Jako člen Rady informačních technologií bych se chtěl vyjádřit k často diskutované otázce účelnosti výzkumné práce ÚVT.
Nechci rozebírat význam výzkumné práce pro společnost ani pro postavení MU mezi vysokými školami u nás i v zahraničí. Zastavím se však u jednoho z dalších přínosů výzkumu: vliv na odborný růst a kvalitu práce jednotlivců i pracovišť. Situace na většině kateder LF má svoji zvláštnost v tom, že pracovníci univerzity jsou kromě povinností výukových a výzkumných značně zatíženi rutinní prací servisního charakteru: diagnostikou a léčbou pacientů. Na řadě kateder LF se výzkumná práce netěší velké prestiži. Jsem přesvědčen, že to postupně vede ke snižování odborné úrovně jednotlivců i kolektivu.
V diskusích o koncepci ÚVT bývá často zdůrazňováno, že ÚVT je účelové zařízení univerzity a jako takové je povinno poskytovat univerzitě služby v oblasti informatiky. Z toho se někdy odvozuje, že výzkum na ÚVT vlastně nepatří.
Je nutno si uvědomit, co vlastně od ÚVT chceme. Od jisté doby poskytuje ÚVT hardwarový servis pro výpočetní techniku - opravy PC. Poskytuje ho kvalitně, možná rychleji než většina dnešních soukromých firem a určitě podstatně levněji. Je však tento servis skutečně to pravé, co od ÚVT čekáme?
V současné době se počítá s realizací brněnské počítačové sítě. Jedná se o rozsáhlý projekt v ceně desítek miliónů korun, který odborně garantuje ÚVT. Je hezké, že opravami PC na ÚVT univerzita ušetří stovky a tisíce korun. Správné odpovědi na otázky typu kam?, kudy? či jak? v dimenzích síťového projektu ušetří milióny. A není náhodou, že na ÚVT jsou schopni na takové otázky odpovídat. Je to výsledek kvalitního výzkumu v oblasti informatiky, kolem kterého se zformovala skupina nadšených a schopných lidí.
Je samozřejmé, že publikační činnost ÚVT zvyšuje prestiž univerzity. To, že firma IBM vybrala výzkum v oblasti logického programování na ÚVT mezi 8 projektů kategorie A v rámci celé ČSFR (což vedlo k podpoře univerzity vyčíslitelné částkou mnoha miliónů), je již méně samozřejmé a MU by si toho mohla považovat.
Názory zpochybňující přínos výzkumu ÚVT vycházejí z pracovišť, kde mají k výpočetní technice blízko a kde se domnívají, že na výpočetní techniku stačí sami. Jsou však obory, kde je využití informatiky prozatím omezené a kde i jednoduchá aplikace výpočetní techniky představuje novum. Interdisciplinární spolupráce může být právě zde velice přínosná.
Je chybou srovnávat výzkum v různých oborech, hodnotit jeho přínosnost a aktuálnost. Každý výzkumný pracovník hodný toho jména zcela automaticky dbá na to, aby jeho práce byla aktuální, a zamýšlí se nad praktickou aplikací svých výsledků. A nikdo není kompetentnější posuzovat tyto otázky než on sám. Je nutno skončit se stále ještě zdůrazňovanou potřebou jakéhosi dozoru. Na univerzitní půdě by měl být místo různých nesmyslných kompetenčních sporů dán konečně prostor, čas a uznání vědě a výzkumu a měl by být otevřen co nejširší prostor interdisciplinární spolupráci.
předchozí číslo
