V oblasti peer-to-peer síťových operačních systémů má význačné postavení Lantastic od firmy Artisoft. Komu je jasná tato věta, ten už dál číst nemusí. Ostatním je určen následující text.
Síťové operační systémy můžeme dělit na typ peer-to-peer, který zajišťuje propojení rovnocenných počítačů (každý počítač v síti plní současně roli klienta i serveru), a na centralizované systémy, kde speciální funkci síťového (souborového, tiskového,...) serveru plní vybraný počítač.
Pokud se bude jednat o malou firmu s omezenými finančními možnostmi,
která má v několika sousedních místnostech do deseti počítačů, potom
je volba sítě peer-to-peer pochopitelná. Samozřejmě za předpokladu, že
požadovanými službami bude hlavně tisk na společné tiskárně a sdílení
některých diskových souborů. V síti peer-to-peer může uživatel kteréhokoliv
počítače v síti umožnit ostatním přístup ke svému disku nebo alespoň
podadresáři disku a tiskárně. Ovládání takovéto sítě je celkem snadné,
obejdete se bez správce systému. To ovšem předpokládá dobrou spolupráci všech
uživatelů. Pokud někdo spolupráci bojkotuje, zapomene počítač napojit
do sítě nebo pokud dojde k chybě prováděného programu pod MS-DOSem
či WINDOWS (oblíbené "zatuhnutí", kdy počítač reaguje až na trojhmat
CTRL-ALT-DEL), potom je práce v síti přerušena.
Lantastic se prosazuje velmi zajímavou cenou. To však platí, pokud vše potřebné pro síť (síťový operační systém, síťové karty) koupíte od firmy Artisoft. V rámci tzv. Starter kitu získáte levně verzi síťového operačního systému až pro 300 stanic, která však spolupracuje pouze s drahými síťovými kartami od firmy Artisoft. Pro síťové karty od jiných výrobců se dodává verze Adapter Independent. Na rozdíl od předchozí verze je třeba pro každý počítač koupit jednu kopii softwaru a tím se síť podstatně prodraží.
Pokud uvažujeme sítě provozované nad operačním systémem MS-DOS s centrálním síťovým serverem, musí být pro provoz síťového serveru vyhrazen zvláštní počítač. Koncepce jednouživatelského MS-DOSu totiž nezaručuje bezpečný současný chod serveru a aplikace (chyba aplikace může zablokovat chod serveru). Ve světě operačního systému UNIX vyčleňování zvláštního počítače na síťový server není zapotřebí.
Typickým představitelem sítí s centrálním serverem je Novell Netware pro MS-DOS a sítě TCP/IP operačního systému UNIX.
O síťový server se již musí starat správce systému. Nevýhodou je potřeba získat specialistu na příslušný typ systému. Za výhodu lze považovat, že za provoz je zodpovědný jeden člověk (rozdíl proti typu peer-to-peer, kde většinou zodpovídají tak trochu všichni a nikdo konkrétně) a uživatelé získávají definovaný přístup k síti. Napojování na rozlehlé sítě je buď zahrnuto v koncepci sítě (síť Novell od verze 3.11) nebo je implicitní vlastností sítě (UNIX s TCP/IP). Důležitým faktem je, že sítě tohoto typu mohou dodávat jen firmy, které mají dostatečně kvalifikovaný tým. V případě sítě Novell musí mít firma alespoň jednoho pracovníka, který každý rok absolvuje zkoušky ve školicím centru firmy Novell. V případě systému UNIX nekvalifikovaný člověk ani síť do chodu neuvede.
Na závěr ještě jeden osobní dojem. Opakovaně jsem zahlédl v časopisu LAN Magazin rady typu: "Pokud chcete spravit v Lantasticu tu a tu funkci, napište na tu a tu adresu" a pak následoval zástup hexadecimálních číslic. To sice potvrzuje popularitu tohoto systému, ale současně také připomíná pionýrskou dobu výpočetní techniky...
předchozí článek
