Ve dnech 16. až 18. května 2002 se v augustiniánském opatství sv. Tomáše na Starém Brně konala akce s názvem EMBO Workshop -- Genetics after the Genome pořádaná vídeňskou univerzitou. Jak už název napovídá, šlo o setkání genetiků, a to o setkání na špičkové světové úrovni. Mezi přednášejícími se objevili nejvýznamnější odborníci v oboru, mezi jinými i tři nositelé Nobelovy ceny. Kapacita sálu a omezená možnost účasti vedly k požadavku zpřístupnit tuto významnou akci prostřednictvím Internetu širší odborné veřejnosti.
Realizaci přímého přenosu konference po Internetu zajišťoval Ústav výpočetní techniky MU ve spolupráci se sdružením CESNET. V podstatě se jednalo o několik činností, které byly nezbytné pro zajištění úspěchu celé akce:
Podmínky byly dále vylepšeny tím, že na přípravu celé akce jsme měli přibližně 14 dní včetně zajištění síťové konektivity a včetně drobné komplikace, že až do posledního dne před zahájením konference probíhaly v klášteře stavební úpravy.
Celá akce probíhala v bohatě zdobeném klášterním refektáři, jehož akustické poměry slibovaly lidem zajišťujícím ozvučení a snímání zvuku značné množství příležitostí k černému humoru. Bez osazení místnosti nábytkem dosahovala délka slyšitelné ozvěny 10 až 15 sekund. Po instalaci nábytku a závěsů přes část klenby a přední stěnu se akustické poměry zlepšily na snesitelnou úroveň. Významnou složkou podílející se na dalším zlepšení akustických poměrů, bylo posluchačstvo přišedší do místnosti - při plně zaplněném sále byla ozvěna jen nepatrná.
Celá akce byla doprovázena otevřením výstavy s názvem Mendlovo muzeum genetiky.
ÚVT připojil objekt kláštera přes Brněnskou akademickou páteřní síť (BAPS) k síti CESNET2. Během jediného týdne po zadání požadavku byla do kláštera přivedena optická kabeláž, vnitřní rozvod byl řešen pomocí metalické kabeláže. Rychlost připojení byla 100Mbps (FastEthernet). Přímo v refektáři byl vedle počítačového vybavení umístěn i přepínač Cisco Catalyst 2924, k němuž byly přímo připojeny kódovací a monitorovací počítače. Do přepínače byl dále připojeno PC, které fungovalo jako gateway/NAT/firewall (FreeBSD 5.0-CURRENT, natd, ipfw), k němuž byl na druhé síťové kartě připojen přístupový bod bezdrátové sítě standardu 802.11b. Účastníkům konference jsme takto mohli nabídnout možnost připojení jejich notebooků na bezdrátovou síť.
Připojení pomocí optické/metalické kabeláže se pro podobný typ akcí ukazuje jako nejvýhodnější - jednak kvůli dostatečné šířce pásma a druhak kvůli vysoké spolehlivosti. Pro odbavovací pracoviště je vhodné počítat s potřebnou šířkou pásma několikanásobně vyšší, než je šířka pásma použitá pro kódování videa a zvuku, aby bylo možno současně na jiném stroji monitorovat proud, který je přenášen serverem.
Za předpokladu, že si nejsme stoprocentně jisti svými schopnostmi v oblasti ozvučení a osvětlení místností, projekční techniky a snímání zvuku a obrazu, je lépe tuto činnost svěřit specializované firmě. Není na místě spoléhat na to, že situaci nějak zvládneme svépomocí, protože prostory, v nichž se při akvizici signálu ocitáme, často produkují problémy, s nimiž si poradí pouze profesionálové s dostatečným vybavením - obzvláště důležité je to vzhledem k ozvučení a snímání zvuku. V našem případě tuto činnost zajistila společnost Manta, která vše zmíněné s výjimkou osvětlení dodala, a to ve špičkové kvalitě. Zapojení celého systému znázorňuje obr. 1.
Obrázek 1: Zapojení systému
Na akvizici zvuku byly použity bezdrátové mikrofony: ruční, klopový a náhlavní (head-set). Náhlavní mikrofon během celé akce nebyl použit ani jednou, protože všichni přednášející dali přednost mikrofonu klopovému. Ruční mikrofon byl používán jednak předsedajicím daného bloku přednášek a dále byl používán k zprostředkování dotazů na přednášející. Při podobných akcích se ukazuje výhodné navýšit počet ručních mikrofonů o jeden až dva, aby byl zajištěn plynulejší přísun dotazů z publika. Mikrofony byly přepojeny do mixážního pultu, z něhož vedl jeden výstup do zesilovače a odtud do reproduktorů, druhý výstup vedl do kódujícího počítače.
Projektor firmy NEC, který byl použit pro promítání na plátno o rozměrech přibližně 3,3x2,5 metru měl svítivost 4500ANSIlumen. Tento výkon se ukazal jako dostatečný, i za předpokladu výrazně lepšího osvětlení místnosti, než tomu bylo v našem případě. Přednášející bylo třeba předem varovat, aby se nedívali směrem k projektoru, pokud stojí či prochází jeho světelným kuželem.
Celý akviziční a projekční systém bylo možno ovládat pomocí dedikovaného předprogramovaného ovladače s dotykovou obrazovkou, z něhož bylo možné nejen vybírat zdroj, který bude promítán přes dataprojektor na plátno a měnit hlasitost jednotlivých mikrofonů, ale též například ovládat posun zásobníku diaprojektoru. Zařízení se ukázalo velmi účelné a uživatelsky příjemné, neboť si jej zvládla osvojit snadno a rychle nejen technická obsluha, ale i převážná většina přednášejících.
Při podobných akcích je třeba nezapomenout se předzásobit dostatečným množstvím spotřebního materiálu, zejména pak baterií do bezdrátových mikrofonů a dálkových ovládání jednotlivých komponent a MiniDV kazet pro vytvoření archívu. Jedná-li se o delší akci, je třeba počítat s nemalými finačními náklady, zejména pokud jde o MiniDV kazety.
Pro internetové vysílání jsme zvolili technologii RealMedia, a to z důvodu dostupnosti pro větší počet platforem než konkurenční Microsoft Streaming Media ([1], [2]).
Pro kódování jsme použili program RealProducer na počítači s následující konfigurací: 2xPentium 4/2,2GHz, 1Gb RAM, 100Mbps síťová karta, 17GB SCSI disk, digitalizační kartu jsme použili Pinnacle Studio PCTV s čipem Bt878 a operační systém MS Windows 2000 Professional. Kamera byla ke kartě připojena přes S-Video rozhraní.
Během kódování jsme měli v RealProduceru zapnutý pouze náhled obrazu z kamery, náhled zakodovaného obrazu jsme museli z důvodu nadměrné zátěže vypnout. Kódování mělo nastavené parametry: variable bit-rate, loss protection, deinterlacing. Proud byl vysílán na dvou rychlostech: 1600kbps a 450kbps. Z důvodu nedostatečné diskové kapacity nemohl být pořizován archivní soubor a vysílání probíhalo pouze přímo živě přes RealServer umístěný v Praze na CESNETu1. Při tomto nastavení bylo průměrné zatížení počítače (tedy obou procesorů) během kódování 90% při průměrném počtu snímků za sekundu 7,32. Více zatížit počítač nebylo možné, protože dojde-li k dlouhodobější zátěži na 100%, ztrácí RealProducer spojení s vysílacím serverem z důvodu zahlcení interní předávací vyrovnávací paměti (bohužel se u tohoto produktu jedná o obvyklý jev).
Pokoušeli jsme se také pomocí formátu SMIL (Synchronized Multimedia Integration Language) upravit vysílací stránky tak, aby tvořily jakýsi portál, který by umožňoval komfortní vstup uživatele včetně označení aktivní přednášky a zneaktivnění všech neaktuálních. Bohužel funkčnost Real Playeru ve SMIL oblasti nedostačuje našim potřebám. Vysílání jsme tedy realizovali bez pomoci prostředků SMIL.
Další počítač (Athlon 1,2GHz, 512MB RAM, Windows 2000 Prof.) byl použit jako stanice monitorující vysílání RealServeru a jako administrativní stanice. Zaroveň také sloužil pro kódování obrazu z pomocné kamery, která snímala neustále pouze promítací plochu. Byl proto osazen digitalizační kartou AVerMedia TVPhone98w/VCR s čipem Bt878. Vzhledem k absenci kvalitních driverů od firmy AVerMedia pro Windows 2000 jsme se rozhodli použít ovladače dostupné pod LGPL licencí dostupné na adrese http://btwincap.sourceforge.net/.
Kódování probíhalo ve velikosti 384x288 a počítač při současném kódování a přehrávání velkého obrazu ze serveru vykazoval zátěž 75%.
Vzhledem k přítomnosti tří počítačů na pracovišti se ukázalo jako téměř nezbytné se vybavit přepínačem, který umožňuje mít jen jednu sadu zařízení monitor (LCD panel), klávesnice a myš na obsluhu všech tří strojů.
Ani při samotném sledování přenosu ovšem nebylo vše naprosto ideální - diváky trápily dvě nepříjemnosti: kódování jsme optimalizovali pro vysokorychlostní připojení, které je dnes v akademické obci běžné, proto jsme vysílali maximální velikost obrazu, tj. plné rozlišení PAL 768x576. Pokud se divák připojil na rychlosti 1600kbps nebo alespoň 450kbps, dostával - troufáme si říci - velmi kvalitní obraz. Pokud však měl připojení slabší, tak se buď nepřipojil vůbec, nebo byl obraz podstatně horší. Tento problém lze obejít vysíláním dvou různých proudů na různých rozlišeních, což ovšem v našem uspořádání nebylo možné (způsob řešení je navržen v následující kapitolce). Dalším problémem bylo, že přes proklamovanou schopnost technologie RealMedia vzpamatovat se z pádu na nižší rychlost v důsledku problému se síťovou konektivitou se tato vlastnost nikdy neprojevila3 a bylo třeba provést zastavení příjmu na straně klienta a jeho opětovné spuštění, aby došlo k návratu na vyšší rychlost.
Na lékařské fakultě MU, kam bylo video primárně určeno, došlo k degradaci obrazu díky ne příliš kvalitnímu počítačovému a promítacímu vybavení a díky výše zmíněné neschopnosti návratu přehrávače na vyšší přenosovou rychlost.
Z přednášek je pořízen archiv na MiniDV kazetách, který bude převeden do RealMedia formátu (tentokrát již pomocí IEEE-1394, tedy digitálně) a bude přístupný po Internetu.
Celá akce byla účastníky hodnocena vysoce pozitivně4.
Obrázek 2: Navržené zapojení pro snímání
Po vyladění systému a opravení drobných problémů během prvních minut přednášky se systém ukázal jako vysoce stabilní a téměř bezobslužný - obsluha počítačů nakonec mohla nahradit i obsluhu kamery a zárověň dělat veškerou technickou podporu pro přednášející. Bylo třeba pouze monitorovat vysílání pro případ, že by došlo k jeho výpadku.
Z první odezvy, kterou od diváků máme, přenos přispěl nejen k zpřístupnění velmi kvalitních přednášek, ale i k výraznému zvýšení povědomí a zájmu o streamovací technologie mezi odborníky jak v oboru genetiky, tak i v příbuzných oborech. Klíčové se ovšem ukazuje dostatečně kvalitní připojení a počítačová a projekční technika, na němž je přenos sledován.
Celkově jsme přesvědčeni (a ohlasy všech zúčastněných to jednoznačně potvrzují), že se akce nadmíru vydařila a doufáme, že účastníci, diváci sledující přenos přes Internet i přednášející mohli být spokojeni. Díky kombinaci barokních prostor, velmi krátkých dodacích lhůt a ne právě rutinnímu nasazení této technologie v akademické síti CESNET po dobu několika dní, pro organizátory se jednalo o malou zkoušku odvahy, kterou - zdá se - přežili ve zdraví.
Rádi bychom i touto cestou poděkovali touto cestou všem, kteří se na realizaci přenosu a celé akce podíleli a kteří jí povětšinou obětovali velký kus svého volného času.
| [1] | P. Holub. Streamovaná multimédia. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 2002, roč. 12, č. 3, s. 7-9.
... zpět do textu |
| [2] | P. Holub. Jak na streamované video? Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 2002, roč.12, č.3, s.9-13.
... zpět do textu |
| 1 | Vzhledem k tomu,
že pokud je zapnuto vytváření archivního souboru, dojde po ukončení
streamování k jeho zpracování po dobu řádově minut až desítek minut,
není možné streamování přerušit po každé přednášce a je třeba
vysílat po celý přednáškový blok. Nebylo tudíž možné využít
strategii záznamu jedné přednášky a přesunu archivu na jiný
počítač.
... zpět do textu |
| 2 | Zde ovšem máme také podezření na to, že již
digitalizační karta nestíhala dodávat potřebný počet snímků za
vteřinu.
... zpět do textu |
| 3 | Mohlo tomu tak být například i z důvodu příliš velkého odstupu rychlostí.
... zpět do textu |
| 4 | Názor účastníků charakterizuje výrok jednoho z přednášejících z Berkley University,
že takové vybavení a možnosti na své domovské univerzitě nemá.
... zpět do textu |
předchozí článek
