Od začátku nového školního roku se do podvědomí studentské veřejnosti dostává nový prvek - Průkaz studenta v podobě ISIC karty. Aspekty návrhu a výběru Průkazu studenta pro MU byly podrobně rozebrány v článku Michala Brandejse1. Připomeňme jen, že vzhledově se jedná o standardní ISIC kartu, která je pro potřeby knihovnického systému navíc vybavena čárovým kódem. Další, neviditelnou, odlišností je existence vnitřního čipu, vybraného tak, aby karta byla použitelná ve stravovacím systému MU. Následující řádky jsou o tom, jak se dopracovat k cca 14 tisícům barevných fotografií a jak je použít k tisku přibližně stejného počtu ISIC karet.
Protože jedním z prvků karty ISIC je barevná fotografie jejího vlastníka, je třeba získat fotografie všech studentů MU v digitalizovaném formátu. S ohledem na rozdílnou kvalitu fotografií, jež jsou uloženy na studijních odděleních jako součást osobních materiálů studentů, je rozhodnuto o pořízení kompletního "fotoalba" za použití digitálního fotoaparátu. Realizací tohoto úkolu je v průběhu měsíce února 1999 pověřen ÚVT. Následující dny jsou ve znamení výběru vhodného digitálního fotoaparátu a zajištění nezbytného programového vybavení. Oblast digitální fotografie je v poslední době jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví spotřební elektroniky. Zatímco na jaře nebylo jednoduché v časově krátké době získat digitální fotoaparát (klasické obchody s fotopřístroji je v té době prakticky vůbec nenabízely, případně neznaly), s odstupem několika měsíců je možné se setkat s podstatně širší nabídkou od mnoha světových výrobců fotopřístrojů (dokonce i od firem, které se klasické fotografii vůbec nevěnovaly).
Nyní již můžeme přiznat, že všechny digitální fotografie jsou pořizovány přístrojem
Olympus C-840L (jištěným mladším bratříčkem C-900ZOOM). Spolehlivost tohoto přístroje
je jednou ze světlých stránek realizace studentských průkazů na MU. Už ne tak kvalitní
je k přístroji dodávaný software. Samozřejmě měřeno potřebou získat foto do počítače
v co nejkratším čase. Pokud máte po ruce programátora, jehož ctí je dotáhnout
rozdělanou práci ke zdárnému konci, máte vyhráno. Proč vlastně ono neustálé
"koukání na hodinky"? V první fázi se jedná o fotografování cca deseti tisíc
studentů. Z prvních praktických testů vychází, že na jednoho fotografovaného studenta
je třeba si rezervovat kolem dvou minut (s malou rezervou pro ty, kteří se na
židličce vrtí a na fotce jsou pak rozmazaní). Takže za hodinu to máme 30 fotek, za
den bychom jich mohli mít přes tři stovky. Při bezchybné organizaci a pravidelném
nepřerušeném přísunu fotografovaných budeme tedy potřebovat nejméně třicet pracovních
dní (teoreticky). Do toho se ještě míchají svátky velikonoční, květnové svátky
připadají naštěstí na sobotu...
Nakonec podle rozpisu začínáme fotografovat 16. března, do konce května se podaří
v harmonogramu umístit všechny fakulty včetně náhradního termínu. Díky našemu
programátorovi je po úpravě softwaru možno fotografovat v minutových intervalech.
Máme vše připraveno pro fotografování, nyní již zbývá sehnat fotografované,
tedy studenty. Ve spolupráci se studijními odděleními jednotlivých fakult vzniká
časový rozpis fotografování studentů stávajících ročníků.
Pohled do rozpisu je jasný - fotografuje se na ÚVT, pět dní v týdnu,
téměř dvanáct hodin denně, dva a půl měsíců nepřetržitě. Takový objem hodin se dá
zvládnout jen s týmem fotografů (studentů FI), neboť po několika hodinách intenzivního
focení vám všechny obličeje před objektivem začínají připadat nebezpečně
stejné. V této fázi je již jasné, že organizace fotografování na jednotlivých
fakultách a jejich vnitřní rozpisy rozhodnou o tom, zda "plán splníme".
Někdy je to s frontami, jindy jsou prostoje. Do začátku
prázdnin máme ve sbírce téměř deset tisíc oněch vytoužených fotek.
Další velká várka fotografií vzniká během prázdnin přímo na jednotlivých fakultách, současně se zápisem nastupujících prvních ročníků. Znamená to stěhovat a instalovat provizorní fotostudio a doplnit tým fotografů, když se ti zkušení rozjíždějí o prázdninách do různých koutů světa. Studijní oddělení fakult musí upravit plán zápisů tak, aby se časově nepřekrývaly. V průběhu měsíce září a října jsou na studijních odděleních i na www stránkách Informačního systému (IS) zveřejněny náhradní termíny fotografování. V době vzniku tohoto článku ještě fotografování dobíhá (zase jeden náhradní termín náhradních termínů). Od vzniku první fotografie uplynulo osm měsíců. Téměř na den přesně. Už si nedělám iluze o tom, že naše album je úplné.
Programové vybavení vyvinuté na ÚVT pro pořizování digitálních fotografií je postaveno na Photoshopu firmy Adobe s nadstavbou v jazyku Visual Basic. Fotografování využívá univerzitní databáze osob (nejenom studentů, ale i zaměstnanců MU), takže vlastní pořízení fotografie sestává z následujících činností:
Pokud není možno žádným výběrovým mechanismem před vámi sedící osobu v databázi vyhledat, nezbývá nic jiného, než jí vytvořit pro účely focení provizorní záznam a později ji dohledat v centrální databázi. A protože s výjimkou času taková digitální fotografie nic nestojí, nic nebrání tomu, aby se fotografovaný subjekt po zhlédnutí na obrazovce monitoru nechal přefotit. Některé studentky se uspokojivé fotky dopracovávají až na třetí nebo čtvrtý pokus.
Mezitím začátkem června dochází ke změně původních plánů: Fakulta informatiky se
vzdává možnosti tisku průkazů studenta a tuto činnost deleguje na ÚVT. Nastává
inventura, co je hotovo a co je třeba zajistit. Znovu přichází ke slovu kalkulačka:
tisknout se bude přibližně 14 500 karet, které seřazeny za sebou vytvoří téměř
patnáctimetrového hada. Při střízlivém odhadu rychlosti tisku 100 karet za hodinu
a při 10 000 studentech (první ročníky zatím nepočítáme, protože ty většinou teprve
čeká zápis a fotografování) to máme 100 hodin. Při dvanácti hodinách tisku denně
budou po dvou týdnech usilovné práce průkazy na fakultách, spokojeně čekat na své
majitele, kteří si je převezmou při zápisech.
Z výběrového řízení vychází užitnými vlastnostmi a cenou
vítězně tiskárna Pro-L firmy Fargo se softwarem CardFive. Již dříve je znám z jiného
výběrového řízení dodavatel podtištěných ISIC karet: CKM2000 (design karty) a
ANETE (dodávka vlastních karet). Původně slíbený (a smluvně daný) termín dodávky karet
se však z desátého srpna posouvá o celých deset dní! Tím se
narušuje časový harmonogram tisku karet, ale protože vše (nebo skoro vše) zlé může být k něčemu
dobré, využívám toho, že není na co tisknout, a vybírám si celý týden dovolené. Jestliže bylo fotografování
operací časově náročnou, o tisku karet to platí dvojnásob. Aby se dohonil časový skluz, tiskne se i v noci,
o víkendech. Pořadí tisku karet pro jednotlivé fakulty se přizpůsobuje termínům zápisů tak, aby studijní
oddělení měla ve dnech zápisů karty na stole. Díky nadšení nově vytvořeného týmu tiskařů dostávají
fakulty průkazy před požadovaným termínem.V dalších dávkách se pak tisknou karty prvním ročníkům.
A jak probíhá vlastní tisk? To se tiskárna řádně vyčistí, z jedné strany se do ní vloží podtištěné karty (polotovar), založí se barvicí páska a laminační fólie, předloží se jí správná data a z druhé strany se odebírají hotové karty. Pokud vše funguje takto, je radost tisknout. Pokud po pár dnech provozu začnou problémy s laminováním, je to o nervy; navíc se nebezpečně blížíme k plánovanému limitu pokažených karet. Hrozí, že vyčerpáme zásobu karet a nebude na co tisknout. Dodávka dalších předtištěných čipových karet je otázkou několika týdnů až měsíců a dalších statisíců korun...Naštěstí se dodavatel tiskárny projevil nejenom jako zdatný obchodník, ale i jako zodpovědná servisní firma. Od té doby už uběhlo pár týdnů a bylo vytištěno bez problémů dalších pár tisíc průkazů. Vytištěné karty projdou vizuální kontrolou, vadně potištěné karty se vyřazují a zadávají znovu do tisku. Karty se rovnají do speciálně pro ně vyrobených pořadačů, v nichž jsou později přepravovány na fakulty. Vysypat si takovouto krabičku 500 abecedně setříděných karet je práce pro Popelku. Příprava dat pro tisk vyžaduje velkou pečlivost a pozornost, chybně vytisknout dávku několika set karet znamená neopravitelnou a nevratnou chybu. Zde je třeba vzpomenout, že veškeré tisky probíhaly z dat, jež na základě odsouhlasení jednotlivými fakultami poskytoval správce Informačního systému MU, tj. Fakulta informatiky. Po vytištění a kontrole karty následuje přečtení a uložení čísla jejího čipu do databáze. Takto doplněná data se vracela ke správci IS a současně byla předávána firmě ANETE pro potřeby stravovacího systému v menzách2. Nakonec se dávka karet doplní průvodními abecedními seznamy a předávacími protokoly a opouští svůj rodný domeček.
Po prvních větších tiskových dávkách se objevila těžko pochopitelná přestávka. Tento stav lze popsat následujícím bludným kruhem: ÚVT nemá data pro tisk dalších průkazů - správce IS nemá odsouhlasená data pro další tisk - studijním oddělením chybějí průkazy jejich studentů, protože se ještě netiskly - studenti by se rádi stravovali v menze, ale nemají své průkazy - ÚVT by rád tiskl průkazy, protože na to má kapacity, ale nemá data pro tisk, ...
Současný stav je takový, že se s velkým úsilím řady lidí podařilo v šibeničních termínech "vyrobit" a předat na 14 000 ISIC karet. Ale: Ne všem studentům se k datu vzniku tohoto příspěvku podařilo dostavit se k fotografování. Ne všem studentům byl průkaz vydán, i když splnili všechny požadavky pro jeho vlastnictví. Zdaleka ne všichni studenti si na svých studijních odděleních své průkazy převzali. Existuje určitý počet studentů, kterým byl průkaz zhotoven, ale nebyl vydán, neboť nesplnili podmínky pro další studium. Existuje narůstající počet těch, kteří průkaz ztratili nebo jim byl ukraden. A slečny studentky se vdávají a mění příjmení.
A jelikož se brzy rok s rokem sejde a budou potřeba průkazy pro nově zapsané studenty, není na škodu se již nyní zamýšlet nad tím, jak mnohé udělati lépe a radostněji. Počínaje plánováním příštích termínů zápisů, přes volbu dodavatele karet, až po zjednodušení toku dat mezi studijními odděleními, správcem dat a tiskárnou Fargo, či po finanční zajištění materiálních nákladů nebo systém získávání a předávání holografických přelepek prodlužujících platnost ISIC průkazu. Současně patří poděkování všem, kteří se na této akci podíleli. Nechci jmenovat, ale ti, kterých se to týká, si to jistě uvědomují: na ÚVT, na studijních odděleních, správci ISMU na FI, menzy...
Závěrem snad jen pár údajů do kroniky: prvním fotografovaným studentem byl Tomáš T. (FI) dne 16.3.1999 v 8:17 hodin. První ISIC MU se narodil dne 24.8.1999 v odpoledních hodinách se jménem Jan A. (LF). Posledním zatím byl... kdo vlastně?
(Poznámka: pokud je někde v textu zmiňován programátor, pak se jedná o Filipa Hurtu, studenta FI.)
| 1 | M. Brandejs. Návrh průkazu studenta.
Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 1999, roč. 9, č. 3, s. 15-18.
... zpět do textu |
| 2 | Přitom jsme mohli porovnávat, jak se stejná data dají na dvou místech různě interpretovat -
zatímco čísla čipů se vzápětí po předání dat aktualizovala v IS bez problémů,
v menzách se některé studenty (a některé i opakovaně) nedařilo prosadit
do databáze. Naštěstí se jednalo o zlomek procenta všech
vydaných ISIC karet. Ale vysvětlujte to hladovému studentovi...
... zpět do textu |
předchozí číslo
