Operační systém UNIX se stále více dostává do popředí pozornosti nejen odborníků-informatiků, ale všech, kteří výpočetní techniku nějakým způsobem využívají ke své práci. Souvisí to i s faktem, že vývoj technického vybavení mikropočítačů pokročil takovým tempem, že se jednoznačně obnažily nedostatky "operačního systému" MS-DOS (viz předchozí článek v tomto čísle Zpravodaje), a UNIX se stává potenciálně atraktivním prostředím pro miliony majitelů osobních mikropočítačů. Na naší univerzitě se UNIX dostal do širšího povědomí akademické obce především v souvislosti s navrhovanou koncepcí celouniverzitní počítačové sítě.
Přestože UNIX nepatří mezi nejmladší operační systémy, dlouhou dobu stál spíše ve stínu "vlastnických" (proprietary) operačních systémů jednotlivých firem (VMS firmy DEC, VM a MVS firmy IBM, MPE firmy Hewlett-Packard, ...) a znalosti o něm nepronikly mezi širší veřejnost. Nedostatek informací, který je přirozeně poci?ován i na naší univerzitě, vedl k sepsání příspěvků pro Zpravodaj, určených pro první seznámení se s operačním systémem UNIX. Vzhledem k omezenému rozsahu, který může být jednomu příspěvku věnován, není možno najednou obsáhnout celou problematiku, a proto celé problematice operačního systému UNIX a věcí s ním úzce souvisejících bude věnováno místo i v dalších číslech Zpravodaje. Tento příspěvek je věnován spíše historii a okolnostem, souvisejícím se vznikem a vzestupem UNIXu, než konkrétním informacím o práci v tomto operačním systému (tomu bude věnován příspěvek příští).
Operační systém UNIX podle tradovaných legend vytvořila v roce 1969 v Bellových laboratořích americké firmy AT&T1 skupina nadšenců, nespokojených s operačními systémy, které tehdy byly komerčně dostupné. Kromě operačního systému tito lidé (jejichž oficiálním úkolem bylo vytvořit systém pro psaní dokumentů pro kanceláře, a kteří si pro tento účel nechali pořídit jeden z prvních počítačů PDP 11) navrhli i nový programovací jazyk - C - a není proto žádným překvapením, že více jak 90% operačního systému UNIX napsali právě v tomto jazyce.
UNIX již do kolébky dostal řadu vlastností, které zůstávají užitečné i dnes. Byl navržen jako víceuživatelský víceprogramový systém, ve kterém se předpokládá, že na jednom počítači vedle sebe pracuje několik uživatelů, a že tito uživatelé potřebují spouštět více úloh zároveň. UNIX je otevřený a snadno přenositelný - není záměrně navržen pro určitý počítač s předem danou architekturou, je napsán (v maximální možné míře) v programovacím jazyce vysoké úrovně. Byl navržen a vytvořen programátory pro programátory (a tvůrce dokumentů, aby bylo vyhověno původnímu zadání) s myšlenkou znovupoužitelnosti programů, které již byly pro nějaký specifický účel vytvořeny. Pro UNIX byl navržen efektivní (i když bohužel snáze rozbouratelný) systém souborů a rovněž systém přístupu k periferním zařízením. Od počátku byl UNIX vybaven prostředky pro vzájemnou komunikaci mezi uživateli (elektronickou poštou)2.
Již první verze UNIXu získala mezi pracovníky Bellových laboratoří značnou oblibu, především jako vhodné prostředí pro tvorbu programů a psaní dokumentů (přece jenom) a rovněž jako jednotící pracovní prostředí. Tento úspěch přivedl firmu AT&T k myšlence na komerční zhodnocení - v roce 1978 byl UNIX poprvé oficiálně uveden na trh operačních systémů, ale již od poloviny sedmdesátých let bylo firmou AT&T poskytnuto několik licencí pro významné americké univerzity (důležitá z hlediska dalšího vývoje byla licence pro univerzitu v Berkeley). Tyto licence byly poskytovány pro výuku a výzkum, a zdrojové texty celého operačního systému byly jejich součástí. Mimo jiné i vysoká obliba v akademickém prostředí a přenos na další počítače přispěly k uvolnění UNIXu pro komerční účely.
Uvolnění pro akademické prostředí dále posílilo jeden z výrazných rysů UNIXu - řešení úloh pomocí rozsáhlé skupiny menších, spíše jednoúčelových programů - tools (nástrojů), s využitím tzv. rourování (pipelining) - předávání si dat mezi programy spojením výstupu z jednoho programu se vstupem programu druhého (rouru nakonec znají i uživatelé MS DOSu, tam je však realizována přes soubor, což její použití de-facto degraduje na postupné volání programů, tedy něco principiálně odlišného od roury v UNIXu, realizované paralelním zpracováním obou úloh). Právě na univerzitách vzniká nepřeberné množství těchto nástrojů, z nichž řada pak proniká do standardní sestavy komerčně distribuovaných verzí UNIXu.
Ještě začátkem osmdesátých let byl UNIX doprovázen především public-domainovými programy a různými akademickými aplikacemi, a pro neakademické využití se nezdál být příliš perspektivní. Navíc uvolnění licencí vedlo ke vzniku více verzí, z nichž nejdůležitější byly:
Tím, že licence na UNIX byly udělovány i s licencí na zdrojový kód celého operačního systému, bylo možno UNIX poměrně snadno přenést na libovolný počítač. To se stalo rozhodujícím momentem v okamžiku nástupu pracovních stanic3, kdy překotný vývoj technického vybavení předstihl vývoj nových operačních systémů a UNIX byl prakticky jediný operační systém, který bylo možno rychle zavést na nové architektury při zajištění jejich maximálního využití. Toto rozhodnutí bylo do jisté míry podpořeno i zákazníky - univerzální operační systém, který pokrývá všechny počítače v podniku, je pochopitelně pro zákazníka daleko výhodnější než sada rozdílných operačních systémů, pro které je třeba školit obsluhu, zajišťovat systémovou péči, školit uživatele (přičemž jeden a týž uživatel musí být vyškolen na více systémů, což přirozeně nepřispívá k efektivitě jeho práce), a přitom si tyto operační systémy vzájemně často nerozumí. Myšlenka Otevřených systémů (Open Systems)4, která dozrála rovněž ve druhé polovině osmdesátých let, rozhodla zřejmě s definitivní platností o úspěšném nástupu UNIXu koncem let osmdesátých.
Obliba UNIXu a vzrůstající počet aplikací, související s nástupem pracovních stanic na jedné straně, neexistence standardů, nepříliš vysoká spolehlivost na straně druhé a především omezení na téměř výhradně akademické prostředí vedly softwarové firmy v posledních letech k řadě rozhodných kroků. Vznikla dvě velká konsorcia:
Jejich cílem je (kromě jiného) vytvořit standardní verzi UNIXu včetně specifikací. To umožní prakticky komukoliv vývoj nových aplikací a zákazníci se budou moci orientovat se na produkty více firem při záruce, že nebudou mít příliš velké problémy s jejich vzájemnou integrací.
V listopadu 1989 byl ohlášen UNIX System V Release 4 (tzv. SVR4), prozatím výsledný produkt společnosti UNIX International. Tato verze sjednocuje verze System V, BSD 4.3 a SunOS, definuje vysoký standard UNIXovského prostředí a představuje významné proniknutí operačního systému UNIX na průmyslový trh.
Konsorcium OSF samozřejmě nelení, jejich OSF/1 však
již několik měsíců čeká na své
uvedení. Existují však samozřejmě verze AIX, HP-UX či Ultrix, které firmy
tohoto konsorcia již dnes nabízejí svým zákazníkům, a je prakticky hotová
specifikace OSF/1 včetně grafického uživatelského prostředí OSF Motif.
Jak to však již na tom světě chodí, je poněkud odlišná od specifikace
UNIXu System V Release 4, takže zákazník se opět může (svobodně)
rozhodnout. Nicméně základem obou specifikací je návrh POSIX americké IEEE
a specifikace XGP3 firmy X/OPEN, takže to snad nebude až tak zlé.
Koneckonců jsme v současnosti stále ubezpečováni, že bez konkurence není
vývoj, tak snad i tento konkurenční boj přinese uživatelům více užitku než
nesnází (jak se bohužel zatím zdá).
Bývá zvykem dokumentovat životaschopnost nějakého zboží (a tím operační systém UNIX bezesporu je) jeho postavením na trhu. V tomto směru si není třeba dělat s UNIXem problémy - podle statistických údajů UNIX International činil v roce 1989 objem prodeje operačního systému UNIX a aplikací $24,5 miliard, v roce 1990 již $31 miliard a předpověď na rok 1994 činí téměř $64 miliard. Ve Spojených státech činil v roce 1990 podíl UNIXu 16% z trhu operačních systémů (větší podíl má jen MS DOS s OS/2 společně - 31% a MVS/VM/VSE - 22%), přičemž předpověď pro rok 1995 počítá s celými 25% pro UNIX (postoupí tak na druhé místo za MS DOS s OS/2 - 32%). Přitom UNIX System V pokrývá dnes 81% celého trhu UNIXu. To je dáno především vedoucím postavením firmy Sun, která v roce 1990 se svým obratem $2.420 miliard na hardware a software pro UNIX zaujímala první místo mezi podobnými firmami. Na druhém místě (s obratem $2.2 miliard) je ovšem firma Hewlett-Packard, která s UNIX SVR4 nemá mnoho společného.
Jako doklad vyspělosti operačního systému UNIX je možno uvést i počet dnes dostupných aplikací, provozovatelných pod UNIXem. Jedná se o více jak 18000 aplikací, s předpovědí na více jak 30000 v roce 1994. Jen v relačních databázích pod UNIXem byl v roce 1989 obrat $390 milionů. Přitom prakticky všichni hlavní producenti software převedli své úspěšné produkty pod UNIX nebo tento krok zahrnují do svých nejbližších plánů (jako příklad můžeme uvést WordPerfect či Lotus 1-2-3). Odhaduje se, že ve světě je na 2 miliony legálních instalací UNIXu a předpovědi počítají s 10 miliony instalací s více jak 80 miliony uživatelů v roce 1994.
Spojíme-li tyto statistické údaje, které hovoří jasnou řečí o životaschopnosti UNIXu a o perspektivách, které tento operační systém, a s ním i jeho uživatele, očekávají, s výhodami, které přináší jak v oblasti využití vlastního technického vybavení, tak i v oblasti sítí, je možno v parafrázi na závěry UNIX International tvrdit: "Otázka dnes již nezní, zda používat UNIX, otázkou je pouze, jak jej využívat co nejlépe."
| 1 | Právě v těch laboratořích, které Karlově, Komenského a
Masarykově univerzitě věnovaly počítače AT&T 3B2.
... zpět do textu |
| 2 | Nakonec není divu, AT&T je přece telefonní společnost.
... zpět do textu |
| 3 | Pracovním stanicím bude rovněž věnován samostatný příspěvek.
... zpět do textu |
| 4 | Systémy, jejichž specifikace jsou schváleny, publikovány a
udržovány oficiálními standardizačními institucemi, nezávislými
na výrobcích. Mimochodem, opět námět na samostatný
příspěvek.
... zpět do textu |
předchozí článek
