
co pro nástroje MBone - je k dispozici spojení bod-bod i vícebodové,
ovšem nepoužívá skupinovou distribuci dat, což může znamenat podstatný růst
nároků na kapacitu propojovací sítě u většího počtu účastníků komunikace
(na druhé straně je to výhodné tam, kde není MBone k dispozici).
Shrnuto:
Vzhledem k široké dostupnosti MBone nástrojů a praktickým zkušenostem autorů se dále zaměříme na druhý scénář, MBone nástroje s použitím multicastu. Tento scénář též nejlépe demonstruje skutečné možnosti Internetu pro kvalitní skupinovou komunikaci, tedy pro náhradu/vylepšení pracovních schůzek.
Autoři testovali skupinovou komunikaci mezi účastníky videokonferenční aktivity sdružení ERCIM. Po překonání problémů s lokální dostupností MBone (toto může být na řadě lokalit největší problém) se ukázaly protíže na národní páteři (a to nejen v České republice). I při dostupnosti sítě MBone, která není bohužel ještě samozřejmostí, se velkým problémem během testů ukázala národní konektivita k MBone a její kvalita. Je to problém o to větší, že při jeho řešení je zde nutná spolupráce se správci národní sítě. Přes proklamovanou podporu videokonferencí a šíření MBone i přes hranice je naprostá většina komunikací zatím v Evropě vedena v rámci jednotlivých států (a homogenních, tedy jediným správcem řízených sítí). Ověřili jsme, že některé národní sítě propouštějí skupinové pakety dovnitř, ale nepropouštějí skupinové pakety ven. To má za následek, že vidíte, případně i slyšíte ostatní účastníky, ale není vidět ani slyšet vás. Při pasivním použití MBone se zdá být vše v pořádku a problém nastane, až když se pokusíte vysílat. Navíc se může stát, že správce sítě poukáže na pasivní testy (sledování a poslech relací vysílaných někým jiným) a nebude chtít věřit, že problém je ve spojení. Aby bylo možno odhalit tuto chybu, na MBone existují stále běžící relace a servery, které zaznamenávají aktivní a pasivní účastníky a vystavují je na WWW stránkách. Přes tyto relace je možné si ověřit průchodnost MBone v obou směrech. Takovou relací byla donedávna dostupná "Places over the word", jejíž stav lze zjistit na adrese http://www.csc.fi/suomi/funet/multicast/status.html. Autoři článku plánují zřízení takové relace pro odstranění problémů s konektivitou videokonferenční skupiny ERCIM4. Výsledkem testů pro sdružení ERCIM bylo (a ještě stále zůstává) právě zajištění bezproblémového přenosu MBone mezi členskými státy a tedy zajištění bezproblémové MBone konektivity v rámci Evropy5.
Pokud tedy chcete skupinově komunikovat v rámci Evropy, je nutno věnovat určité úsilí přípravě (zejména před prvním spojením). Nelze bohužel očekávat, že vše bude fungovat na první pokus. Doporučujeme domluvit si zkušební přenos a pokud se nezdaří, domluvit test s asistencí správce sítě, který může zjistit, kde je spojení přerušeno a zhodnotit jeho kvalitu (tedy množství ztracených paketů). Pokud je vše v pořádku, spojení a jeho kvalita je vyhovující, může nastat problém v nastavení parametrů jednotlivých nástrojů. Detaily nastavení lze zjistit z výše citovaných zdrojů. U nástroje rat doporučujeme použít poslední dostupné verze pro danou platformu. Tento nástroj se stále vyvíjí a verze rat 4.2.9 (dostupná ve zdrojovém tvaru na http://www.zcu.cz/~wimmer/rat/ včetně vzorové konfigurace) příjemně překvapí kvalitou zvuku, která je podstatně lepší než u klasického telefonu (samozřejmě za předpokladu, že tento nový rat používají obě či všechny komunikující strany). Nízká kvalita přenosu audiosignálu může být způsobena právě použitím starších verzí. U videonástroje vic je třeba sladit lokální konfiguraci s potřebnou šířkou pásma a kvalitou vlastního síťového připojení. Dále ze zkušeností jednoznačně vyplývá nutnost zajistit při počátečních testech další nezávislý komunikační kanál, tuto roli může sehrát elektronická pošta, interaktivní služba typu talk, případně telefon (poslední způsob je často preferovaný zahraničními účastníky). Detail, který může zhatit přípravy a málokdo si ho uvědomí - Evropa má různá časová pásma, proto u časových údajů je třeba nezapomínat na tento údaj (u nás se používá středoevropský čas (pásmo CET, Central European Time), západ Evropy používá GMT (Greenwich Middle Time).
Na otázku, zda lze komunikovat pomocí Internetu a počítačů s partnery v Evropě je obecně kladná odpověď. V současné době je však stále nutno počítat s tím, že služby sítě MBone nemají 100% spolehlivost (mimo jiné právě pro potřeby sdružení ERCIM se však počítá se zřízením trvalého dozoru MBone dostupnosti v rámci celoevropské sítě, takže problémy by mohly zůstávat spíše na úrovni lokálních připojení) a zejména první spojení se nemusí obejít bez problémů (další příčinou je samozřejmě i neznalost potřebných nástrojů, což se často projeví chybami v nastavení - ty ostatně budou nejpravděpodobnějším důvodem počátečních problémů). Je nutno prověřit oboustrannou průchodnost připojení a případné problémy řešit ve spolupráci se správci sítě (na všech komunikujících bodech, "na dálku" lze příčiny problémů nalézt, ale ne odstranit). Je třeba zvážit, jaká kvalita je zapotřebí při vlastní komunikaci a podle toho zvolit technické prostředky, vyladit nastavení audio a video nástrojů, případně se seznámit s používáním sdílené pracovní plochy.
Na druhé straně, po překonání počátečních problémů, je použití videokonferenčních nástrojů poměrně intuitivní, kvalita zvuku i obrazu často více než dostačující a je tak možno pořádat krátké a pravidelné schůzky pracovních nebo výzkumných týmů, jejichž členové jsou často tisíce kilometrů daleko.
Stejné nástroje lze použít i pro spolupráci se vzdálenějšími oblastmi (USA, Japonsko), časový posun však již většinou neumožňuje přímou spolupráci v pracovní době všech komunikujících partnerů.
| 1 | E. Hladka a M. Špaček. Videokonference na Internetu:
snadno a levně.Zpravodaj ÚVT MU, ISSN 1212-0901, 1998, roč. 8,
č. 5, s. 15-18.
... zpět do textu |
| 2 | P. Pištěk. Multicast: skupinové vysílání.
Zpravodaj ÚVT MU, ISSN 1212-0901, 1998, roč. 8, č. 5, s. 13-15.
... zpět do textu |
| 3 | Možná, že jste si na nějaké konferenci konané v poslední době všimli
nového úkazu. Vynořil se nový typ účastníků s notebooky připojenými bezdrátově
a polohlasem do nich hovořící. Nejde o nakažlivé šílenství, ale mohli by to být
právě ti, kteří hlasově komunikují pomocí unicastového ratu. Nehovoří
se svým notebookem, ale s partnerem někde na druhém konci Internetu.
... zpět do textu |
| 4 | ERCIM je Evropské výzkumné sdružení informatiků a matematiků.
Sdružuje celkem 15 evropských národních sdružení
nebo zastupujících organizací. Informace o tomto sdružení naleznete na
http://www.ercim.org/.
Videokonferenčních aktivit se účastní zástupci z 10 členských organizací.
... zpět do textu |
| 5 | Jako příklad problémů s MBone je možno uvést v době psaní
příspěvku již druhý týden trvající nedostupnost MBone ze severských zemí,
tedy Finska, Švédska, Norska a Dánska.
... zpět do textu |
předchozí článek
