Ve Spojených státech skončilo v roce 1995 desetileté financování Internetu prostřednictvím National Science Foundation. Internet se stal pojmem, který překročil hranice akademického světa, a komerční společnosti jej začaly brát jako stále samozřejmější součást prostředí, ve kterém se pohybují. S invazí neakademických uživatelů se stal Internet přeplněnou sítí, na které je pro pracovníky výzkumu a vývoje stále těžší realizovat nové aplikace spočívající na multimédiích, kombinacích předávání dat a interaktivních pohybových grafických aplikací či telekonferenční práce propojující prostorově odlehlé laboratoře či místa výuky.
V říjnu loňského roku oznámilo 34 amerických universit úmysl realizovat síť nové generace - Internet 2. K této iniciativě je připojena více než stovka výrazně výzkumně profilovaných amerických universit, které dnes tvoří řádné členy tohoto projektu (viz http://www.internet2.edu). Každá ze zúčastněných universit se zavázala poskytnout ze svých vlastních zdrojů půl milionu amerických dolarů, tedy celkem více než 50 milionů US dolarů, na nákupy zařízení pro místní připojení pro zajištění vlastní ceny připojení na Internet 2. (Řada universit musela velmi zvažovat, zda si takovou investici může skutečně dovolit, avšak nakonec do toho všechny šly - cena za nepřipojení se by pro ně z hlediska budoucnosti znamenala příliš velké ztráty.) Clintonova administrativa na to reagovala takřka okamžitě příslibem dalších 300 milionů dolarů (což se oficiálně objevilo i v Clintonově zprávě o stavu Unie 2.února t.r. jako NGI - Next Generation Internet), které se zavázala na projekt věnovat během nadcházejících tří let.
V Internetu 2 jde o novou síť, která by neměla nahradit stávající Internet, ale měla by být paralelně vybudovanou sítí přinášející zhruba 1000krát rychlejší provoz organizovaný způsobem, jímž budou zajištěny zcela nové kvalitativní možnosti, jako je např. "garance kvality poskytované služby", spočívající v možnosti požadovat zajištění přesně specifikované části kapacity sítě pro nějakou konkrétní aplikaci, jakou může být třeba přenášení videosignálu při telekonferenčních spojích. Funguje-li tedy většina dnešního Internetu ve Spojených státech na rychlostech 45 Mbps, mělo by se v případě Internetu 2 jednat o rychlosti typicky 2,5 Gbps.
Posláním této iniciativy je zajištění a koordinace vývoje, nasazení, provozování a transferu technologií v oblasti vysoce pokročilých aplikací na bázi sítí a síťových služeb, což má Spojeným státům zajistit další náskok a udávání tempa ve výzkumu a universitním vzdělávání, jakož i zrychlení dostupnosti nových služeb a aplikací na Internetu.
Specifickými cíli iniciativy Internet 2 jsou:
Základem Internetu 2 bude již existující vBNS (very-high-speed Backbone Network Service - viz http://www.vbns.net), což je páteřní síť na bázi optických kabelů, která realizuje páteřní vysokorychlostní síť. Tato síť využívá technologie ATM pracující na bázi Sonet (switched synchronous optical network), která je realizována pomocí GaAs mikroelektroniky schopné přepínání s takovou kapacitou zvládnout. Tato technologie donedávna dovolovala pracovat na rychlostech do 155 Mbps, avšak od února letošního roku zvládá i potřebných 2.5 Gbps.
Internet 2 bude stejně jako stávající Internet decentralizovanou sítí koncipovanou tak, že připojené instituce si místně budou schopny rozhodovat o řadě parametrů svého síťového připojení, včetně vlastního způsobu připojení, přípojných bodů, místních uživatelů nové sítě a nakonec i toho, zda si své připojení realizují samy, či využívají najatých služeb.
V uzlech Internetu 2 budou pracovat specializované přípojné body, tzv. "gigapopy" (gigabit-capacity points of presence). Tyto gigapopy budou místními bránami do Internetu 2, ke kterým budou dále připojeny vlastní sítě zúčastněných universit. Modelový zárodek takové sítě je Giganet v Severní Karolině, který od 27.února propojuje Dukovu universitu, Severokarolinskou státní universitu a Universitu Severní Karoliny na Chapel Hill (http://data.nogni.org/). Další podobnou síť již buduje Pennsylvánská universita ve Filadelfii. Na projektu se jako přidružení partneři účastní i řada výrobců klíčových komunikačních zařízení (zejména Cisco, FORE a IBM). Práce na vývoji gigapopů by měla být významným stimulem vývoje nových generací přepínačů či routerů, které budou splňovat nové požadavky spojující vysokou kapacitu spojení se zajištěním garantované kvality spojení.
Protokolem používaným na Internetu 2 bude protokol RSVP (resource reservation protocol), který na bázi ATM umožní provozovat širokou škálu různých druhů síťové komunikace od širokopásmových multimediálních aplikací po klasické TCP/IP. Na síťové úrovni zde poběží protokol IPv6 (IP Next Generation), pro jehož vývoj se tato síť stane hlavní testovací bází. (IPv6 by se poté měl stát protokolem, který v klasickém Internetu nahradí stávající protokol verze 4.) Celkově bude návrh operačních parametrů Internetu 2 zaměřen především na to, aby výsledná síť poskytovala spojení predikovatelných parametrů, zaručené propustnosti a vysoké kapacity, čehož má být dosaženo mimo jiné i tím, že bude velmi přísně řízeno to, kdo bude uživatelem systému, pro jaké účely jej bude používat a jakým způsobem bude v systému data přenášet. (Podobným způsobem byl regulován i akademický Internet v dobách, kdy jeho páteř financovala NSF.)
Předpokládá se, že v celoamerickém měřítku budou první aplikace provozovány již v říjnu letošního roku, většina z nich by měla být dostupná v říjnu 1998 a v roce 1999 by už měla plně fungovat i garance kvality poskytovaných služeb. Ve srovnání s evropským projektem TEN-34 přinese Internet 2 nejen o tři řády vyšší kapacity sítě1, ale rovněž výrazné zapojení universitních vývojových kapacit do tohoto projektu. To nejen využije významného znalostního potenciálu, který je ve vysokoškolské sféře dnes k dispozici, ale ve shodě s oficiální americkou doktrínou zároveň umožní, aby se tím, že se náročný výzkum bude provádět v prostředí, ve kterém se při studiu pohybují studenti, zaručil co nejefektivnější přenos technologických znalostí a dovedností z prostředí výzkumu do průmyslových aplikací, kde nejvýznamnějším (a zároveň prakticky fungujícím) médiem přenosu jsou právě studenti, kteří odcházejí z vysoké školy do praxe. V evropském prostředí je takové synergie dosaženo spíše výjimečně (český TEN-34 je v tomto ohledu světlou výjimkou), protože ve většině případů se realizace ujímají národní telecomy, nikoli přímo vysoké školy. Pozoruhodná je také rychlost, která Internet 2 dovolí na takto velkorysé bázi dosti pravděpodobně realizovat rychleji, než se v evropském projektu TEN-34 podaří vyřešit problémy způsobené džunglí monopolů telekomunikací a nepružného legislativního prostředí v této oblasti.
| 1 | Pokud bychom si komunikační kapacity dostupné v současných
sítích chtěli porovnat ekvivalenty z běžné dopravní oblasti,
pak přirovnáme-li kapacitu telefonního modemu na 34kbps
k lávce široké 20 cm, odpovídala by kapacita 2 Mbps,
používaná donedávna páteřní sítí CESNETu, zhruba tříproudé dálnici,
kapacita sítě TEN-34 dálnici o 51 jízdních pruzích,
zatímco projektovaná kapacita vBNS Internetu 2 by odpovídala
dálnici široké 15 km!
... zpět do textu |
předchozí číslo
