Jedním z technicky nejsložitějších a nejnáročnějších procesů při přípravě dokumentů je sazba. Stále častěji na ní participuje autor. Existuje několik přístupů a možností kooperace:
Někteří autoři stále dávají přednost prvnímu způsobu. Ten však naráží na mnohá úskalí především u technických dokumentů plných matematických vzorců, obrázků a dalších složitějších entit, které se v jednoduchém editoru nedají smysluplně vyjádřit a posléze automatizovaně načíst do sázecího systému. Pro tyto technické a hodně strukturované dokumenty je ideální druhý způsob (LaTeX). Vzhledem k dostupnosti různých rádoby profesionálních DTP systémů se rapidně množí počet těch přinejmenším snažících se o třetí postup. Těm predevsim bude věnována dnešní část našeho seriálu, nebot tito autori se mnohdy zasluhuji o úpadek typografické kultury u nás.
Problematika sazby v češtině byla kodifikována řadou oborových norem ([6], [7], [2], [4], [1]). Mnohé z nich jsou zastaralé - [3], navíc již nejsou závazné; končí jejich platnost a nejsou již obnovovány. Normy však alespoň sjednocují názvosloví [5] a nakladatelství se jich z tradice obvykle drží. Některé DTP systémy si však bohužel s realizací některých všeobecně akceptovaných základních principů doposud neumí poradit a vznikají řešení hůře než kompromisní.
Vstup pro sazbu je někdy pořizován písařkami, zvyklými na omezenou sadu kláves psacího stroje. Nedochází pak k rozlišování závorek () a lomítka /, nuly 0 a velkého O, jedničky 1 a malého l apod.:
správně špatně Na(OH)2 Na/OH/2 602 00 6O2 OO 20° C 20o C Straße Straße α + β + γ = 180° α + β + γ = 1800 1. ledna l. ledna
Někdy přetrvává zlozvyk zvýrazňovat pomocí podtrhování. K tomu říká norma: "Vyznačování podtržením (linkou) používat ve fotosazbě pouze po dohodě s tiskárnou." Dnes jiz totiž existuje tisíc a jeden dalších způsobů, jak nějakou část textu zvýraznit, a není důvodu se omezovat na podtrhávání. Stejně tak zvýrazňování běžného textu sázeného malými písmeny p r o s t r k á v á n í m, tj. oddělováním jednotlivých písmen stejnoměrnou mezerou, není považováno za vhodné - výrazně se snižuje čitelnost. V nadpisech to takový prohřešek již není.
Oddělení nové myšlenky vyjadřujeme novým odstavcem. Oddělení odstavce obvykle vyjádříme horizontálním odsazením prvního řádku, anglosaský svět naopak obvykle vertikálním (a již ne horizontálním). Typografickým prohřeškem je používat několika způsobů k odlišení téhož, což platí i v tomto případě. Nepoužití žádného způsobu vyznačení by mohlo vést ke ztrátě informace o konci odstavce v případě, že by poslední řádek předcházejícího odstavce byl plný.
Kromě velikosti základního písma je jednou z hlavních charakteristik vzdálenost mezi základními dotažnicemi (účařími) dvou řádků. Desetibodové písmo se sází obvykle s dvanáctibodovým prokladem. Je-li tento proklad pevný, mluvíme o sazbě na řádek. Při současném malém prokladu může dojit k tomu, že dolní dotažnice horního řádku je pod akcentovou dotažnicí spodního řádku, takze se pismena překrývají. Při sazbě objektů různé výšky (řádkových matematických vzorců) je problém v tom, že k docíleni sazby na řádek na protilehlých stránkách či stejném listu (to je důležité, protože list je částečně průsvitný) je nutné zajistit, aby tyto výšky byly celočíselnými násobky prokladu.
Lidské oko má jakési rozmezí šíře sloupce/řádky, ve kterém mu nečiní potíže bezpečný posun na začátek řádku nového. Horní hranicí je asi 70 znaků na jednom řádku. Příliš malý počet znaků na řádku zase přináší problémy se zalomením, zvyšuje se počet dělení, a čtenář se tím tedy více rozptyluje. Oko též reaguje na větší kolísání ve velikosti mezislovních mezer, ve vzdálenostech jednotlivých písem (kerningu) již na velmi malé odchylky (negativně - odpoutává to pozornost čtenáře).
Běžné DTP systémy optimalizují řádkový zlom pouze v rámci jednoho řádku (při WYSIWYG na tuto časově náročnou operaci není čas), zatímco kvalitnější (např. TeX) se pokoušejí v několika průchodech docílit rovnoměrných mezislovních mezer a šedi v celém (třeba několikastránkovém) odstavci naráz. Možná i to je důvod, proč se dnes rozšířilo a je "moderní" nezarovnávat pravý okraj. I při nezarovnaném pravém okraji může docházet k dělení slov.
Čeština má řadu dlouhých slov, takže při sazbě, zejména v užších sloupcích, se nelze dělení vyhnout. Slova se dělí podle pravopisných pravidel a podle estetických zásad. Můžeme je shrnout (čerpajice především z Pravidel českého pravopisu [9] a ze seriálu [8]) takto:
Bezslabičná předložka (s, k, z, v) je úzce vázána ke slovu, které následuje (vyslovuje se naráz), a proto je tato vazba viděna ještě těsnější než mezi slabikami slov. Navíc není problém pro algoritmus zlomu řádku bezslabičnou předložku umístit tak, aby se nacházel dohromady se slovem, neboť jde o pouhý jeden znak.
Puristé vážou, pokud je to možné (řádky jsou široké), i slabičné předložky, zato u spojek "a", "i" k tomu, snad s výjimkou začátku věty, není důvod. Mnohé DTP systémy však pro tyto nuance nemají softwarovou podporu.
Za nevhodné a nežádoucí sazeči považují především vdovy, zatímco k sirotkům jsou mírně shovívavější. Samostatný řádek odstavce se nazývá vdovou, pokud jím stránka začíná, a sirotkem, pokud jím stránka končí.
Obvykle požadujeme zarovnané stránky (alespoň na otevřené dvoustraně a již tak nevadí, když všechny dvoustrany nebudou mít tutéž délku).
Sázíme-li na řádek, pak stojíme před velkým problémem, jak povoleného zlomu dosáhnout, a není jiné cesty, než se pokusit uměle prodloužit či zkrátit na dvoustránce nějaký odstavec. Máme-li takto vysoké požadavky, děláme tato ladění jako poslední věc až nakonec.
[1] | ČSN 88 4301 Knihy a časopisy - formáty a základní
technické požadavky. 1975.
... zpět do textu |
[2] | ČSN 01 1001 Matematické značky. 1961.
... zpět do textu |
[3] | ČSN 01 6910 Úprava písemností psaných strojem.
1975.
... zpět do textu |
[4] | ČSN 88 0220 Úprava rukopisů pro sazbu. 1987.
... zpět do textu |
[5] | ČSN 88 0100 Základní a společné názvy - polygrafické
názvosloví. 1977.
... zpět do textu |
[6] | ČSN 88 2503 Základní pravidla sazby. 1982.
... zpět do textu |
[7] | ČSN 88 0410 Korekturní znaménka pro sazbu - pravidla
používání. 1987.
... zpět do textu |
[8] | M. Ptáček.
Sazba & typografie.
Desetidílný seriál v časopise PC-WORLD, 1994.
... zpět do textu |
[9] | Z. Hlavsa et al.
Pravidla českého pravopisu.
Academia Praha, 1993.
... zpět do textu |
1 | v ideálním případě, až na úplné výjimky
nealgoritmizovatelného zlomu stran, vyhnutí se "řekám"
v dokumentu apod.
... zpět do textu |
2 | What You See Is What You Get
... zpět do textu |