Na svém putování od myšlenky ke knize jsme dospěli v předchozích částech seriálu ke stránkovému zlomu vazby. Po několika poznámkách k pravidlům sazby se v dnešní, poslední části budeme zabývat koncovkou - korekturami, přípravou předloh a klasickým tiskem - tedy jak docílit, aby se náš dokument v tištěné1 formě dostal ke svému čtenáři.
Interpunkční znaménka (tečka, čárka, otazník a vykřičník) se v češtině umisťují bez mezery těsně za slovo. Stejné pravidlo platí pro dvojtečku, středník a odsuvník (apostrof). V češtině není zvykem, na rozdíl od zámoří, zvýrazňovat konec věty zvětšenou mezivětnou mezerou. Tečka se nepíše za nadpisy a titulky článků a kapitol, u krátkých popisků obrázků a u výrazů v adrese.
Častou typografickou chybou je neodlišování spojovníku (rozdělovníku, zvaného také divis) "-", používaného pro spojování slov (jako "je-li" či dělení slov na konci řádku) od pomlček různých délek a znaménka minus. Pomlčka se může vyskytnout na zlomu řádku (ale ne ve funkci rozdělovníku), ale její výskyt na začátku řádku je nepřípustný. Někdy se pomlčka používá jako spojovník ve smyslu "až do". Pak se neodděluje od slov mezerou (např. "na stranách 77-99").
Kvalitně typograficky zpracovaná publikace čtenáře nevyrušuje z toku myšlenek - je proto v tomto smyslu neviditelná. Teprve její nedostatky - např. jestliže je slovo rozděleno přes zlom stránky, kterou musíme otočit - ji usvědčí z chyb. Citlivost jedince na tyto jevy je různá - vždy je však vhodné najít na korekturu textu osobu na tyto věci citlivou, neboť při sebevětší péči se chybička vloudí.
Při klasickém zpracování bylo běžné dělat alespoň dvojí korektury - tzv. sloupcové a stránkové. Při sloupcových se odstraňují překlepy a jazykové a pravopisné nepřístojnosti. Stránkové pak ověřují provedení sloupcových korektur a ukazují celkový zlom včetně umístění případných grafických objektů na stránce.
Pro dorozumění všech osob zainteresovaných na přípravě dokumentu pro tisk (jazykového korektora, autora, písařky a sazeče) je třeba společný jazyk a tím je norma ČSN 880410. Ta kodifikuje způsob, jakým jsou změny vyznačovány. Přidržení se normy minimalizuje počet možných nejasností, proto je vhodné se s touto normou seznámit a v praxi ji používat.
Případným překvapením po obdržení konečného výtisku z tiskárny lze předejít vytvořením makety. Tento model tiskoviny vytváří obvykle grafik z výtisku sloupcové korektury a z nátisku obrázků, které vlepuje do zrcadla sazby.
Máme-li dokument hotov po autorské i typografické stránce, je na čase příprava předloh a vlastní tisk. Na rozvahu o volbě tiskové techniky je však již pozdě. Tiskových technik je totiž celá řada a volba jednotlivých typů tisku (ofset apod., viz dále) a jeho parametry ovlivňují již předchozí etapy přípravy dokumentu; např. design měl vzít v potaz typy písem dostupné a vhodné v rozlišení finálního výstupního zařízení (např. osvitové jednotky). I některé detaily sazby jsou ovlivněny technikou tisku - jako příklad vezměme sazbu čárového kódu. Norma na jeho sazbu je velmi přísná a povoluje velmi malou toleranci. Různé techniky tisku mohout ovlivnit tloušťku čar čárového kódu natolik, že nevyhoví normě, a proto je nutno již do sazby zakomponovat redukce odpovídající použité technice tisku, barvě či dokonce tiskovému stroji. Při větších zakázkách a důležitých dokumentech je vhodné celý proces tisku vyzkoušet na malém vzorku dokumentu (třeba 1 archu).
Podstatné také je, aby použité fonty a grafika v elektronické podobě byly zpracovány (nasnímány a vyrastrovány) v rozlišení finálního zařízení. Tedy například budeme-li tisknout předlohu na laserové tiskárně 600 dpi, musíme obrázky připravit v tomto rozlišení, i když pro korektury nám postačí tisky v 300 dpi.
Některé (pseudo)sázecí systémy jeví snahu přeformátovat dokument při změně výstupního zařízení. Tím by pečlivá práce se zalomením přišla vniveč, neboť obvykle se korekturní tisky nedělají na finálním výstupním zařízení. Proto je lépe se takovým systémům vyhnout.
Této problematiky se týká norma [1] "Předlohy pro polygrafickou reprodukci". Dokument je nyní nutné vytisknout v maximální kvalitě, jakou výstupní zařízení umožní. Jedním z podstatných parametrů tu je rozlišení. Udává se v počtu linek na centimetr nebo v počtu bodů na palec (Dots Per Inch). Dnešní laserové tiskárny mají 300 až 1200 dpi, osvitové jednotky pak 1200 až 5040 dpi. Pro černobílé tisky bez grafiky postačí 1200 dpi. Polotóny a barevné obrázky pak vyžadují rozlišení vyšší, tudíž osvit.
Většina tiskáren je zavedena na předlohy na papíře z laserové tiskárny. To je pro ně ověřená cesta, ale nevede k nejvyšší kvalitě (nutnost většího počtu kroků v dalším procesu, kolísavá kvalita papíru - není vhodný lesklý papír).
Nejčastější a nejlevnější způsob přípravy předloh pro ofsetový tisk černobílých dokumentů, jako jsou vysokoškolská skripta, je zrcadlový tisk na dnes již poměrně běžně dostupné laserové tiskárně 600 dpi (např. tiskárny HP LaserJet řady 4 - s výjimkou modelu 4L - či nové modely 5P a 5MP) na cca 90g2 pauzovací papír či průhlednou fólii. Takto připravená předloha ušetří tiskárně jeden poměrně drahý mezikrok a umožní přímou výrobu kopírovacích podkladů. Při použití pauzovacího papíru je podstatné zrcadlové otočení při tisku, neboť zamezí rozostření způsobenému tloušťkou pauzovacího papíru při výrobě kovolistu. Předloha musí být vytištěna v poměru 1:1, neboť kovolist se z ní vyrábí kontaktním způsobem. Fólie jsou citlivé na mastnotu a na otěr. Musíme s nimi zacházet doslova v rukavičkách. Do tiskárny je vhodné je prokládat průklepovým papírem.
Pro kvalitní publikace je nutné si připlatit (dnes cca 120,- Kč za A4) za osvit. Vstupem pro osvitovou jednotku bývá postscriptový soubor vytvořený některým sázecím systémem a výstupem je film. Oproti pauzovacímu papíru z laserové tiskárny umožňuje mnohem vyšší rozlišení, je trvanlivější, odolnější a lze jej násobně používat.
Tiskové stroje mají rozměry A3, A2 či dokonce A1 nebo A0. Tisk se děje z kopírovacích podkladů - u ofsetového tisku se jim říká kovolisty. Z předloh je proto nutné udělat montáž, a to buď ručně nebo elektronicky (máme-li vhodné zařízení na tisk předloh - např. osvitovou jednotku A3 či A2 nebo laserovou tiskárnu či plotr větších rozměrů). Při montáži se bere v potaz typ vazby a další specifika následného knihařského zpracování. Částečnou montáž je vhodné dělat i u tiskovin rozměru A5 při tisku na tiskárně A4 či A3. Je vhodné si od tiskárny vyžádat typ vazby - např. "vyřazení do 8 v tiskovém archu A3" a pak vytisknout strany
|
|
|
|
Jelikož elektronické otočení předlohy je podstatné pro kvalitu výsledného dokumentu a některé sázecí systémy je neumí, mnozí z techničtěji zaměřených čtenářů uvítají radu, jak toto zrcadlení provést s elektronickou předlohou v jazyce Postscript, neboť v tomto jazyce pro popis stránky umí dokument vypsat drtivá většina sázecích systémů.
Níže uvedený postscriptový program, který je nezávislý na použitém sázecím systému, s vysokou pravděpodobností provede jak zrcadlení, tak i volitelné zvětšení/zmenšení či posunutí elektronické předlohy. Je nutné jej připojit hned za začátek dokumentu v jazyce Postscript.
| % Soubor mirror.ps Verze 2.0 systemdict begin [ [ % Nastaveni transformacni matice umoznujici % krome zrcadleni zvetseni/zmenseni stranky. % Prave dva z nasledujicich radku musi byt % odkomentovany; urcuji vychozi a koncovy % stav transformace velikosti stranky. 595 842 % A4 % 612 1008 % legal % 792 1224 % 11x17 % 516 729 % B5 % 612 792 % letter % 612 792 % lettersmall % 420 595 % A5 % 729 1032 % B4 595 842 % A4 % transformace A4->A4 % Vypocet transformacni matice exch 4 -1 roll div neg 3 1 roll exch div 0.0 0.0 3 -1 roll % Nastaveni posunu na strance (1bp=1/72in) 595 % posun ve smeru x, default je x-size 0.0 % posun ve smeru y (v bp) ] /concat load ] cvx dup exec /showpage [ /showpage load 4 3 roll /exec load ] cvx end % systemdict def % redefine showpage |
Nejčastější technikou, několikráte již zmíněnou, je ofset. Při něm je vstupem - kopírovacím podkladem - kovolist. Je to obyčejný tenký pružný plech, který vznikne fotochemickou cestou z předlohy (filmu nebo pauzovacího papíru). V místech, kde je na desku vyleptána předloha, má deska velkou hrubost, a proto se na ni chytá barva. Všude jinde, kde je plech hladký, se barva neuchytí. Takto "namáčený" kovolist provádí otisk na papír v rotačce.
Tiskařských technik je celá řada - např. sítotisk pro tisk na savé podklady atd., ale jejich rozbor je mimo rámec tohoto textu.
Poslední fází vzniku knížky je vhodné složení archů, případně jejich falcování, rozřezání, ořezání nerovných okrajů papíru, sešití a vazba do obálky. Tato práce klade vysoké nároky na přesnost a profesionalitu, neboť se jí dá znehodnotit veškerá předchozí snaha. Dokonalá kniha má "neběhající" tiskové zrcadlo, tj. stejně velké bílé okraje stránek, při sazbě na řádek i navzájem se kryjící řádky při průsvitu listu.
Zájemce, kteří se s typografickou problematikou chtějí seznámit podrobněji, odkazujeme na literaturu [2], [3], [4], [5] a upozorňujeme je na odborný časopis pro polygrafii a výtvarnou typografii Typografia vydávaný Typografickou besedou. Mnoho typografických rad pro sázecí systém TeX lze nalézt v bulletinu Československého sdružení uživatelů TeXu CSTUG [6], [7].3
Na závěr popřejme čtenářům, aby se dokonalost jejich publikací promítla i v jejich typografickém ztvárnění. Této dokonalosti se dosahuje maličkostmi, ale dokonalost není maličkost.
| [1] | ČSN 882109 Předlohy pro polygrafickou reprodukci.
1987.
... zpět do textu |
| [2] | V. Beran.
Typografický manuál. Manuál, '95.
... zpět do textu |
| [3] | B. Blažej.
Grafická úprava tiskovin. Praha, SPN 1990.
... zpět do textu |
| [4] | A. Merta, D. Mertová.
Anglicko-český slovník knihovnictví a informatiky.
LEDA 1994.
... zpět do textu |
| [5] | M. Ptáček.
Sazba & typografie.
Desetidílný seriál v časopise PC-WORLD, 1994.
... zpět do textu |
| [6] | J. Tlach.
Několik poznámek z tiskařské praxe.
Bulletin CSTUG, 4, 1994.
... zpět do textu |
| [7] | J. Veselý.
Malá exkurze do tajů typografie. Bulletin CSTUG,
3(2):57-66, 1993.
... zpět do textu |
| 1 | O publikcai ve formě hypertextu na WWW někdy příště.
... zpět do textu |
| 2 | Nedoporučujeme používat často nabízený 60g papír, který se
v laserové tiskárně mačká a při práci trhá.
... zpět do textu |
| 3 | TeX jako jeden z mála lehce dostupných systémů pro svou
otevřenost umožňuje realizovat valnou většinu požadavků kladených
na typografický systém, a proto u algoritmicky
založených autorů lze doporučit časovou investici do jeho
zvládnutí.
... zpět do textu |
předchozí článek
