Tímto číslem završuje Zpravodaj ÚVT MU čtvrtý ročník svého vycházení. Situace v oblasti výpočetní techniky na Masarykově univerzitě se za tyto čtyři roky výrazně změnila a nedávným rozhodnutím senátu Masarykovy univerzity, které akceptovalo rektorův návrh zřídit sedmou fakultu naší univerzity - Fakultu informatiky, se do jisté míry změnilo i celkové prostředí, v kontextu kterého se úvahy o dalším vývoji v této oblasti na univerzitě vedou. Rád bych této chvíle využil k úvaze o tom, co tato změna může přivést z hlediska působení či postavení Ústavu výpočetní techniky na Masarykove univerzite; možná i z hlediska toho, jaké důsledky z této změny mohou vyplývat pro čtenáře tohoto Zpravodaje.
Založení Zpravodaje koincidovalo se zahájením provozu a postupným rozšiřováním napojení Masarykovy univerzity na mezinárodní počítačové sítě. Z hlediska akademického byl tento aspekt pronikání počítačové techniky do každodenního života na univerzitě pravděpodobně zcela nejvýznamnějším momentem: pro rychlé mezinárodní sdílení a šíření informací, efektivní spolupráci na přípravě a řešení týmových vědeckých projektů, jakož i obecně dostupné otevření se světu a zprostředkování tohoto kontaktu i početné studentské obci se v dnešním světě jedná o médium komunikace, které prakticky není nahraditelné. Napojení do mezinárodních sítí bylo samozřejmě podmíněno návratem naší země do demokratického světa a s tím spojenou dostupností technologií, které jsou pro technickou realizaci moderních sítí nezbytné, ale co se týče tempa výstavby potřebné infrastruktury, bylo zcela závislé na domácích zdrojích, tj. koncepci rozvoje, financování i vlastní realizace. Současný stav může každého, kdo se na tomto budování podílel, naplňovat pocitem dobře odvedené práce. Je to především šíře záběru, která dává moderním sítím opodstatnění (a činí z nich vskutku demokratické médium svobodné výměny informací). Konkrétní docenění jejich skutečného dopadu je ovšem omezeno praktickým "horizontem", v rámci kterého jejich používání jednotlivec kolem sebe vidí. Jedním z možných měřítek je zde hustota skutečného provozu, který je výsledkem takových individuálních užití sítí. Růst, který zde pozorujeme, má i v našich podmínkách exponenciální charakter. Nejsnáze je to vidět na růstu přenosové kapacity spojení mezi Prahou a Brnem: zatímco se před třemi lety zdála rychlost 18 kbitů (velmi zhruba je to rychlost omezená předáním přribližně 4 000 normalizovaných stran textu za hodinu) jako neskutečně vysoká, je linka s rychlostí 64 kbitů (14 000 stran za hodinu), používaná od loňského roku, neúnosně přetížená do takové míry, že bude ještě letos nahrazena spojením s rychlostí 128 kbitů (28 000 stran za hodinu) a do konce příštího roku 512 kbitů (115 000 stran za hodinu); se stejnou kapacitou se počítá i pro každou ze dvou linek spojujících nás s Vídní a Amsterodamem.
Na Masarykově univerzitě byla od okamžiku, kdy to bylo technicky možné, prosazována Ústavem výpočetní techniky koncepce zaměřená na výpočetní stanice provozované pod systémem Unix a výstavbu sítě založené na protokolu TCP/IP, tj. protokolu používaném v síti Internet. Z dnešního pohledu se může jednat o jednoduché a logické rozhodnutí, avšak v době, kdy bylo přijímáno, nebylo zcela jednoduché odolat tlaku některých částí laické veřejnosti, domnívající se, že personální počítač třídy PC je maximum, které bude pro univerzitní poměry stačit ještě dlouhou dobu, a že stačí vzít některý z populárních počítačových magazínů, sáhnout po kterékoli z recenzí produktů vhodných pro amatérské podmínky malých soukromých firmiček a instalovat takové pseudořešení jen proto, že dosáhneme okamžité úspory při nákupu (za kterou ovšem vzápětí zaplatíme absencí možnosti rozšiřování palety možností, které nám sítě poskytují). Byla to v jistém smyslu investice do budoucna, protože vyšší technická náročnost sítí typu TCP/IP oproti třeba propojení Lantastic znamenala delší dobu, potřebnou pro vybudování fungujících spojení na zcela nejnižší úrovni, a její oprávněnost byla položena na axiómu, že v univerzitním prostředí má smysl budovat pouze takový druh informační infrastruktury, který je slučitelný s infrastrukturou fungující na úrovni kosmopolitní.1 Byla to strategie, jejíž opodstatněnost již dnes zcela zřejmě není možno zpochybnit a která se rovněž spoluzasloužila o to, že se v České republice podařilo prosadit financování a úspěšné vybudování sítě CESNET.2
Budování infrastruktury počítačové sítě není nepodobné budování silniční sítě na místě někdejších blátivých steziček: Je jistě pokrokem, podaří-li se nám vysypat zablácené stezičky pískem, plánujeme-li však dopravu automobily, je to řešení, které nám moc dlouho nevystačí. Rozhodneme-li se hned pro stavbu silnice, potrvá nám to o chvíli déle, ale po jejím postavení budeme disponovat podstatně lepšími možnosti, než tomu bude u souseda, jehož vypískovaná cestička ho odkáže na putování k autobusové zastávce a využití nabídky, která se omezuje na vyvěšený jízdní řád, to vše ale až naše silnice umožní autobusu přijet. Postavíme-li funkční silniční síť, musíme se o ni starat jako o organismus, který roste s rostoucím provozem na ní, přijdeme s rozhodnutími o stavbě dálnic, obchvatů atp. Každé takové funkční rozšíření je investicí, která se nám vrací v podobě možností otevírajících se před námi.
V současném stavu sítě u nás je takovou výstavbou dálnic přechod na technologie světelných vláken a výkonnějších rozšíření TCP/IP sítě. Loňské rozhodnutí vedení Masarykovy univerzity investovat do výstavby optické metropolitní páteře umožnilo propojit jednotlivé fakulty naší školy sítí podstatně výkonnější, než by bylo možné dosáhnout klasickými kovovými spoji. Přínos tohoto kroku nebyl jen v okamžitém dosažitelném efektu, ale také v tom, že se daří udržovat Masarykovu univerzitu v popředí síťových aktivit u nás a neustále zvyšovat možnosti, které se tak našim pracovníkům i studentům naskýtají. Tato technologická báze dovoluje úspěšně se ucházet o rozvojové prostředky věnované např. výstavbě vysokokapacitních místních sítí typu FDDI či vystupovat jako vhodný kandidát pro umístění výkonných výpočetních systémů, jejichž využití lze dosáhnout jedině vysoce efektivním a průchodným zapojením do sítě.
Význam a rozsah síťových aplikací vedl během posledních tří let k transformaci ÚVT MU na pracoviště, které se zabývá téměř úplně (s výjimkou skupiny zabezpečující administrativní agendy školy, což je sice nepostradatelná, ale z hlediska akademického vedlejší oblast) provozem a rozvojem sítí a se sítěmi přímo souvisejících činností (např. velký počítač, knihovny atd.). Převodem části pracovních míst na nově vznikající Fakultu informatiky3 bude tato transformace dovedena do stavu, kdy bude počet pracovníků snížen na úroveň spíše nižší, než je únosné minimum (např. z hlediska zálohování nezbytných činností), omezí se na koncepční, vývojovou a údržbovou činnost přímo související se sítěmi a jejich využitím a prakticky úplně vyloučí možnosti ústavu působit v oblastech viditelných přímo koncovému uživateli. Další redukce pod tuto úroveň4 by mohla výrazně poškodit tu nejcennější vlastnost, kterou ÚVT pro univerzitu má: schopnost výstavby a údržby netriviální aplikace, která je na horní hranici možností, které u nás existují, a jejíž realizaci komerčními firmami mimo univerzitu nelze zajistit (vzhledem k tomu, že ty v našich podmínkách vystačí s mnohem jednoduššími řešeními). Nová fakulta v tomto ohledu ÚVT nahradit nikdy nemůže. Jejich vzájemná spolupráce bude nepochybně nutná a přínosná, avšak sama skutečnost, že smysl existence libovolné fakulty je v její orientaci na studenty, nikoli podpůrné činnosti pro školu, ji vylučuje jako kandidáta, který by na univerzitě mohl ÚVT nahradit či spolknout.
Vznik Fakulty informatiky a s tím bezprostředně související změny na ÚVT se zcela jistě dotkne i obsahu dalších ročníků tohoto Zpravodaje; přinejmenším tím, že přibude počet příspěvků psaných externisty (i autor těchto řádků se jedním z nich hodlá stát). Bylo by však smutné, pokud by se měl obsah měnit i v důsledku dlouhodobě neudržitelně slabých personálních podmínek na ÚVT MU. Univerzita musí usilovat o to, aby neztratila velmi cennou devizu v podobě koncepčního celouniverzitního pracoviště, schopného rozvíjet a provozovat informační infrastrukturu využitelnou našimi studenty i učiteli pro to, aby se MU mohla považovat za konkurenceschopnou univerzitu.
| 1 | S trochou nadsázky pak obecně nemá smysl investovat
do instituce univerzitního typu, která si nezvykne posuzovat
sama sebe v měřítku přesahujícím národní hranice.
... zpět do textu |
| 2 | Možnostem, které tato síť svým uživatelům přináší v akademické
oblasti, byla a bude věnována řada článků ve Zpravodaji,
za zvláštní upozornění však stojí zejména tempo, s jakým
se na jejich používání orientuje Ministerstvo školství.
Důležité dokumenty začínají být vystavovány přes ministerský gopher
(u pracovní verze návrhu nového vysokoškolského zákona to byly
i texty připomínek k němu - elektronické zpracování se
zjevně zasloužilo i o zkrácení doby nutné
pro veřejnou diskusi) a přes službu NFS je dokonce možné mít
tato veřejná data ministerstva napojena jako datové soubory
transparentně přístupné jako každý jiný soubor na vlastním
počítači. Tempo, které v tomto ohledu MŠMT nasadilo, vede
dokonce některé k obavám, že není daleko doba, kdy
o vysoké škole, na jejíhož rektora nebude elektronické
spojení, nebude ministerstvo vědět.
... zpět do textu |
| 3 | Hlavní příčinou redukce ústavu však není vznik Fakulty informatiky,
nýbrž odchody pracovníků za nesrovnatelně lepšími finančními
podmínkami mimo školství.
... zpět do textu |
| 4 | Případnější v této situaci by bylo možná hovořit
i o neposilování... ÚVT je a byl na naší univerzitě
tradičně velmi skromnou institucí. Srovnatelné školy u nás mají
ústavy tohoto typu dimenzované tak, že i po 50% redukcích mají
víc pracovníků, než měl ÚVT za největšího personálního
obsazení. Ve vyspělém světě mají univerzity srovnatelné
velikosti pracoviště vybavená personálně o půl řádu lépe.
... zpět do textu |
předchozí číslo
