V tomto příspěvku, který je dalším dílem volné série věnované programovému vybavení centrálního počítače MU, popíšeme možnosti sdílení adresářů a tiskáren mezi unixovými servery a MS Windows klienty, a to zejména pomocí volně dostupného programu samba. Na závěr uvedeme i krátké srovnání s protokolem NFS.
Na co je dobré sdílení tiskáren a adresářů? Přes výrazný pokles cen jsou stále kvalitní tiskárny natolik drahé, že není vhodné, aby každý uživatel měl svou privátní (laserovou a/nebo barevnou) tiskárnu. Na druhé straně je značně nepohodlné, je-li při každém pokusu o tisk souboru nutno tento soubor zkopírovat na počítač s tiskárnou (přes disketu nebo, moderněji, přenosem přes počítačovou síť), zajít fyzicky k tomuto počítači a přímo u něj soubor vytisknout. Z uvedených důvodů je vhodné, aby jednu tiskárnu mohlo používat více počítačů a všechny počítače se přitom chovaly úplně stejně, jako by tiskárna k nim byla připojena lokálně. Logicky se celý systém chová tak, že počítač, ke kterému je tiskárna připojena, ji nabízí ke sdílení okolní počítačové síti a ostatní uživatelé si ji vyberou mezi síťovými prostředky. Operační systém potom zajišťuje, že se k ní mohou chovat úplně stejně, jako by byla připojena k danému počítači. Tímto způsobem je pak možno logicky ke konkrétnímu počítači připojit dokonce několik tiskáren a směrovat tisky podle potřeby (rukopisy, podklady k tisku, barevné tisky, ...).
Sdílení adresářů umožňuje chovat se k adresáři jiného počítače, jako by byl naším dalším diskem. Tímto způsobem je možno využívat služeb "souborových serverů", počítačů, které jsou vybaveny rozsáhlou diskovou kapacitou a kromě jiného zajišťují zálohování a též možnost přístupu k datům z různých počítačů (to oceňují zejména ti uživatelé, kteří jsou zvyklí pracovat i ze svého domácího počítače). Nezanedbatelná je i možnost sdílení archivů, často používaných programů (šetření lokálního diskového prostoru) a společných souborů při spolupráci s dalšími uživateli.
Takovéto sdílení prostředků je celkem běžné mezi unixovými počítači nebo mezi počítači s MS Windows. Situace je však obecně komplikovanější, chceme-li sdílet soubory mezi oběma zmíněnými světy. Řada počítačů s operačním systémem UNIX již slouží jako souborové či tiskové servery a problémem zůstává využití těchto služeb z koncových stanic s MS Windows. Navíc unixovské počítače většinou pracují v nepřetržitém provozu, jsou dostupné 24 hodin denně a v mnoha případech poskytují i stabilnější prostředí.
Samba je balík programů, který umožňuje klientům s operačním systémem MS Windows přístup na unixové disky a tiskárny pomocí protokolu SMB (Session Message Block), což je standardní protokol pro sdílení disků a tiskáren v síti MS-Windows. Tento protokol podporují LanManager for DOS, Windows for Workgroups, WindowsNT, Windows95 a OS/2.
Výhodou programu samba je, že je freeware a podléhá GNU Public Licence. To ve stručnosti znamená, že je zadarmo a je šiřitelný ve zdrojové formě (nesmí však být využit pro komerční účely). Program už byl portován na celou řadu verzí operačního systému UNIX, z pohledu univerzity za zmínku zřejmě stojí především Linux, SunOS, Solaris, OSF1, BSDI, NetBSD, IRIX a SCO. Balík také obsahuje unixového SMB klienta a netbios nameserver.
Instalace balíku samba je poměrně jednoduchá a je dokumentována přímo ve vlastní instalaci. Modifikace konfigurace se většinou omezí pouze na specifikaci operačního systému a konkrétního adresáře, ve kterém bude program samba instalován (přeložené programy pro Solaris, IRIX, BSDI a Linux můžete získat u autora tohoto článku). Dále je nutno vytvořit konfigurační soubor s informací, které adresáře a tiskárny jsou exportovány a pro koho. V distribuci samby je poměrně dost příkladů těchto konfiguračních souborů, které pomohou při aktuální instalaci.
Na ÚVT MU je samba instalována na počítači dior.ics.muni.cz (Solaris 2.4) a pro testovací účely běží i na BSDI, IRIXu a Linuxu.
Dior jako server ÚVT MU nyní poskytuje disky1 pro několik osobních počítačů s Windows95 a WindowsNT. V případě zájmu o přístup k diskům je nutné požádat správce počítače dior.ics.muni.cz (Dr. Bohuslav Moučka, klapka 243, moucka@icsmunicz) o zpřístupnění příslušných adresářů.
Takto exportované adresáře pak lze připojit k pracovním stanicím s Windows pomocí FileManageru (v českých Windows95 Průzkumník). Po zadání uživatelského hesla (jméno se použije to, pod kterým je uživatel přihlášen ve Windows - je tedy nutno být na počítači s Windows přihlášen pod stejným jménem, jaké zná i počítač dior) se Windows pokusí adresář připojit jako další disk uživatele. Pokud uspějí a poslední disk uživatele byl např. e:, objeví se mu disk f:, na kterém bude obsah sdíleného adresáře. Navíc si Windows mohou zapamatovat, že uživatel adresář připojoval, a při svém dalším spuštění se pokusí adresář připojit samy.
Exportované tiskárny lze použít při instalaci nové síťové tiskárny, na kterou pak lze tisknout z většiny programů (Word, Excel, Access, T602, ...).
Balík samba obsahuje i unixového řádkového SMB klienta smbclient a dávku smbprint, která pomocí tohoto klienta tiskne na tiskárny sdílené v protokolu SMB. Tím umožňuje tisk z unixového stroje na tiskárnu fyzicky připojenou k počítači s Windows.
Jelikož protokol SMB zde používáme jako substituci protokolu NFS, který je rovněž pod Windows implementován (ovšem většinou za úplatu), je vhodné znát i výkonnost těchto protokolů v praktickém použití. Porovnali jsme výkonnost různých implementací NFS pro Windows95 a protokolu SMB. Jako implementace NFS jsme použili demoverze následujících komerčních programů: InterDrive95, Chameleon NFS for Windows 95 a DiskAccess for Windows 95. Jako server jsme použili počítače arwen.ics.muni.cz (486DX2/66MHz, ISA sběrnice, 16MB RAM, řadič SCSI Adaptec AHA-1540B, ethernetová karta SMC-ULTRA) s operačním systémem BSDI 2.0 a erebor.ics.muni.cz (486/50MHz, PCI sběrnice, 16MB RAM, řadič PCI EIDE NCR, ethernetová karta SMC-ULTRA) s operačním systémem Linux.
Jako klient byl použit počítač thorin.ics.muni.cz (Pentium/133MHz, PCI sběrnice, 32MB RAM, ethernetová karta SMC-ULTRA) s operačním systémem MS Windows95. Všechny počítače byly připojeny do sítě ÚVT přes twisted-pair kabel a spojení šlo přes jeden router (Wellfleet).
Byla testována průchodnost při čtení a zápisu velkého bloku dat (13MB). Protože Linux umožňuje sdílet disky pomocí SMB protokolu, byla porovnána i průchodnost těchto protokolů přímo pod Linuxem (stejná konfigurace klient/server, pouze na počítači thorin byl v tomto případě instalován operační systém Linux a NetBSD). Podrobné výsledky porovnání je možno získat na požádání od autora příspěvku (a budou též dostupné přes jeho http stránku).
Z výsledků je možné vyvodit tyto závěry:
Další informace o balíku samba je možné získat u autora tohoto článku, z manuálových stránek na počítačí dior nebo přímo z bohaté dokumentace programu samba. Balík samba byl v době tvorby tohoto článku dostupný i na ftp archivu ftp.muni.cz v adresáři /pub/UNIX/linux/system/Network/samba nebo na adrese nimbus.anu.edu.au v adresáři /pub/tridge/samba/.
1 | Pro interní potřebu ÚVT dior též pracuje jako tiskový
server pro všechny druhy tisků (PostScript, běžný ASCII text,
T602, ...) na tiskarnách HP, Lexmark a Brother.
... zpět do textu |