Sen o vysokorychlostních sítích, zmiňovaný v říjnovém čísle Zpravodaje1, se začíná stávat skutečností. První meziměstská vysokorychlostní linka - mezi Prahou a Brnem - je již od 27. prosince 1996 skutečností.
Zkusme se ale vrátit zpět do doby předchozího příspěvku. 3. října 1996 (některé aplikační projekty až 14. října) podepsal pan ministr Pilip smlouvu mezi MŠMT a CESNETem, z.s.p.o. o realizaci základního projektu TEN-34 CZ. Tímto podpisem byly uvolněny i finanční prostředky a především se tím otevřela cesta k realizaci připravených výběrových řízení.
Po technické stránce realizace projektu vyžadovala zajištění tří základních technických předpokladů:
Mezinárodní linky. Výběr místa připojení komplikovala zpožděná realizace celoevropského projektu TEN-34. Bylo nutno vybrat místo, kde je možno již v současnosti získat připojení do celoevropské páteře a kde bude současně možno zajistit přepojení na páteř TEN-34 po jejím vzniku. Plán zajistit alespoň 4Mb/s spojení, které bude povýšeno na požadovaných (evropským programem TEN-34) 10Mb/s narušil starý dobrý známý: Telecom. Oficiální rozvojový program tohoto českého telekomunikačního gigantu totiž s rychlostmi vyššími než 2Mb/s vůbec nepočítá (taky, kdo by je potřeboval, že?).
Konečné rozhodnutí nakonec využilo nabídku firmy EBONE a naše 34Mb/s meziměstská páteř bude spojena se zahraničím dvěma linkami s kapacitou 2Mb/s. Obě linky povedou z Prahy, přičemž jedna povede do Frankfurtu, který je jedním z hlavním plánovaných uzlů evropské sítě TEN-34. Druhá linka pak povede do Stockholmu, který je v současné době jedním z nejzajímavějších míst Evropy - kromě přímého vysokorychlostního vstupu do severské sítě NORDUnet tak získáme i přístup k transkontinentální lince do USA s kapacitou 34Mb/s. Nezanedbatelným přínosem zvoleného řešení je i zvýšení spolehlivosti mezinárodního spojení: pokud nevypadne Praha, je současný výpadek obou mezinárodních linek velmi nepravděpodobný. Linky budou v provozu od února, kdy by již měla být funkční celé vnitrostátní vysokorychlostní páteř2.
Meziměstské linky. Vysokorychlostní sítě jsou, až na řídké výjimky, na celém světě realizovány na optických rozvodech. Jak se však v průběhu roku 1996 ukázalo, tato možnost v České republice není v současnosti reálná. Telecom se do budování sítí s propustností nad 2Mb/s nemíní zatím pouštět a v republice není další vlastník optických rozvodů, které by pokrývaly celou zemi tak, jak to vyžaduje realizace projektu TEN-34 CZ3. Přes celkem pochopitelné rozčarování Rady programu TEN-34 CZ pak muselo být k realizaci vybráno "náhradní" řešení - síť TEN-34 CZ je realizována na radioreléových spojích, které pro projekt zajišťují České radiokomunikace. Nabídnuté tarify, topologie sítě i provozní podmínky4 si v ničem nezadaly s tím, co bylo možno očekávat od tras optických vláken. České radiokomunikace přistoupily i na prakticky šibeniční termín realizace: vysokorychlostní spojení Praha-Brno mělo být zprovozněno k 1. prosinci 1996 a ostatní trasy pak nejpozději do konce měsíce února. První z uvedených termínů se v podstatě podařilo dodržet - linka Praha-Brno byla uvedena do provozu 27. prosince 1996, přičemž ke skluzu nedošlo vinou Českých radiokomunikací - a je tedy oprávněný předpoklad, že tomu tak bude i v ostatních případech.
Aktivní prvky. Přestože největší část finančních prostředků "spolkly" meziměstské linky, hned na druhém místě se objemem finančních prostředků objevuje výběr aktivních prvků plánované sítě. Přestože bylo vypsáno veřejné výběrové řízení5, od počátku bylo zřejmé, že existuje jen několik skutečně vážných adeptů na roli dodavatele. Vlastní výběr pak probíhal mezi třemi největšími konkurenty: CISCO, Bay Networks a Fore. Celá síť TEN-34 CZ je stavěna jako nativní ATM síť, což znamená, že hlavním přístupovým zařízením každé lokality musí být ATM přepínač (switch). Jednotlivé metropolitní sítě jsou v České republice budovány na zařízeních odlišných dodavatelů (Praha - CISCO, Brno - Bay Networks, Plzeň - 3COM a Fore atd.), kolektiv řešitelů se však rozhodl, že páteř TEN-34 CZ bude zajištěna jednotnou technologií. Vzhledem k rozsahu metropolitních sítí v Praze a Brně bylo současně požadováno, že vybrané zařízení musí být plně kompatibilní se zařízeními firem CISCO a Bay Networks, aby se alespoň v těchto lokalitách minimalizovaly případné problémy připojení na vlastní páteř.
Přestože veřejná soutěž byla vypsána prakticky současně s podpisem smlouvy, především formální problémy vedly k tomu, že závěrečný verdikt mohl padnout až 17. prosince 1996. Teprve po schválení výběru ministerstvem pak mohla být první zařízení převezena do Brna a s jejich pomocí pak zprovozněna vysokorychlostní linka Praha-Brno.
Přes nespornou vyrovnanost dodaných zařízení nakonec vyhrála firma CISCO. Páteř TEN-34 CZ bude tedy postavena na ATM přepínačích LightStream 1010 a na směrovačích CISCO 7500 (základní sestava se 16MB RAM). Do Brna (a do Prahy) byla dodána zařízení použitá při vlastním testování, dodávka ostatních zařízení se předpokládá nejpozději v průběhu února. Současně s dodávkou zařízení se pak předpokládá postupné zapojování jednotlivých meziměstských okruhů tak, aby od 1. března mohla být v provozu celá páteř TEN-34 CZ. Ta bude v této etapě spojovat následující města (podle abecedy): Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň a Prahu. V průběhu roku by se měly připojit i Pardubice, a tím by měla být páteř TEN-34 CZ úplná.
Ostatní. Realizace projektu samozřejmě představuje i celou řadu dalších doprovodných aktivit a s nimi spojených výdajů. Nelze přirozeně vyjmenovat vše, za zmínku však nepochybně stojí nákup řídící stanice celé sítě TEN-34 CZ a dále zakoupení speciálního analyzátoru pro měření charakteristik a kvality sítě ATM. Jako řídící stanice byl vybrán počítač Sun UltraSparc s programovým systémem OpenView firmy Hewlett-Packard (mimochodem, jedná se, až na typ stanice, o stejné zařízení, jaké dohlíží na metropolitní síť v Brně). Od firmy HP byl zakoupen i ATM analyzátor. V neposlední řadě pak byly zakoupeny nepřerušitelné zdroje napájení pro každou páteřní instalaci aktivních prvků.
Rok 1997 je svým způsobem prubířským rokem realizace projektu. Od 1. března by měla být v provozu celá páteř a nejpozději k tomuto datu by již měly probíhat experimenty jednotlivých aplikačních projektů programu TEN-34 CZ. Program TEN-34 CZ není tvořen pouze realizací páteře, ale má i dalších 16 doprovodných aplikačních programů, jejichž cílem je využít možností, poskytovaných jak vysokorychlostním spojením obecně, tak i některými specifickými vlastnostmi sítí ATM, k realizaci konkrétních odborných problémů. Do konce února by rovněž měly být v provozu i obě rychlé mezinárodní linky.
Po úspěšném zprovoznění vysokorychlostní páteře se předpokládá postupné "překlápění" běžného akademického provozu na tyto rychlé spoje. Lze očekávat, že zhruba do poloviny roku 1997 by měla být převážná většina akademické brněnské metropolitní sítě přímo napojena na páteř TEN-34 CZ. Tento krok však s sebou nese celou řadu problémů a rizik a bude vyžadovat mnoho lokálních úprav. V neposlední řadě je nutno oddělit čistě akademický provoz od komerčního (CESNET provozuje i připojování k Internetu na čistě komerční bázi, avšak pravidla programu TEN-34 CZ jakoukoliv komerční aktivitu na této síti vylučují6).
Postupné přepojení akademického provozu do páteře TEN-34 CZ však nezmenšuje nároky na ne-TEN-34 propojení měst. Současné linky budou i nadále potřeba jako záloha: spolehlivost skutečně rozlehlé ATM sítě je jedna velká neznámá a bude nutno držet alternativní linky pro zajištění alespoň stávající kvality spojení7. A samozřejmě veškerý neakademický provoz bude muset být zajišťován právě těmito linkami.
Hlavním strategickým úkolem na rok 1997, který vyplynul i z oponentního řízení (proběhlo v Praze 30. prosince 1996), je pak připojit Českou republiku opět jako plnoprávného člena konsorcia TEN-34. Úspěšnou realizací první etapy projektu TEN-34 CZ se v podstatě podařilo zajistit všechny nutné podmínky s výjimkou jediné: spolupráce provozovatele telekomunikačních linek. Získání členství je, kromě jiného, podmíněno oficiální zárukou příslušné společnosti, že je schopna i ochotna zajistit vysokorychlostní (nejméně 10Mb/s) mezinárodní spojení za přijatelných (tj. z evropského průměru příliš nevybočujících) finančních podmínek. Naštěstí pro akademické sítě, projekt TEN-34 CZ a v neposlední řadě i naštěstí pro celou Českou republiku Telecom není jedinou organizací, která je schopna mezinárodní konektivitu zajistit. A tak končím obdobně jako v posledním příspěvku: je třeba nám všem držet palce, aby se podařilo na úspěšný start navázat i neméně úspěšnou realizací.
| 1 | Matyska, L.:
Vysokorychlostní sítě
v České republice - sen nebo skutečnost?. Zpravodaj
ÚVT MU, 7, 1996, č. 1
... zpět do textu |
| 2 | A snad jen perličku na závěr. Cena mezinárodní linky je
tvořena dvěma částmi: poplatek z Prahy na hranice ČR
a poplatek od hranic do zahraničního místa určení.
Cena první části je dána tarify Telecomu, cena druhé části tarify
toho provozovatele, do jehož působnosti spadá místo připojení.
A tak u linky Praha-Stockholm cca dvě třetiny celkové ceny
tvoří poplatek Telecomu...
... zpět do textu |
| 3 | Abychom byli přesní, takoví majitelé existují. Jsou jimi především
České dráhy a dále velké rozvodné společnosti (ČEZ, plynárny).
Potíž je však v tom, že Telecom má na příslušné služby
monopol, takže nikdo jiný není v současné době v podstatě
schopen vlákna a službu poskytnout.
... zpět do textu |
| 4 | Jen tak na okraj: České radiokomunikace samy ve smlouvě
nabídly, že penále za jednodenní závadu na přenosové trati
se bude pohybovat zhruba ve výši dvojnásobku denního poplatku.
... zpět do textu |
| 5 | Tato veřejná soutěž musela být nakonec pro formální pochybení všech
účastníků zrušena a výběr pak proběhl jen mezi těmi firmami,
které alespoň v nejpodstatnějších bodech splnily podmínky
veřejné souteže: složily finanční jistinu a současně dodaly
zařízení k testům.
... zpět do textu |
| 6 | To je ostatně pravda i pro evropskou páteř TEN-34.
... zpět do textu |
| 7 | Je třeba si rovněž uvědomit, že síť TEN-34, tak jak je (především
z finančních důvodů) koncipována, nepočítá s žádnými
redundantními okruhy.
... zpět do textu |
předchozí článek
