Elektronická adresa uváděná v hlavičce zprávy v poli
"To:
" slouží stejnému účelu jako plná adresa adresáta,
kterou uvádíme na obálkách papírových dopisů obyčejné
pošty1, pole
"From:
" podobně udává zpáteční adresu. Elektronická adresa
obsahuje jméno adresáta, jméno počítače, na kterém pracuje, dále pak
bližší informace o tom, kde najít tento počítač - obvykle to
bývá alespoň indikace sítě, do které je připojen.
Typický tvar elektronické adresy tak může být např.
To: jiri@nenya.ics.mu.cs |
Taková adresa sestává ze dvou částí oddělených znakem
"@
": nalevo od něj je uvedeno jméno adresáta (jiri
),
napravo pak jméno a adresa cílového počítače.
Jméno adresáta je uživatelské jméno, pod kterým ho zná systém,
na němž pracuje - budeme zde pro jednoduchost předpokládat
nejčastější situaci, tj. jméno, které dostal přiděleno jako
identifikaci svého účtu na počítači a pod kterým se hlásí k práci
na něm. Na slušných počítačích jsou tato uživatelská jména
většinou odvozena ze "skutečného" jména příslušného
uživatele, pod kterým ho znají obyčejní neelektroničtí lidé z jeho okolí
ve fyzickém světě. Kromě prostého příjmení (např. novak
) to
nejčastěji mohou být ještě kombinace příjmení a třeba
prvního písmene jména (jnovak
nebo novakj
).
Obecně ovšem závisí na místních zvyklostech výpočetního centra:
uživatelské jméno tak může být i třeba UMMJN
(což může
např. znamenat, že UMM
označuje oblast uživatelů (fakultu či katedru) a JN
jsou iniciály jména a příjmení), ale i něco ještě horšího, jako
třeba A1344
.
Elektronické adresy dovolují přidávat pomocně komentáře jako
jejich součást - zpravidla se toho využívá pro doplnění plného
(občanského) jména. Prakticky se to provádí buď přidáním textu
v kulatých závorkách za text adresy, nebo předřazením
tohoto textu bez další indikace před adresu a uzavřením
adresy do lomených závorek <
...>
. Alternativní
tvar adresy z příkladu uvedeného výše by tak mohl být i jedno
z následujících:
To: jiri@nenya.ics.mu.cs (Jiri Zlatuska) |
(Druhou z těchto možností není dobré používat, obsahuje-li jméno
interpunkci, např. Dr.
Octor
, tehdy je vhodné použít
výhradně první z nich.) Plné jméno neovlivní doručení zprávy -
má skutečně pouze roli pomocné poznámky přenášené spolu s adresou;
počítače obvykle také tato jména svých uživatelů
neznají, protože se zajímají jen o jejich uživatelská jména
(jiri
v našem příkladu).
Část adresy napravo od znaku "@
" slouží pro určení
počítače, na který má být zpráva doručena. Náš příklad ji uvádí
v tzv. doménovém tvaru, jaký se používá především v Internetu
a na který přechází řada dalších sítí jako na unifikovaný
způsob tvorby adres. Podrobněji se na strukturu doménových adres
podíváme někdy později, dnes se spokojíme jen s konstatováním, že
z našeho příkladu můžeme vyčíst např. to, že se jedná o počítač
jménem nenya
, zapojený v lokální síti Ústavu výpočetní
techniky (ics
) na Masarykově univerzitě (mu
)
v československé části sítě Internet
(cs
)2.
V síti BITNET (EARN) se obvykle setkáme jen s jednodušší formou adresy
jméno@ počítač |
jako např. zlatuska@cspuni12
, protože síť BITNET
"zná" počítače v ní zapojené jednoznačně už na základě jejich
jmen. Při adresování počítačů v síti BITNET z jiných sítí
používáme doménový tvar
jméno@ počítač.BITNET |
jako např. zlatuska@cspuni12.BITNET
.
Kromě plných adres, obsahujících identifikaci počítače,
známe i adresy lokální, ve kterých je obsaženo pouze
jméno uživatele bez znaku "@
"" a bez jména počítače.
Takové adresy se používají pro komunikaci mezi uživateli na jednom
počítači. Příkladem komunikace mezi dvěma uživateli
jiri
a ludek
na počítači nenya
by mohlo
být např.:
To: jiri |
Příjemce zprávy (jiri
) po jejím přečtení zvolí možnost
odeslání odpovědi odesílateli. Poštovní systém tak automaticky
připraví celou hlavičku odpovědi a uživatel jiri
tak napíše
jen vlastní text zprávy:
To: ludek |
Elektronická pošta je zpracovávána programy, a tak kromě skutečným lidem jako adresátům můžeme psát také speciálním elektronickým "adresátům", kteří jsou v řadě případů programy, vykonávající nějaké speciální akce po obdržení naší zprávy. Jedním z takových příkladů jsou adresy diskusních skupin, kde při zaslání zprávy na takovou adresu dojde k automatickému rozeslání této zprávy všem, kdo se do příslušné diskusní skupiny přihlásili. Příkladem takové adresy může být třeba (pomlčky jsou typickým znakem v tomto druhu jmen)
INFO-TeX@SHSU.BITNET |
Uživatelská jména končící na -request
jsou zpravidla
administrativními adresami obhospodařujícími diskusní skupinu (to
se týká zejména diskusních skupin mimo síť BITNET).
Každý počítač zapojený do sítě má na sobě adresu postmaster
,
postman
či postmast
. Na tuto adresu je možné zasílat dotazy
a hlásit problémy týkající se elektronické pošty - je to prostě pošta
směrovaná na poštovního doručovatele na příslušném počítači. Poštu
samu obhospodařuje program, který si říká MAILER-DAEMON
. Od toho
můžeme dostat zprávy, dojde-li k nějakým problémům s poštou, kterou
sami někam posíláme. Zpráva User unknown nebo Host unknown,
kterou nám tento program odešle, znamená, že jsme uvedli špatné uživatelské
jméno našeho adresáta (User) nebo jeho počítače (Host).
Znak "%
" v části jména uživatele zpravidla znamená
nikoli uživatelské jméno, ale celou adresu, kterou má přijímající
počítač expandovat do skutečné adresy tak, že nejpravější výskyt
znaku "%
" v ní transformuje do "@
" a pošle
ji dál. Jeden ze způsobů, jak adresovat pražský počítač
cspuni12
ze sítí, které nevědí o BITNETu, je poslat zprávu
přes počítač pucc.princeton.edu
. Plná adresa pak vypadá
třeba
zlatuska%cspuni12.bitnet@pucc.princeton.edu |
Počítač pucc.princeton.edu
v Princetonu přetransformuje
řetězec vlevo od "@
" do adresy
zlatuska@cspuni12.bitnet
, kterou pošle do sítě BITNET. Tímto
způsobem si lze často pomoci v (řídce se vyskytujících) situacích,
kdy automatická adresace mezi sítěmí selže.
1 | Elektroničtí lidé komunikující v angličtině rozumějí
pod slovem "mail" plné "e-mail". Archaické papírové poště
říkají obvykle "s-mail" od "surface mail", podobnost
se "snail" není zřejmě čistě náhodná.
... zpět do textu |
2 | Tento příklad je fiktivní a podobnost se skutečností
zatím (nejméně do doby skutečného připojení se k síti
Internet) není ani náhodná.
... zpět do textu |