\"/
\"/ \"/    

Přenosy souborů v sítích

Petr Mejzlík, ÚVT MU
Ročník II - číslo 1, září 1991
Citace: P. Mejzlík. Přenosy souborů v sítích. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 1991, roč. II, č. 1, s. 3-5.
Tematické zařazení: Programy, nástroje
 předchozí článek | následující článek 

V počítačových sítích lze najít mnoho veřejně dostupných programů, příruček, zpráv a referenčních informací. Přenést tato data do počítače, kde je chceme využívat, je záležitostí ne vždy triviální. Někdy také potřebujeme poslat po síti své vlastní programy nebo texty.

Prostředky

V sítích postavených na bázi TCP/IP (což je případ budované univerzitní sítě) je základním prostředkem pro přenos souborů program ftp (file transfer protocol). Po zadání

     ftp adresa

si ftp vyžádá uživatelské jméno a heslo, pod kterým se zpřístupní data na počítači uvedené adresy. Například

     ftp arwen.ics

zahájí komunikaci s počítačem pojmenovaným arwen na ÚVT MU ( ics). Poté lze zadávat ftp příkazy pro přenos souborů, z nichž nejčastější jsou

     get soubor    (přenos souboru ze vzdáleného počítače do počítače, odkud byl spuštěn ftp)
put soubor    (přenos souboru na vzdálený počítač)
dir    (výpis adresáře vzdáleného počítače)
cd adresář    (změna adresáře na vzdáleném počítači)
binary    (nastaví mód pro binární přenos souborů)
quit    (ukončení komunikace)

V síti BITNET/EARN lze přenášet soubory pomocí SendFile ( SF). Stačí zadat

     SF

a vyplnit tabulku, která se objeví na obrazovce.

Pokud chceme poslat soubor "přes hranice" sítě (například z BITNETu do Internetu), musíme pro tento účel použít elektronickou poštu. V systému VM (běží na IBM 3090 a EC 1027) lze zaslat textový soubor příkazem

     MAIL adresa (F soubor

V UNIXu má stejný význam příkaz

     mail adresa < soubor

Jestliže přenášený soubor obsahuje binární data, je třeba jej nejprve převést do textové podoby (k tomu se podrobně vrátíme později). Jako s binárními soubory je vhodné zacházet i se zdrojovými texty programů a s texty psanými v TeXu. Pokud je adresát v UUCP nebo v jiné síti založené na komutovaných telefonních linkách, je potřebné velké soubory rozdělit na části (v UUCP zpravidla na 40kB bloky).

Pro přenosy mezi uzlem Token-Ringu (PS/2) a IBM 3090 slouží programy SEND a RECEIVE, spouštěné z OS/2. Příkaz pro binární přenos má tvar

     SEND/RECEIVE DOS-soubor VM-soubor

Například

     RECEIVE  SIMIBM.ARC  SIMIBM ARC

přenese soubor SIMIBM.ARC z IBM 3090 na PS/2. Přenos textového souboru z VM do OS/2 se provede příkazem

     RECEIVE DOS-soubor VM-soubor (ascii crlf

Přenos textového souboru do VM se zadá

     SEND DOS-soubor VM-soubor (ascii crlf lrecl 80

Je-li to možné, je vždy výhodnější používat binární přenos souborů, protože konverze textů mezi různými znakovými sadami (ASCII <-> EBCDIC) není jednoznačně definována.

Kódování a dekódování souborů

Při přenosech po síti se lze často setkat se soubory, které jsou nějakým způsobem zakódovány. Kódování se používá buď pro zkrácení přenášeného souboru (komprimace) nebo pro přenos binárního souboru ve formě textu.

Pro komprimaci se běžně používají programy pkpak, pkzip, zoo a compress. V následující tabulce je vždy uvedena standardní přípona jména zkomprimovaného souboru a sekvence pro jeho dekomprimaci (kde f označuje jméno souboru bez přípony).

     .arc  pkunpak f
.zip  pkunzip f
.zoo  zoo -e f
.Z    compress -d f

Pokud chceme přenést binární soubor elektronickou poštou, musíme jej nejprve převést do textové formy, k čemuž slouží programy uuencode a xxencode. Bezchybný přenos zakĎdovaného souboru zajišťuje pouze xxencode, které na rozdíl od uuencode používá pro kódování silně omezenou množinu znaků, které jsou spolehlivě konvertovány při přenosech mezi různými operačními systémy. Standardní přípony a dekódovací sekvence pro soubory zakódované pomocí uuencode nebo xxencode jsou

     .uue  uudecode f
.xxe  xxdecode f

Soubory zakódované pomocí uuencode nebo xxencode jsou často zasílány ve více částech, které je nutné před dekódováním spojit.

Chceme-li například poslat soubor PAP.TEX elektronickou poštou z IBM 3090, zakódujeme jej nejprve na PC příkazem

     xxencode PAP.TEX PAP.XXE

PAP.XXE přeneseme na IBM 3090 pomocí

     SEND PAP.XXE PAP XXE (ascii crlf lrecl 80

(jde o přenos textového souboru). Soubor pošleme příkazem

     MAIL adresa (F PAP XXE

(po zadání tohoto příkazu poskytne MAIL ještě příležitost napsat před zakódovaný soubor komentář - je vhodné adresátovi napsat, čím může soubor dekódovat).

Pro spojení více souborů do jednoho se zejména v UNIXu používá program tar. Standardní přípona a dekódování je

     tar  tar -xvf f

Někdy bývají soubory kódovány kombinací dvou programů. Na UNIXovských počítačích se lze často setkat se soubory s příponou .tar.Z, které vznikly zatarováním a následnou komprimací pomocí compress. Při dekĎdování tedy nejprve použijeme compress -d a poté tar -xvf. Obdobně na některých uzlech BITNETu se vyskytují soubory s příponou ZIPXXE. Na dekódování použijeme xxdecode a poté PKUNZIP.

U všech uvedených programů existují verze pro DOS, OS/2, UNIX a VM (snad s výjimkou PKPAK a PKZIP pro UNIX). Verze některých kódovacích programů pro VM jsou uloženy na brněnském veřejném disku IBM 3090, který lze zpřístupnit například příkazy

     LINK MUSYS 191 19B
ACC 19B B

Kódovací/dekódovací programy pro OS/2 jsou uloženy v adresáři BIN serveru Token-Ringu. Lze je používat z libovolné PS/2 po zadání příkazu

     net use x: bin

(na místě x může být i jiné písmeno).

Zpět na začátek
ÚVT MU, poslední změna 14.11.2011