Ještě před měsícem jsem patřil k "služebně nejstarším" mezi pracovníky fakultních Laboratoří výpočetní techniky na MU. U příležitosti svého přechodu na jiné pracoviště si dovolím krátké poohlédnutí. Půjde samozřejmě o pohled z fakulty, na níž výpočetní technika není vlastním předmětem studia a má funkci pouhého nástroje. Neměli bychom však zapomínat, že takových fakult je koneckonců většina. Filozofická fakulta patřila vždy k těm nejagilnějším a ani na ní, ani na ostatních "nepočítačových" fakultách už dávno nejde jen o lepší psaní na stroji. I do společenských a humanitních věd vstoupilo zpracování dat a elektronických textů, statistika, využití Internetu. A konečně, i kdyby šlo "jen" o zpracování textů, je to potřeba právě tak legitimní, jako například numerický výpočet v přírodních vědách.
Ze všech možných problémů, o nichž by bylo možno se rozepsat, bych chtěl poukázat jen na jeden: zdá se mi, že se na MU postupně zabydlel poněkud příliš dostředný model řízení výpočetní techniky. Každé ústředí má přirozenou potřebu přeceňovat význam a potřeby centrálních institucí a méně si všímat "periférií". Problém je v tom, že na univerzitě by periférie - totiž fakulty - měly být tím hlavním.
MU se zřejmě zhlédla v strategii Fondu rozvoje VŠ i programu Infra, které jasně deklarovaly svůj úmysl: podporovat jen mamutí projekty a nechat na iniciativě škol, aby si menší potřeby vyřešily samy. V dimenzích MU to znamená: fakulty ať se starají samy, MU musí přednostně podporovat centrální projekty, které by jinak nerealizoval nikdo. Tato strategie má svou logiku (zajišťuje, aby nezaostávala infrastruktura a vybrané centrální činnosti), ale i své riziko: je skrytou výzvou k plýtvání. Mohl bych uvést řadu příkladů: "dvojitá" instalace superpočítače a jeho postupné dovybavování; úroveň vybavení FI - i ty počítače, které (soudě podle tabla pracovníků ve vestibulu) slouží jen jako opěrky pro papír, by nám velmi dobře posloužily; nákup serveru pro ústřední knihovní evidenci dlouho předtím, než bylo co do něj vkládat; samotný počet dobře vybavených serverů na RMU, ÚVT a FI; nepřehledná situace v koncepčním řízení výpočetní techniky... Všechny tyto body se jistě dají vyvracet, některé jistě i vyvrátit. Cílem tohoto příspěvku není rozpoutat širokou diskusi o každém z nich; jde mi o celkový dojem, který vzniká na obyčejných fakultách, kdesi dole, kam již lze sotva dohlédnout. Sedí tam však odběratelé oněch služeb, o nichž je řeč.
Včas je ovšem třeba říci, že centrum lze z takového chování vinit jen z části. Druhou část viny nesou fakulty, které se mu nebrání. Před lety bývalo zvykem, že se jednou za měsíc až dva sešli vedoucí fakultních LVT s vedením ÚVT (tehdy jediným odborným centrem na MU) a projednali "otázky společného zájmu". Měli se tak možnost předem vyjádřit ke koncepčním otázkám, sjednotit některé postupy apod. Dnes tuto možnost nemají; není pro ně ostatně ani zcela jasné, kdo dnes - po zřízení ÚSŘO1, případně RIT2 - za koncepci výpočetní techniky na MU zodpovídá. Z fakult do tohoto procesu mohou zasahovat snad jejich tajemníci (nevím, do jaké míry), rozhodně však ne odborná složka, totiž LVT. Domnívám se, že jejich pracovníci nejsou tak hloupí, aby svým případným vlivem bránili rozvoji infrastruktur a centrálních služeb, na nichž jsou fakulty závislé. Naopak, svou znalostí konkrétních poměrů a problémů na fakultách by mohli přispět k efektivnějšímu využití výpočetní techniky na MU. Fakulty by tedy měly ve vlastním zájmu více vzájemně spolupracovat a vymoci si větší slovo v rozhodování o financích i o organizačních otázkách.
Ze všech nadhozených problémů bych si jednoho rád povšimnul podrobněji: je to existence a činnost ÚSŘO, vzniklého při RMU. Měl být zřejmě jakousi protiváhou ÚVT, aby rektorát nebyl při svém rozhodování v těchto otázkách závislý na někom zvenčí. Už to samo o sobě je sporné: ÚVT je přece součástí MU a nikdy jí své služby neodpíral. Jeho odborná úroveň (jako celku) je nepochybná a expertní porady k jednotlivým otázkám udělí jistě kompetentněji už jen z toho důvodu, že má větší počet pracovníků, kteří se proto mohou specializovat. Jako druhý možný zdroj odborných konzultací - kdyby příkladně existovalo podezření, že je ÚVT v některé otázce podjatý či nekompetentní - tu navíc vznikla Fakulta informatiky.
Jako doklad, že ÚSŘO je orgánem nepevně zakotveným, může posloužit jeho vlastní materiál z 11.5.1995, zabývající se koncepcí ASŘ naší univerzity. Dovolím si vypsat slovesná spojení, jimiž jsou v bodě 2 vymezeny povinnosti jednotlivých složek:
ÚSŘO (tehdy ještě OSŘO3) má na první pohled práce nejvíc - 10 bodů: spolupracuje s vedením (2x), zabezpečuje soulad se strategií, podílí se na rozhodnutích, spolupracuje, koordinuje a metodicky usměrňuje (viz dále), přímo ovlivňuje práci (opět 2x), zodpovídá, schvaluje přebírání.
Naproti tomu ÚVT "pouze" spravuje subsystémy, podílí se na analytických pracech (pod vedením OSŘO; to se ovšem na nich nepodílí, pouze je koordinuje a metodicky usměrňuje), dále realizuje programátorské práce a konečně předává části informačního systému, vlastními silami zpracované, do rutinního provozu.
A LVT na fakultě: udržuje v rutinním provozu (2x), pečuje o výpočetní techniku.
Nevěřím na to, že odborný útvar takto oddělený od skutečné práce na problému může být k něčemu užitečný. Praxe tuto domněnku potvrzuje: automatizace administrativy rozhodně z pohledu fakult nepokračuje tak, jak bychom chtěli. Kromě doporučení k jednotnému nákupu zaručeně nejdražších zařízení, jaká lze v té které třídě zvolit (nebudete tomu věřit, ale jediná jehličková tiskárna v ceně kolem 200 000 Kč, to jsou pro FF 2/3 celého ročního investičního rozpočtu), se nám dostává pouze velmi polovičatě zpracovaných programů ve FoxPro. Jsou předávány (bez jakékoliv dokumentace) v podobě jedné instalace roztroušené po řadě adresářů, která po přenesení jinam celkem spolehlivě nefunguje. Již po tři roky se každé léto snažíme použít program Student k vytvoření Seznamu přednášek, již třetí rok nakonec vždy rezignujeme a opíšeme jej ručně. A zdá se, že ani druhá možná strategie, v niž jsme skládali jisté naděje, nepřinese výrazné zlepšení: Finanční informační systém bude zakoupen (ne právě levně) "na klíč" zvenčí, ale první setkání s ním a první informace nenaplnily nadšením ani pracovníky LVT, ani - a to je horší - jeho budoucí uživatele.
Ale i prostá komunikace administrativního aparátu prostřednictvím sítě přináší dosud nevyřešené problémy. Nejenže direktivní (nebo alespoň prakticky vynucený) přechod na pokročilý software (Word 6.0 atd.) je pro fakulty personálně i materiálně stěží reálný. Ještě horší je to, že se ve jménu "šetření" snadno přenese pořízení vytištěné verze dokumentu (která je často přece jen nezbytná) z jedné velké kopírky na rektorátě (s levným a rychlým provozem) na několik laserových tiskáren na fakultách, kde se s tímto úkolem bude prát několik sekretářek pěkně každá sama, déle a dráže. Ovšem - na rektorátě úspora nastala.
Poslední iniciativou ÚSŘO je ochota jednotit a koordinovat WWW stránky fakult. Podle mého soudu je to jen další projev velmi dobře vyvinutého citu pro vyhledávání nedefinovatelných úkolů. Po jaké stránce lze na takové stránky dohlížet: po obsahové? V tom lze fakulty těžko zbavit odpovědnosti; po jazykové? To by snad bylo i zapotřebí, ale v této věci by měl rektorát pohlédnout spíše k vlastnímu prahu, totiž do vlastního průjezdu - na češtinu dvou půvabných informačních desek o svém paláci; po estetické? Dál už se obávám domyslet.
| 1 | Útvar systémového řízení a organizace
... zpět do textu |
| 2 | Rada informačních technologií
... zpět do textu |
| 3 | Odbor systémového řízení a organizace
... zpět do textu |
předchozí číslo
