• O Zpravodaji
• Pro autory
• Pro čtenáře
• Statistiky

• Aktuální číslo
• Archivní čísla

• Autoři
• Články
• Seriály

• Vyhledávání

   

Počítání přes telefon

Závislost na přístupu k počítači se během kratší či delší doby může dostat do polohy připomínající drogovou závislost. U méně odolných jedinců se dostaví třas končetin měrou úměrnou době uplynulé od posledního čtení nashromážděné pošty, dostavuje se nervozita a ztížená koncentrace, slabší povahy se ocitají zcela ztraceny bez přístupu k elektronickému diáři a souborům poznámek, které mají na počítači v práci. Časem bude jistě možné navštívit odborníka a prodělat odvykací léčbu; do doby, než to bude obvyklé, si však takto postižení čtenáři musí pomáhat méně destruktivními způsoby. Jedním z nich je jednoduše vyjít svému postižení vstříc: opatřit si domů osobní počítač, k němu modem a využívat možnost napojení se na svůj domovský počítač přes běžné telefonní linky.

Co v takovém případě potřebujeme, abychom získali sestavu schopnou pohodlné práce? Zkusme se podívat na to, co potřebujeme v nejběžnějším případě: při využití domácího počítače třídy PC, běžné telefonní sítě a napojení na počítač pracující pod systémem Unix.

Modem je podstatným zařízením, kterým musíme dovybavit náš domácí počítač. Při jeho koupi je vhodné se orientovat na dobře zavedené firmy - jeho kvalita bude určujícím faktorem ovlivňujícím vlastní práci přes telefonní síť. V minulých číslech Zpravodaje1 se již čtenářům některých doporučení dostalo. Měl by to být zcela jistě Hayes-kompatibilní modem používající standardní sadu příkazů i protokol dorozumívání, nejlépe např. CCITT V.32 se samoopravným protokolem (MNP 4 nebo MNP 5). Možnost provozu v režimu s opravou chyb (error-correction) je z praktického hlediska nezbytností, chceme-li se rozumným způsobem vyrovnat s mizivou kvalitou telefonní sítě. Absence takového režimu se může projevovat především v potížích při navazování spojení ve fázi, kdy se propojované modemy snaží domluvit na společných parametrech spojení (nekvalitní propojení může způsobovat časté zavěšení v této fázi a nutnost často několikrát opakovaného volání, než se podaří zahájit práci). Po navázání spojení pak samoopravný režim zabraňuje rušení náhodnými šumy v telefonní síti způsobenými třeba okolo projíždějící tramvají nebo šumem z telefonních přeslechů (náhodné kombinace takto vytvořených znaků mohou způsobit všelijakou neplechu a někdy i znemožnit další práci; samoopravný režim takovým problémům velice spolehlivě zabrání). Z hlediska praktického provozu je rovněž vhodné, aby se jednalo o modem s rozumně vysokou rychlostí přenosu. Univerzitní terminálový server umožňuje pracovat až na rychlost 19.200 Baudů (zhruba odpovídá počtu přenesených bitů za sekundu). V současné době existují modemy v cenové kategorii do cca 6.000 Kč, které umožňují pracovat i v naší síti rychlostí 9.600 Baudů. Rychlost 2.400 Bd dnes představuje velice běžný průměr pro domácí použití; nižší rychlosti již dokáží být při praktickém použití velmi únavné.

Modem můžeme získat nejčastěji v jednom ze tří základních provedení: samostatný modem, modemová karta a modem kombinovaný s faxem. Z hlediska praktických zkušeností je nejvhodnější použití samostatného modemu - malé krabičky s vlastním napájením ze sítě a připojením kabelem na zdířku sériového portu v počítači. Modemová karta může způsobit zbytečné komplikace, vyskytnou-li se jakékoli potíže s funkcí modemu či jeho spoluprací s modemem na druhé straně spojení. Přítomnost faxu (vysílání a přijímání faksimilií ve tvaru obrazové informace uložené v počítači) může být vítaným doplňkem v případě, že tento druh spojení doma potřebujeme, pro vlastní spojení s počítačem však potřeba není. V kategorii tzv. přenosných modemů je zbytečné věnovat pozornost bateriovému napájení: životnost baterií je při jeho použití tak krátká (cca 2 hodiny), že se pro běžný provoz rozhodně nehodí a je zcela nutné pořídit si i síťové napájení (jinak tato kategorie nemusí nutně znamenat degradaci vlastností modemu: např. U.S.Robotics přenosný WorldPort modem obsahuje elektroniku totožnou s jeho větším a dražším "stolním" kolegou).

Kromě domácího počítače a modemu k němu budeme potřebovat ještě komunikační program, který bude modem ovládat a simulovat provoz počítačového terminálu. Komunikační programy jsou často součástí dodávky modemu, ale není-li tomu tak, můžeme si snadno pomoci některým z volně dostupných programů tohoto druhu.2

Všechny komunikační programy poskytují zhruba stejný okruh služeb, lišící se zpravila jen v drobnostech či komfortu použití (nejsyrověji působí zřejmě kermit se svým řádkovým ovládáním, je však implementován jako univerzální prostředek komunikace přes sériové spojení na prakticky každém počítači). Programy specializované na počítače PC (např. telix či procomm) poskytují běžné uživatelské prostředí s jídelníčky nabízejícími různé možnosti volby, obhospodařování telefonních seznamů a automatického volání s jejich pomocí. Komunikační programy dostupné zdarma jsou obvykle omezenými verzemi komerčně dostupných programů. Jedna z možností, která v nich téměř vždy chybí, je možnost použití tzv. script souborů, tj. připravených posloupností volání a akcí závisejících na získaných reakcích. Jsou-li tyto možnosti přítomny, mohou velmi usnadnit i zrychlit proces přihlašování.3

Základní možností domluvy s modemem je zápis příkazů pro něj přímo v okně komunikačního programu. Pohodlnější ovšem je využít možnosti uložit si v databázi komunikačního programu telefonní čísla, která pro nás připadají v úvahu, a nechat veškerou práci s modemem při volání proběhnout automaticky (ovládáno zpravidla příkazem [Alt-D]). Z hlediska použití modemu umožňují komunikační programy zadání několika parametrů ovlivňujících práci modemu. Dva z nich se udávají ve tvaru modemových příkazů: inicializační posloupnost, např.

ATZ

a volací posloupnost (za niž se při automatickém volání přidává volané číslo), např.

AT X3 /V1 DP

(X3 ignoruje detekci signálu po zvednutí sluchátka a /V1 přepíná do režimu opravy chyb).

Vlastní práce s počítačem po navázání spojení probíhá prostřednictvím emulátoru terminálu, který se vůči napojenému počítači chová jako připojený terminál určitého typu. Zde je důležité zvolit z možností, které nám ten který komunikační program nabízí, tu, která je nejvhodnější z hlediska zpracování daného typu terminálu na připojovaném počítači.4 Nejčastěji podporované terminály jsou ANSI, VT52, VT100, VT102 či VT220, konkrétní volbu je však vhodné otestovat vůči jejímu ovládání z domovského počítače, protože jejich zpracování se bohužel občas systém od systému liší (zejména třeba při práci s editorem). Pro připojení na systém Unix je vhodné rovněž zkontrolovat nastavení duplexního spojení a nedestruktivního chování klávesy [BS] (destrukci dělá Unix sám a posílá příslušné echo na obrazovku).

Užitečnou vlastností většiny komunikačních programů je zabudování řady protokolů na přenos souborů do emulátoru terminálu. Typický sled akcí při vysílání nebo přijímání souboru pak vypadá tak, že na unixovském počítači zadáme pro vyslání souboru přes modem domů na osobní počítač, ze kterého pracujeme,

kermit -s jméno

a v emulátoru stiskneme klávesu [PageDown] a přenos souboru jméno se uskuteční pomocí zabudovaného protokolu kermit, po jehož skončení se terminál vrátí do režimu běžné terminálové práce. Vyslání souboru z PC do unixového počítače obdobně provedeme nejlépe tak, že v Unixu zadáme

kermit -r

a stisknutím [PageUp] po zadání jména odesílaného souboru soubor odešleme.