Tato etapa přípravy je často opomíjena či úplně vynechána, či směšována se sazbou. Design publikace by měl navrhnout grafik, absolvent školy s uměleckým zaměřením. Sazba pak teprve realizuje tyto záměry.
Design je závislý na formě publikace - jiná pravidla platí pro knihu, časopis, sborník, technickou zprávu, dopis či plakát. V tomto oddíle se pokusíme dát několik obecných doporučení pro grafický návrh knihy.
Jsou publikace s dobrým designem, špatným designem a bez designu. Nejschůdnější cestou, jak se naučit designu, je srovnávat dobrý a špatný design. Pokusme se pozitivně vymezit, jaké jsou znaky dobrého designu1.
Nejvlastnějším smyslem knihy je bezesporu přenos informací, proto cokoli, co ruší informační tok z knihy ke čtenáři, knihu znehodnocuje. Na rozdíl od sazby reklamních letáků či přebalu knihy, kdy všechny prostředky designu směřují k tomu, aby byl čtenář upoután, design knihy by měl být navrhován tak, aby "byl neviditelný", čili prioritním cílem je čitelnost, u technických knih pak zejména jednoduchá orientace. Citlivé jedince totiž při četbě jakákoliv typografická extravagance, volba zcela netradičních typů písem, chybné umístění háčků, mezipísmenný proklad apod. ruší a odvádí od koncentrace nad informačním obsahem knihy.
Od základního požadavku přenosu informací se odvíjejí další principy - princip jednotnosti používání typografických prvků k označování entit knihy a princip strukturovanosti dokumentu.
Veškeré entity textu musí být sázeny jednotně. Autor a designér mohou zvolit členění entit jemnější či hrubší, ale musí být jednotné. Například velikost odsazení textu při výčtech, citátech, seznamu literatury apod. mohou být stejné ve všech případech, nebo různé, pokud designér myslí, že by odlišením velikosti odsazení zvýšil čtenářovu orientaci v textu. Rozhodně však je chybou tutéž sémantickou entitu odlišovat v tomtéž dokumentu více různými způsoby.
Snad kromě beletrie každá kniha je nějak strukturovaná. Design má čtenáři usnadnit se v této struktuře knihy - myšlenkové i vizuální - orientovat. Tomu napomáhají běžná záhlaví, stránkování, umístění čísel stránek, rejstřík, seznamy obrázků, obsah.
Častou chybou designu je velikost mezery nad a pod nadpisem. Jelikož tvoří nadpis jeden celek s dalším textem, nesmí za ním být zlomena stránka a mezera pod ním, pokud vůbec nějaká, musí být zřetelně menší než nad ním. usíme dávat pozor i na takové detaily jako umístění čísla poznámky před tečku věty nebo za ni podle toho, k jaké části textu se poznámka vztahuje.
Je třeba zmínit i funkci světlosti bílých a šedých ploch. Obecně převládá názor, že nositelem informace a pomůckou pro rychlou orientaci jsou šedé plochy. Jistěže je estetické, jestliže šedá (u černobílé sazby, samozřejmě) je pravidelná, což lze dosáhnout kvalitním algoritmem pro zlom řádků2. Klíčovým prvkem pro orientaci ve struktuře knihy jsou právě bílé plochy (např. na začátku stránky začínající kapitolu, nad nadpisem, na začátku odstavce, mezi tělem stránky a hlavičkou a patičkou, ve výčtech apod.). Navržení bílých ploch je jedním z prvků, jímž designér usnadňuje orientaci ve struktuře dokumentu.
Design je definován prostřednictvím sady parametrů sazby, vyjádřených většinou ve specifických délkových jednotkách. Základní typografickou jednotkou je 1 bod. Aby to nebylo tak jednoduché, existují dva systémy: evropský, jehož základem je Didot point - 1 dd, a americký, založený na bodu 1 pt, používaný v anglicky mluvících zemích. Jejich vzájemný poměr je 1157 dd = 1238 pt.3 Z dalších používaných jednotek je nejčastěji používáno cicero (1 cc = 12 dd) resp. pica (1 pc = 12 pt).
Volba písem, jejich rodiny (Times, Helvetica, Palatino apod.), velikosti (petit = 8 dd, garmond = 10 dd, cicero = 12 dd, dvoucicero = 24 dd apod.), řezu (tučné, polotučné, ...), a rozpalu řádků (vzdálenosti účaří4 dvou po sobě následujících řádků textu) je jedním z hlavních úkolů designéra. Je třeba dbát na to, aby zvolená písma spolu esteticky ladila. Kupříkladu: Jednou z hlavních charakteristik písma je střední výška písma, což odpovídá opticky vnímané výšce písma. Používáme-li na řádku různá písma např. ke zvýraznění, měla by mít velikost takovou, aby jejich střední výška byla stejná.
Uživatelé TeXu jsou historicky spjati s rodinou písem Computer Modern
(autor D.Knuth), čtenáři Zpravodaje si pomalu zvykají na písmo Lucida
(autoři Bigelow, Holmes). S masivním rozšiřováním postscriptových tiskáren
je vhodné upozornit na "standardní" postscriptová písma, která
jsou v každé postscriptové tiskárně ve 4 řezech (základní, tučný,
kurzíva a tučná kurzíva):
Avant Garde Book, Bookman Demi, Courier,
Helvetica, Helvetica Narrow, New Century SchoolBook, Palatino Roman a Times
Roman.
Traduje se názor, že patkové písmo (např. Times-Roman) je oproti bezpatkovému (např. Helvetica) lépe čitelné, zejména v souvislém textu (patky "vedou" oko). Poslední testy to však neprokázaly, spíš jde tedy o záležitost zvykovou. Některá písma oku Evropana připadají "známá", neboť se na ně oko adaptuje denně (písmem Times je sázena většina novin), některá zase působí extravagantně (písmo Futura), neboť se objevují jen zřídka. Některá písma byla navrhována se specifickými záměry (Times pro úsporu místa a úzké sloupce ap.) a vyvolávají různé konotace. Jejich výběr by tedy měl být proveden odborníkem s ohledem na obsah a zaměření publikace.
Příště budeme pokračovat pravidly sazby.
| [1] | P. Taylor, J. Zlatuška.
Electronic Typesetting and TeX.
Sborník SOFSEM'93, s. 279-322, 1993.
... zpět do textu |
| 1 | Pro podrobnější rozbor se zaměřením na sazbu sázecím systémem
TeX doporučujeme [1],
odkud mnohé příklady a návody čerpáme.
... zpět do textu |
| 2 | Na rozdíl od TeXu, který optimalizuje zlom - a tudíž
šedost - odstavce naráz, většina jiných systémů tím, že láme řádek
po řádku, dociluje velkého a nápadného rozptylu
ve světlosti řádků v rámci odstavce.
... zpět do textu |
| 3 | Pro přepočet do metrického systému uveďme, že
72,27 pt = 1 in = 25,4 mm).
... zpět do textu |
| 4 | Linka, na které leží písmena bez spodního dotahu.
... zpět do textu |
předchozí článek
