V počítačových sítích lze najít mnoho veřejně dostupných programů, příruček, zpráv a referenčních informací. Přenést tato data do počítače, kde je chceme využívat, je záležitostí ne vždy triviální. Někdy také potřebujeme poslat po síti své vlastní programy nebo texty.
V sítích postavených na bázi TCP/IP (což je případ budované
univerzitní sítě) je základním prostředkem pro přenos souborů program
ftp (file transfer protocol). Po zadání
ftp adresa |
si ftp vyžádá uživatelské jméno a heslo, pod kterým se
zpřístupní data na počítači uvedené adresy. Například
ftp arwen.ics |
zahájí komunikaci s počítačem pojmenovaným arwen na ÚVT MU (
ics). Poté lze zadávat ftp příkazy pro přenos
souborů, z nichž nejčastější jsou
get soubor |
(přenos souboru ze vzdáleného počítače do počítače,
odkud byl spuštěn ftp) | ||
put soubor |
(přenos souboru na vzdálený počítač) | ||
dir |
(výpis adresáře vzdáleného počítače) | ||
cd adresář |
(změna adresáře na vzdáleném počítači) | ||
binary |
(nastaví mód pro binární přenos souborů) | ||
quit |
(ukončení komunikace) |
V síti BITNET/EARN lze přenášet soubory pomocí SendFile (
SF). Stačí zadat
SF |
a vyplnit tabulku, která se objeví na obrazovce.
Pokud chceme poslat soubor "přes hranice" sítě (například z BITNETu do Internetu), musíme pro tento účel použít elektronickou poštu. V systému VM (běží na IBM 3090 a EC 1027) lze zaslat textový soubor příkazem
MAIL adresa (F soubor |
V UNIXu má stejný význam příkaz
mail adresa < soubor |
Jestliže přenášený soubor obsahuje binární data, je třeba jej nejprve převést do textové podoby (k tomu se podrobně vrátíme později). Jako s binárními soubory je vhodné zacházet i se zdrojovými texty programů a s texty psanými v TeXu. Pokud je adresát v UUCP nebo v jiné síti založené na komutovaných telefonních linkách, je potřebné velké soubory rozdělit na části (v UUCP zpravidla na 40kB bloky).
Pro přenosy mezi uzlem Token-Ringu (PS/2) a IBM 3090 slouží
programy SEND a RECEIVE, spouštěné z OS/2. Příkaz
pro binární přenos má tvar
SEND/RECEIVE DOS-soubor VM-soubor |
Například
RECEIVE SIMIBM.ARC SIMIBM ARC |
přenese soubor SIMIBM.ARC z IBM 3090 na PS/2. Přenos
textového souboru z VM do OS/2 se provede příkazem
RECEIVE DOS-soubor VM-soubor
(ascii crlf |
Přenos textového souboru do VM se zadá
SEND DOS-soubor VM-soubor
(ascii crlf lrecl 80 |
Je-li to možné, je vždy výhodnější používat binární přenos souborů, protože konverze textů mezi různými znakovými sadami (ASCII <-> EBCDIC) není jednoznačně definována.
Při přenosech po síti se lze často setkat se soubory, které jsou nějakým způsobem zakódovány. Kódování se používá buď pro zkrácení přenášeného souboru (komprimace) nebo pro přenos binárního souboru ve formě textu.
Pro komprimaci se běžně používají programy pkpak, pkzip,
zoo a compress. V následující tabulce je vždy uvedena
standardní přípona jména zkomprimovaného souboru a sekvence pro jeho
dekomprimaci (kde f označuje jméno souboru bez přípony).
.arc pkunpak f.zip pkunzip f.zoo zoo -e f.Z compress -d f |
Pokud chceme přenést binární soubor elektronickou poštou, musíme
jej nejprve převést do textové formy, k čemuž slouží programy
uuencode a xxencode. Bezchybný přenos zakĎdovaného souboru
zajišťuje pouze xxencode, které na rozdíl od uuencode
používá pro kódování silně omezenou množinu znaků, které jsou spolehlivě
konvertovány při přenosech mezi různými operačními systémy. Standardní
přípony a dekódovací sekvence pro soubory zakódované pomocí
uuencode nebo xxencode jsou
.uue uudecode f.xxe xxdecode f |
Soubory zakódované pomocí uuencode nebo xxencode jsou
často zasílány ve více částech, které je nutné před dekódováním spojit.
Chceme-li například poslat soubor PAP.TEX elektronickou poštou
z IBM 3090, zakódujeme jej nejprve na PC příkazem
xxencode PAP.TEX PAP.XXE |
PAP.XXE přeneseme na IBM 3090 pomocí
SEND PAP.XXE PAP XXE (ascii crlf lrecl 80 |
(jde o přenos textového souboru). Soubor pošleme příkazem
MAIL adresa (F PAP XXE |
(po zadání tohoto příkazu poskytne MAIL ještě příležitost napsat
před zakódovaný soubor komentář - je vhodné adresátovi napsat, čím může
soubor dekódovat).
Pro spojení více souborů do jednoho se zejména v UNIXu používá program
tar. Standardní přípona a dekódování je
tar tar -xvf f |
Někdy bývají soubory kódovány kombinací dvou programů. Na
UNIXovských počítačích se lze často setkat se soubory s příponou
.tar.Z, které vznikly zatarováním a následnou komprimací
pomocí compress. Při dekĎdování tedy nejprve použijeme
compress -d a poté tar -xvf. Obdobně
na některých uzlech BITNETu se vyskytují soubory s příponou
ZIPXXE. Na dekódování použijeme xxdecode a poté
PKUNZIP.
U všech uvedených programů existují verze pro DOS, OS/2, UNIX a VM
(snad s výjimkou PKPAK a PKZIP pro UNIX). Verze
některých kódovacích programů pro VM jsou uloženy na brněnském veřejném disku
IBM 3090, který lze zpřístupnit například příkazy
LINK MUSYS 191 19BACC 19B B |
Kódovací/dekódovací programy pro OS/2 jsou uloženy v adresáři
BIN serveru Token-Ringu. Lze je používat z libovolné PS/2 po
zadání příkazu
net use x: bin |
(na místě x může být i jiné písmeno).
předchozí článek
