\"/
\"/ \"/    

Elektronická pošta: K čemu jsou dobré přezdívky

Jiří Zlatuška, ÚVT MU
Ročník III - číslo 3, leden 1993
Citace: J. Zlatuška. Elektronická pošta: K čemu jsou dobré přezdívky. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 1993, roč. III, č. 3, s. 3-4.
Tematické zařazení: Elektronická pošta
Článek je součástí seriálu Elektronická pošta
 předchozí článek | následující článek 

K čemu jsou dobré přezdívky

Pravidelný uživatel elektronické pošty si časem zvykne používat pro své kolegy místo jmen přezdívky (anglicky alias) a dokonce svému počítači poskytuje jejich seznam, aby je ten znal také. Tento zvyk, který si s sebou podle jedné legendy přinesli pionýrští autoři prvních programů pro zpracování elektronické pošty jako návyky z oddílů chlapeckých skautů svého mládí, je docela užitečným zjednodušením, kterým programy elektronické pošty dovolují usnadnit zapisování elektronických adres našich kolegů bez ohledu na to, jak pitvorně se jejich domovský počítač jmenuje a jak komplikovaně se jeho skutečná adresa musí zapisovat.

Přezdívky jsou prostě slova, která si volíme jako označení, kterým pak program elektronické pošty rozumí jako zkratkám za plné elektronické adresy. Nejjednodušší užitek, který nám přinesou, je možnost organizace vlastního adresáře uchovaného na počítači s automatickým výběrem těchto adres při použití zvolené přezdívky. Takový adresář si do počítače můžeme buď uložit sami, nebo využít běžné služby mnoha poštovních programů - při čtení došlé pošty uložit adresu odesilatele čteného dopisu do našeho adresáře přezdívek. Začínáme-li s používáním elektronické pošty jako nováčci, může být docela užitečné požádat některého ze zavedených kolegů v našem oboru ze zahraničí, jestli by nebyl ochoten nám poslat adresy ze svého adresáře aliasů týkající se našeho společného oboru zájmu. Pokud nám vyhoví, může to znamenat užitečné zkrácení latentní doby, kterou začínající uživatel potřebuje pro to, aby se "dostal do obrazu" a eliminoval materiály na bázi celulózy ze seznamu toho, co potřebuje i na velmi intenzívní korespondenci se zahraničím. Přezdívky můžeme navíc využít jako amatérskou náhradu služeb malých elektronických konferencí: Tyto služby jsou obvykle realizovány programem, kterému se zasílá pošta na jednu konkrétní adresu a ten automaticky zajistí rozeslání všem, kteří jsou na seznamu odběratelů. V docela malém může být užitečné mít takto organizované zasílání zpráv třeba všem členům katedry apod. Využití takové služby vyžaduje domluvu se systémovým administrátorem našeho domovského počítače, který adresu, která se takto chová, zřídí a pomůže nám s obsazením adres, kterých se takové rozesílání týká. Naše amatérská realizace takové služby pomocí mechanismu přezdívek spočívá ve využití možnosti použít přezdívku i jako označení celé skupiny adres, o které se nám současně jedná. Stačí si tak pod jedno krátké označení uschovat soupis třeba všech lidí, se kterými spolupracujeme na řešení projektu, a při zasílání oběžníkových zpráv zadat jako adresu do pole To: přezdívku této skupiny - program odesílající naši poštu se postará o vyplnění všech těchto adres do záhlaví naší zprávy. (Při odpovídání na takto zaslané zprávy poskytuje většina poštovních programů možnost tzv. skupinové odpovědi - group reply. Při použití této možnosti pro odpověď místo obvyklé obyčejné odpovědi (tj. např. v programu elm v systému Unix odpovídáme pomocí volby g místo obvyklého r; v programu mail napíšeme R místo r) rozešleme svou repliku všem, komu byla adresována původní zpráva. Nepočítáme-li s potřebou toho, aby adresáti naší zprávy měli možnost rozeslat svoji odpověď pomocí skupinové odpovědi, můžeme využít ještě jeden trik: Uvedeme-li alias skupiny adresátů do pole Bcc: určeného pro skryté zasílání kopií zprávy, dosáhneme toho, že z textu odesílané zprávy poštovní program tyto všechny adresy odstraní (ale poštu na ně samozřejmě pošle). Zpráva doručená adresátům tak nezačíná únavně dlouhým soupisem všech, komu mimo nich byla tato pošta odesílána; kromě toho se tento obrat může hodit, chceme-li před nimi tuto informaci úmyslně skrýt (na vyplnění tohoto pole se dostaneme v elm volbou h - headers - těsně před finálním odesláním zprávy, v mail zadáním příkazu ~b a v systému VM příkazem inc bcc:).

Vlastní definice přezdívek se liší podle konkrétně používaného programu (jako ostatně mnoho dalších drobností při jejich ovládání).

Bohaté možnosti nabízí v systému Unix program elm, který po volbě a (alias) nabídne několik možností, včetně zmíněné automatické tvorby přezdívky pro odesilatele dopisu, který zrovna čteme. Můžeme si tak vypsat přezdívky, které jsme si dříve uložili, měnit je, atp. Je to velice pohodlné při doplňování či opravě jedné přezdívky, ale poněkud těžkopádné, chceme-li si naráz uložit třeba 100-200 adres, které potřebujeme, např. pro obesílání při přípravě konference. Ani tato situace však není ztracená. Program elm sice uchovává adresář přezdívek ve speciálním tvaru umožňujícím rychlé vyhledávání při práci, ale navíc pro nás vede ještě jeho verzi ve tvaru obyčejného textového souboru (konkrétně souboru ~/.elm/aliases.text). Tento soubor můžeme obyčejným editorem opravit či doplnit, ale to samo nestačí, protože po zadání přezdívky se elm do tohoto souboru nedívá. Je proto nutné vyvolat ještě program newalias; ten se postará o to, aby na základě obsahu textového tvaru adresáře přezdívek opravil předzpracovanou formu, kterou elm později používá (občas se tato vlastnost hodí, dojde-li nedopatřením k poškození předzpracované verze). Záznamy v textovém souboru mají docela jednoduchý tvar:

     přezdívka = jméno = adresa

Přezdívky pro skupiny adres vypadají (a zadávají se) úplně stejně, jen místo elektronické adresy zadáme přezdívky adres, které do skupiny patří, oddělené mezerou nebo čárkou.

Program elm má ve své standardní konfiguraci omezení, na které můžeme po čase narazit: zpracuje nejvýše 256 přezdívek a další ignoruje. Program newalias může v takové situaci pomoci obhospodařovat několik adresářů přezdívek, z nichž každý budeme udržovat pod touto hranicí. Chceme-li uschovat "pracovní" adresář přezdívek jako soubor např. aliases.archiv1 a nahradit jej obsahem jiného adresáře, který máme v souboru aliases.archiv2, můžeme tak učinit např. posloupností příkazů

     cp ~/.elm/aliases.text /.elm/aliases.archiv1
cp ~/.elm/aliases.archiv2 ~/.elm/aliases.text
newalias

Jiný unixový poštovní program, mail, poskytuje poněkud méně komfortu, jedná se však o jistý minimální standard. Přezdívky pro něj připravíme do textového souboru ~/.mailrc ve tvaru buď

     a   přezdívka   adresa

nebo pro přezdívku skupiny adres

     g   přezdívka   seznam adres

V systému VM na sálových počítačích nebo klonech IBM je pro práci s adresáři přezdívek k dispozici program names, s dobře pochopitelným interaktivním používáním. (Drobné potíže nám může způsobit omezená délka pole pro zadávaní seznamu adres pro skupiny: Možnost, jak to obejít, je např. ukončit toto pole odkazem na přezdívku další skupiny, která bude sloužit jako pokračování, atd., atd. Při použití první přezdívky z takového řetězu se do zprávy použijí i přezdívky ze všech takových pokračování.) Uživatel si zde může poznamenat i řadu dalších informací, jako je telefonní číslo, povrchová adresa, či další poznámky. Tyto informace nejsou samozřejmě využívány při elektronické komunikaci, ale umožňují vést si pomocí names obecně použitelný elektronický adresář.

Pro práci s elektronickou poštou přezdívky nezbytně nutně využívat nepotřebujeme - všechny operace se dají udělat i bez nich, ale za cenu více psaní (a tedy i více chyb). Chceme-li však elektronicky komunikovat skutečně efektivně, stojí za to se zkratek, které nám přezdívky dovolují, naučit využívat.

Zpět na začátek
ÚVT MU, poslední změna 14.11.2011