Na koho z nás by nepůsobilo tajemným dojmem slovo "superpočítač"? Počítač, který je schopen v jediné vteřině vykonat miliardy (či dokonce desítky miliard) operací, jehož vnitřní paměť se počítá na stovky megabytů a který má přístup k desítkám až stovkám gigabytů diskového prostoru. Tyto počítače ještě donedávna stály na čelném místě produktů, jejichž dovoz do zemí střední a východní Evropy byl přísně zakázán. I po pádu restrikcí působí stejným způsobem vysoká cena a složitý způsob programování. Jen nemnozí měli možnost přístupu k superpočítačům při svých pobytech na prestižních evropských a amerických univerzitách a ústavech.
Superpočítače však mohou významným způsobem posunout naše chápání přírody a v mnoha případech má jejich použití i přímý ekonomický přínos. Vysokého potenciálního přínosu si jsou vědomy vlády mnoha zemí světa; jako příklad uveďme zákon amerického Kongresu z roku 1991 o podpoře superpočítačových technologií (High Performance Computing and Communication Bill). Vysoká cena superpočítačů, a to i v dnešní době, kdy výkon nejrychlejších dostupných procesorů, používaných ve výkonných pracovních stanicích, již přesáhl výkon včerejších superpočítačů, vyžaduje i v bohatých západních zemích vládní podporu a přímo cílené dotace výzkumným a univerzitním pracovištím.
Situace v České republice zůstávala neradostná. Přestože se vysoké školy a ústavy Akademie věd začaly v posledních pěti letech intenzivně vybavovat výpočetní technikou, finanční situace jednotlivých subjektů nedovolovala pořízení drahých systémů s výkonem superpočítačů a snaha dovést každou korunu až ke koncovému uživateli nepřála sdružování prostředků. V tomto roce však došlo k radikální změně, díky aktivnímu přístupu Výboru Fondu rozvoje vysokých škol České republiky.
Sekce informačních systémů a rovněž sekce mezioborového studia zaznamenala na rok 1994 značný nárůst žádostí o finanční podporu se společným jmenovatelem: zpřístupnění výkonné (v oblasti numerických výpočtů a/nebo grafiky) techniky. Namísto opětovného tříštění prostředků, ke kterému by došlo přidělením finančních prostředků jednotlivým žadatelům, využil Výbor Fondu rozvoje své pravomoci sdružit společné projekty a na základě návrhu komise pro informační systémy schválil pilotní projekt s názvem "Zavádění superpočítačových technologií na vysoké školy v České republice".
Byl rovněž schválen rámec celého projektu, kterým je vybudování základů dvou superpočítačových středisek pro vysoké školy v Praze a v Brně a rovněž vybudování základů dalších středisek intenzivních výpočtů v dalších městech ČR, v první řadě v Plzni, Ostravě a Olomouci. Výbor Fondu rozvoje jmenoval radu projektu a koordinátora (kterým se stal autor tohoto článku) a pověřil je konkretizací rámcového zadání a posléze jeho realizací. Pro účely projektu byla vyčleněna částka téměř 28 milionů korun, která má být v souladu se zadáním projektu využita pro nákup techniky, základního a zejména aplikačního programového vybavení. Celý projekt byl schválen na zasedáni Výboru Fondu rozvoje 22. června 1994.
Rada projektu okamžitě po svém jmenování vypsala výběrové řízení pro vybavení superpočítačových center. Toto výběrové řízení se v současné době blíží ke konci druhého kola, do něhož postoupily firmy OpenCAE (zástupce firmy Silicon Graphics), IBM a DEC se svými špičkovými počítači. Rada projektu, zejména z důvodů jejich relativně vysoké specializace a s přihlédnutím k finančním možnostem, odmítla orientaci na vektorové počítače a soustředila se při výběru na počítače, postavené na vysoce výkonných RISC procesorech. Rada se rovněž rozhodla maximálně využít sdružených prostředků a přednost poskytnout vybavení obou superpočítačových center před posilováním výpočetních středisek menších měst s tím, že by toto "znevýhodnění" mělo být zohledněno při přidělování finančních prostředků v dalších letech.
Základním imperativem výběru je co nejširší použitelnost učiteli, vědeckými pracovníky a studenty vysokých škol a posléze i ústavů AV. Je proto diskutována nejen otázka operačního systému a vývojového prostředí, ale i aplikačního programového vybavení, dostupného pro počítače jednotlivých dodavatelů. Již v současné době je však možno konstatovat, že všichni tři účastníci druhého kola výběrového řízení poskytují záruky nejen kvalitního uživatelského a vývojového prostředí, ale i dostatečné univerzálnosti, zajišťující dostupnost aplikací ve všech základních oblastech využití superpočítačů.
Ačkoliv není stále rozhodnuto o dodavateli techniky, je možno již dnes odhadnout základní parametry počítačů v Praze a v Brně: kumulovaný teoretický výkon přes 1GFLOPS (1 miliarda operací v pohyblivé řádové čárce za vteřinu), vnitřní paměť nejméně 512MB, diskový prostor >20GB. Vzhledem k praktické nemožnosti efektivně sdílet vysoký grafický výkon se rada projektu rozhodla neuvažovat o vybavení pro náročné grafické operace (real-time animace, virtuální realita) a v maximální míře posílit numerický výkon.
Cílem pilotního projektu je tedy do konce roku 1994 vybudovat v Praze a v Brně "regionální" superpočítačové centrum (bude provozováno jako součást vybraného výpočetního centra vysoké školy), které zajistí přístup k superpočítačové technice a vybraným aplikacím pro všechny zaměstnance a studenty vysokých škol republiky. Zakoupené superpočítače budou přímo přístupny prostřednictvím počítačové sítě (CESNET) a umožní tak maximální sdílení bez ohledu na fyzickou vzdálenost uživatele od superpočítače a rovněž bez ohledu na příslušnost k té které vysoké škole (bohužel modulo propustnost počítačové sítě). Pořízené "superpočítače" podstatným způsobem zvýší konkurenceschopnost vysokých škol ČR zejména v oblasti základního a aplikovaného výzkumu a svým způsobem dále přispějí k naší plnoprávné integraci do vzdělávacích a vědeckých struktur Evropské unie. V případě úspěchu projektu (měřeno počtem aktivně pracujících uživatelů) je možno v následujících letech počítat s dalšími finančními prostředky na rozšiřování centra a zvyšování výkonu pořízených superpočítačů.
Připomínky k projektu a především náměty na aplikační programové vybavení autor příspěvku vítá.
předchozí číslo
