Texty zpráv (dopisů) v elektronické poště jsou prostě texty uloženými v elektronické zprávě za prázdným řádkem, ukončujícím hlavičku zprávy. Toto oddělení hlavičky od vlastního obsahu je obvykle zabezpečeno programy, které se na našem počítači používají pro přípravu zprávy, resp. její odeslání. Text zprávy je tak z tohoto hlediska prostě dopisem, který byl napsán v editoru a uložen v počítači standardní formou. K této charakterizaci by snad již nebylo nutné téměř nic dodávat. Zmiňme se však přesto podrobněji zejména o některých formálních omezeních, která z toho pro uživatele vyplývají, jakož i některých prvcích stylu psaní vlastní zprávy. (Elektronické dopisy jsou prostě novou formou komunikace přinášející s sebou i specifické prvky stylu projevu, byť se zatím do učebnic pro základní školy nedostaly...)
Z hlediska formálního si uvědomme zejména, že počítač používá jistý způsob kódování znaků naší zprávy - zpravidla kódování ASCII nebo EBCDIC (ten zejména v síti BITNET/EARN). Toto kódování zpravidla nepočítá se znaky s diakritickými znaménky, pro které uživatelé češtiny na svých počítačích používají nějakého rozšíření tohoto mezinárodního standardu. Zde přichází první problém: Elektronickou poštou komunikujeme i s uživateli mimo náš vlastní počítač a jejich kódování přidaných znaků se s naším nemusí shodovat - došlá zpráva by pak nebyla příliš čitelná. To by ještě nebylo to nejhorší, na společném kódování se lze konec konců domluvit. Většina systémů však pro elektronickou poštu používá z historických důvodů pouze sedmibitového kódování znaků (tj. nedovoluje znaky s kódy většími než 127, které však potřebujeme pro češtinu), plně postačujícího pro angličtinu. Osmý bit kódování se při takových přenosech může ztratit, což vede ke zkomolení přenášeného textu. České texty přenášené elektronickou poštou tak většinou postrádají hacky a carky a omezují se jen na anglickou abecedu.
Omezení dané sedmibitovým kódem je také podstatné, pokoušíme-li se elektronickou poštou posílat binární soubory (např. přeložené programy). Přenos takového souboru bez dalších zvláštních opatření nedopadne dobře. Zde však existuje standardní řešení, spočívající v převodu binárního souboru do textu, obsahujícího jen znaky kódované sedmi bity, zaslání takto zakódované zprávy a jejím následném převodu (dekódování) na straně příjemce do původního binárního souboru. Nejpoužívanějším způsobem realizace tohoto triku je použití programu UUENCODE, výsledkem je pak v anglické terminologii "UUENCODed text", který do původní podoby převedeme programem UUDECODE (v angličtině použitelné i jako sloveso označující tento převod). Použití UUENCODE/UUDECODE je samozřejmě možné i jako řešení výše uvedeného problému s kódováním české abecedy, v praxi to je však příliš kostrbatý způsob na to, aby byl skutečně používán.1
Další "úskalí" elektronické komunikace je omezení délky řádků v textu zprávy v některých sítích. Síť BITNET (EARN) tak například ořezává řádky delší než 80 znaků a přebytečný obsah ztrácí (týká se to zejména přijímaných zpráv odjinud - ve vysílané si systém řádky rozdělí automaticky). Toto omezení je pěknou ukázkou konzervativního přístupu vycházejícího z představy dodávaných textů jako obrazu děrných štítků. Ten skvělý nový svět informačních technologií se rozvíjí cestami, které by prostý člověk z ulice stěží očekával... (Programy UUENCODE/UUDECODE generují řádky, které vyhovují omezení na řádky max. 80 znaků.)
Dalším omezením je limit na možnou délku zprávy - omezuje velikost zpráv, které programy elektronické pošty na daném uzlu zpracují. Toto omezení může být nejrůznější, v extrémních případech třeba i jen 10kB. Obecně se za bezpečnou délku zprávy, která projde většinou sítí, považuje 64kB. Delší zprávy (či UUENCODované texty) je nutné rozdělit do několika kratších - k tomu jsou opět na většině systémů po ruce standardní programy. Limit délky zpráv je vcelku libovolně stanovené omezení specifické k danému uzlu sítě, není zde tedy žádné obecně závazné pravidlo. Některé sítě stanovují závazný maximální limit - síť EUNET tak např. činí na 100kB.
Různé kódy používané v různých sítích mohou být rovněž zdrojem
drobných nepříjemností. Při přechodu mezi sítěmi se sice
překódování děje automaticky, ne vždy si však některé znaky
pomocného charakteru přesně odpovídají. Převod mezi kódy EBCDIC a
ASCII při přechodu např. mezi sítěmi Internet a BITNET může
komolit třeba znaky ! a ]
(horší případ téhož je konverze $ na £,
která již může člověka zmást...).
Co se stylu psaní zpráv týče, uveóme si zejména dobrý zvyk uvádět
výstižný a stručný námět zprávy v poli hlavičky
"Subject:". Je to užitečný ukazatel, sloužící k orientaci
příjemce v přijímaných zprávách. Je vhodné nezapomínat na interpunkci -
uvedeme-li třeba
Subject: Melouny zdarma? |
bude obsahem zprávy dozajista něco jiného, než stojí-li tam
Subject: Melouny zdarma! |
Odpovědi na zprávy vsunou před text námětu indikaci Re:,
tj. např.
Subject: Re: Melouny zdarma? |
Toto označení je programy obsluhy elektronické pošty zpravidla
zajišťováno automaticky; v seznamu došlé pošty je často použit
znak * pro indikaci reakce na předchozí poštu.
Druhou věcí, kterou zpravidla zdůrazňují všechny příručky pro
začínající uživatele elektronické pošty, je nutnost počítat
s relativní neosobností této komunikace.
Je dobré vystříhat se
sarkasmů či formulací, které mohou zavádět nebo i urazit.
(Většina mezinárodní komunikace např. probíhá v angličtině, která
však není ani zdaleka mateřským jazykem všech účastníků. Reagovat
posměšně na překlepy, zkomolený pravopis či chyby v jazyce je,
zejména při komunikaci v diskusních skupinách, velkým prohřeškem
proti dobrým mravům.) Komunikace rovněž často probíhá mezi lidmi
ze zcela odlišných kulturních prostředí, a bývá tak doporučováno
uvádět explicitně indikace "tónu" sdělení: Nejčastěji se
setkáme se značkou :-) ("usmívající se tvář" - otočte si
papír o 90°) pro indikaci humorné/ne vážně míněné
poznámky, méně často pak :-( označující zklamání/smutek
(např. v kontextu "I accidentally formatted all the data on my
hard disk :-(."), či jeho silnější verze :-((, ironii
znázorňuje třeba >-, spiklenecké mrknutí okem ;-),
atd., atd. - fantazii (či posedlosti klávesnicí) se meze
nekladou.
| 1 | I přenosy souborů zakódovaných pomocí UUENCODE mají své
problémy. O dokonalejších alternativách k UUENCODE
se lze dozvědět v článku Petra Mejzlíka o přenosech
v sítích.
... zpět do textu |
předchozí článek
