Koncem března padlo konečné rozhodnutí Rady programu informatizace (zřízené při MŠMT ČR v září loňského roku) ohledně výběru projektů, které budou v letošním kalendářním roce financovány z prostředků vyhrazených v rámci Fondu dynamického rozvoje vysokých škol českého ministerstva školství.
Z celkového počtu téměř 150 projektů vybrala Rada po pečlivém recenzním řízení 24 projektů pro přidělení cca 50 miliĎnů korun na (ve většině případů částečné) financování projektů zaměřených na infrastrukturu informačních sítí, aplikací v nich, vzdělávání středoškolských učitelů. Obecně se jednalo o projekty nějakým způsobem přesahující rámec jednotlivé školy, případně exportující služby do prostředí vysokých škol. Realizace vybraných projektů bude důležitým krokem zajišťujícím základní informatickou infrastrukturu českých vysokých škol; efektivní připojení na ni však již musí jednotlivé školy a fakulty realizovat převážně ze svých vlastních rozpočtových prostředků.
Nejvýznamnějším vybraným projektem je projekt akademické sítě FESNET (Federal Educational and Scientific Network), resp. jeho část spadající do České republiky CESNET (Czech Edu...), jehož koordinátorem je ing. Gruntorád z ČVUT Praha a v němž je pro Masarykovu univerzitu vymezeno významné místo z hlediska propojení moravských vysokých škol a napojení slovenské části federální sítě. Jedná se zde o sumu 20 miliĎnů korun na rok 1992.
Na tento projekt těsně navazuje dalších 18 projektů zaměřených na vybudování "metropolitních" sítí (efektivní připojení oblastí koncentrující větší množství jednotlivých připojených lokalit) a aplikací v nich. Jedná se zde celkem o cca 28 miliĎnů, které přijdou nositelům projektů na ČVUT, UK, VŠCHT, VŠZ a UIV v Praze, MU a VUT v Brně, VŠSE a ZČU v Plzni, UP v Olomouci, VŠB v Ostravě a VŠST v Liberci. Úspěšnými projekty z Masarykovy univerzity byly v této oblasti podíl na budování brněnské akademické sítě BAPS a jediný úspěšný studentský projekt z celé ČR na vybudování studentského uzlu na kolejích.
Poslední oblastí byly projekty specializované na informatické vzdělávání středoškolských učitelů - celkem 4 projekty na ČVUT a UK v Praze a na MU v Brně za cca 700 tisíc korun.
Součástí procedury přidělující účelové fondy nositelům projektů z jednotlivých škol budou smlouvy, zaručující, že finance budou použity jen na účely specifikované ve schválených projektech. Větší nákupy předpokládají provedení řádných výběrových řízení, což by mělo přispět ke skutečně účelnému vynaložení přidělených prostředků.
Na závěr uvádíme doslovný text stanoviska, kterým Rada programu informatizace doprovodila svůj výběr úspěšných projektů. (Zájemci z řad univerzitní veřejnosti na MU byli podrobně seznámeni se složením, způsobem práce Rady i výsledky činnosti na besedě, kterou k této příležitosti uspořádal ÚVT MU.)
Rada programu informatizace zvážila nabízené projekty, postoupené z jednotlivých škol v České republice, a rozhodla se doporučit k přijetí s nejvyšším stupněm priority projekty směřující k vytvoření republikové akademické sítě na bázi projektu ing. Jana Gruntoráda z OVC ČVUT Praha (republiková síť CESNET jako část federální sítě FESNET). V návaznosti na to se pak jedná zejména o projekty zpřístupňující takto budovanou infrastrukturu vysokým školám v České republice, včetně připojení sítí metropolitních v centrech s aglomerací několika vysokých škol, a rovněž projekty poskytující služby dalším školám v takto budovaném prostředí.
Za základní kritérium pro poskytnutí finančního příspěvku projektu z Fondu dynamického rozvoje vzala Rada to, nakolik předkládané projekty přesahují rámec jedné školy, poskytují efekt vyšší kvality, těžko dosažitelný z vlastních rozpočtů škol, a skýtají dostatečné záruky co nejširšího zhodnocení vložených prostředků. Rada programu informatizace dospěla k názoru, že toto pojetí je v plném souladu s trendem poskytnout vysokým školám maximum ve formě vlastních rozpočtových prostředků školám a rozdělovat prostřednictvím účelových fondů jen prostředky na projekty hodné zvláštního zřetele a převážně strategické povahy.
Z hlediska nasazení prostředků informačních technologií v prostředí vysokých škol vidí Rada jako prioritní úkol vybudování páteřní sítě, spojující vysoké školy v České republice s návazností na síť slovenských vysokých škol a vytvářející tak co nejvíce integrovanou federální síť, umožňující kvalitní napojení do mezinárodní sítě Internet a poskytování všech odpovídajících síťových služeb včetně vzdáleného připojení a služeb standardu ISO/OSI. Síť tohoto typu vytvoří zejména předpoklady pro integraci našich vysokých škol do prostředí akademických institucí výzkumných i vzdělávacích v Evropě i v celém světě. Kromě elektronické pošty a přenosu souborů je ve třídě služeb poskytovaných sítí Internet zejména možnost vzdálené práce na kterémkoli připojeném počítači, včetně aplikací zahrnujících vzdálené řízení experimentů či nastavování přístrojů. Vytvoří se tak podmínky pro účelné navazování pružně fungující spolupráce se zahraničím, zejména pak spolupráce využívající špičková technická zařízení. Předpokladem pro to je zajištění rozumných provozních parametrů, zejména pak přenosové rychlosti na páteři spojující nejdůležitější lokality.
Předložení projektu republikové sítě bylo iniciováno Radou po prostudování první části předložených projektů programu informatizace na zasedání 20. listopadu 1991. Komise Rady projednala za přítomnosti přizvaných expertů z vysokých škol alternativy budování počítačové sítě vysokých škol ČR s návazností na federální strukturu, budování metropolitních sítí, vytvoření přístupu pro jednotlivé vysoké školy a návaznost na síťové projekty uvažované na českých vysokých školách na zasedání dne 30. listopadu 1991. Po zvážení všech okolností bylo rozhodnuto preferovat na páteřní struktuře, propojující Plzeň, Prahu, Liberec, Brno, Olomouc, Ostravu a napojené na zahraničí (Praha-Linz), rychlost přenosu 64 kb/s s podporou ostatních lokalit na rychlosti 19.2 kb/s a perspektivou přechodu na 64 kb/s. Propojení se slovenskou sítí SANET bude podporováno zajištěním polovičního podílu na telekomunikačních zařízeních i potřebných poplatcích na propojení Brno-Bratislava. Základním doporučeným protokolem je protokol IP s použitím routerů CISCO, což umožňuje maximální využití standardů používaných v akademickém prostředí v zahraničí.
Komise Rady zohlednila způsob rozvoje a parametry sítí ACONET (Rakousko), DFN (SRN) a SWITCH (Švýcarsko). Přenosové rychlosti základní páteře těchto sítí s celostátní působností se pohybují od 64 kb/s do 10 Mb/s. Poučný je vývoj sítě ACONET, která zahajovala na začátku roku 1990 s převahou linek 9.6 kb/s, ale již v červnu 1991 bylo vynuceno s ohledem na požadovaný přenos dat zvýšení přenosové rychlosti celé základní páteře (Vídeň, Graz, Leoben, Klagenfurt, Innsbruck, Salzburg, Linz) na 64 kb/s. S ohledem na tempo růstu objemu dat přenášených v rámci sítě EARN na lince Praha-Linz by bylo opakování zkušenosti Rakouska zbytečným plýtváním prostředky. Kromě progresívního charakteru vývoje je přenosová rychlost 64 kb/s prakticky nezbytná pro práci na vzdálených počítačích a vytvoření služeb poskytujících velké objemy sdílených dat (např. budování knihovních služeb).
Projekt sítě vysokých škol předkládaný ing. Gruntorádem vychází z požadavků, které komise Rady vytyčila, rozpracovává detailní harmonogram prací, z nichž část již byla zahájena, a poskytuje rozumné záruky úspěšného dokončení a zhodnocení vynaložených prostředků. Realizace navrhované infrastruktury republikové sítě by zcela zjevně nebyla bez koordinace a finanční podpory MŠMT ČR možná. Jedná se tedy z tohoto hlediska zcela jednoznačně o jedinečnou akci klíčového významu pro využití možností moderních telekomunikačních metod. Budovaná infrastruktura bude mít zcela zásadní vliv v oblasti výzkumu a vývoje na našich vysokých školách, kde je v dnešní době zapojení do mezinárodních projektů bez odpovídající podpory služeb počítačových sítí (elektronická pošta, vzdálené připojení, přístup k informačním bázím a výkonným výpočetním systémům) buď obtížná, nebo dokonce nemožná. Využití počítačových sítí v akademickém prostředí má rovněž zásadní význam v kontextu s rozvojem nových technik předávání informací, jako je např. světově standardizovaný projekt ODA/ODIF (Office Document Architecture / Office Document Interchange Format). Standardy tohoto druhu se stanou v dohledné době v zemích Evropského společenství závaznou formou předávání dokladů a je zcela reálné, že jiná než elektronická forma přenosu dokladů bude komplikovat či téměř znemožňovat komunikaci mezi partnery i v ekonomické oblasti.
Všechny tyto skutečnosti hovoří zcela jednoznačně pro prvořadé financování projektu sítě a projektů souvisejících v rámci programů realizovaných z Fondu dynamického rozvoje vysokých škol.
| Rada programu Informatizace ve vzdělávání |
V Praze 23. března 1992
předchozí číslo
