Článek byl uveřejněn též v časopise Chip:
Smejkal, V.: Internet po odložení růžových brýlí.
Chip, 7, 1997, č. 2, s. 18-19 a č. 3, s. 28-31
Můj dnešní vztah k Internetu se podobá mému vztahu k Leninovi v Měsíci československo-sovětského přátelství: v novinách - Lenin, v rozhlase - Lenin, v televizi - Lenin ..., až už jsem si nebyl jist, zda doma neotevřu ledničku a nebude tam - Lenin. S Internetem je to dnes ale nachlup stejné.
Internetovská mánie mne děsí: i ty nejdůstojnější firmy propadají panice, nemají-li svoji WWW stránku, a prakticky každý vyhrožuje, že už brzy bude obchodovat na Internetu. Rád bych tímto smrtelně vážně myšleným povídáním poněkud odmýtizoval fenomén Internetu a podíval se na něj očima skeptika. Některá tvrzení mohou vypadat trochu pesimisticky kategorická; je to nicméně moje momentální představa Internetu.1
Především je třeba si říci, že Internet jako takový právně neexistuje. Přesně řečeno, nemůže nabývat práv ani se zavazovat (viz ust. §18, odst. 1 ObčZ). Pokud se na Internet díváme očima práva, musí tedy být náš pohled krajně nedůvěřivý. Existuje TO (nepochybně), funguje TO (jak kdy, ale občas ano), točí se okolo TOHO obrovské peníze a přitom TO jako celek nikomu nepatří. Technicky je to soustava serverů, komunikací a k nim připojených počítačů, organizačně jsou to provozovatelé jednotlivých podsítí, zprostředkovatelé připojení, uživatelé apod. Tento prostředek jako celek nemá svého majitele; majitele bychom pravděpodobně dokázali nejednoduchou cestou najít pro jednotlivé kousky sítí a servery, ovšem nenajdeme žádnou právnickou ani fyzickou osobu, která by byla naším partnerem za Internet jakožto takový; z toho vyplývá jeho neuchopitelnost a obtížnost "vejít se" do obvyklého právního řádu (především co se závazkových vztahů týká). To je zásadní rozdíl oproti např. Telecomu, jehož komutovanou sítí jsme sice mezi dvěma místy spojeni pokaždé jinak, ale tato - byť rovněž velmi nedokonalá síť - má svého jednoho, jednoznačně identifikovatelného a uchopitelného (byť s obtížemi) provozovatele.
Absence majitele není jen problémem z hlediska naší schopnosti vnímat věci do určité míry jako vlastnictví, ale i z hlediska odpovědnosti za to, co se v Internetu odehrává. Argumenty, že silnice mají také každá jiného majitele, podle mého názoru neobstojí: sjednocujícím prvkem jsou zákony o silničním provozu, nemluvě o tom, že tím majitelem je - až na výjimky - stát zastoupený některým svým údem (okresem, obcí, městem). Někomu může vysoká míra entropie vyhovovat; pro skutečně profesionální používání je ovšem tato situace prakticky neprůchozí. Nemá to nic společného s centralizací: požaduji spíše přesně definované rozhraní než jeden centrální Mozek lidstva. Možná by byla řešením nějaká mezinárodní úmluva, podobně jako tomu je u moře nebo kosmického prostoru.
Řekli jsme si, že můžeme najít odpovědnosti např. provozovatelů jednotlivých serverů - za funkčnost i za obsah (ovšem i zde je tato odpovědnost při počtu stránek desetitisícových velmi relativní). Ani za vytvoření a bezchybný průběh spojení de facto ani de jure nikdo neodpovídá, protože např. jednoznačně identifikovat příčinu chyb mezi telefonní sítí, připojovacím místem a Sítí je skoro nemožné. Zejména když je dobrým zvykem se vymlouvat vždycky, když něco nefunguje, na někoho třetího: provider na Telecom, Telecom na vládu, vláda na občana ...
Proto tvrdím, že Internet je cosi, co nepochybně existuje, ale jehož chování, struktura, odpovědnosti a jiné aspekty, které požadujeme u jednoznačně identifikovatelného objektu, nejsou definovatelné. Podle našich stanovisek lze na jisté produkty zprostředkované Internetem pohlížet jako na masový sdělovací prostředek (podle zákona o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích č. 81/1966 Sb.). Kromě toho je nepochybně Internet prostředkem komunikačním podle zákona č. 110/1964 o telekomunikacích. V dalších případech může být čímkoliv jiným. A od toho se nám odvíjí řada dalších problémů.
Řekli jme si, že Internet je konglomerát mnoha objektů velmi nejasně definovaných - a když už, tak sice technicky či programově, ale rozhodně ne místně, časově nebo obsahově. Možnost umístit server kdekoliv na světě, vytváření zrcadlových serverů na mnoha dalších místech, existence časových konsekvencí vzhledem k reálnému času i času aktualizací nám neposkytuje jistotu, že ve všech okamžicích jsou na všech místech sítě stejné informace. Pomalu přestáváme mít i jistotu, na kterém místě se v tomto slepenci nacházíme. A co je ještě podstatnější, nikdo nám neposkytne jistotu, že jakákoliv informace nacházející se v kyberprostoru Internetu je správná! Odpovědnost provozovatelů jednotlivých částí Internetu je pouze morální a ani oni dnes již nemohou tušit, co se všechno nachází na jednotlivých WWW stránkách nebo v jiných souborech, kdo s nimi mohl a jak manipulovat atd. (Aféry se změněnými WWW stránkami, které na českém Internetu provádí skupina hackerů vystupujících pod názvem CzERT, se nevyhnuly ani českému Ministerstvu obrany.) Tedy - podobně jako u jednoho ze známých českých právních informačních systémů - ani u Internetu nemáme jistotu, že informace, kterou dostáváme, je správná.
Můj hlavní oponent prof. Zlatuška říká, že ani u lidí, tj. při fyzické komunikaci nemáme jistotu, zda nám nelžou, nemluvě už o sdělovacích prostředcích. Má samozřejmě pravdu, ovšem se stoupající mírou anonymity je důvěryhodnost tvrzení stále menší. Tento problém by odstranila povinnost každého subjektu Internetu prokazovat se identifikačním a autentizačním "průkazem" ... potom by možná ztratil Internet pro mnoho lidí svoji přitažlivost. Jistá naděje jsou certifikáty, ale i zde je míra nejistoty zatím dosti vysoká, protože jejich zabezpečení není v žádném případě absolutní.
Co je ještě podstatnější, je nezměřitelná míra nejistoty při opačném procesu, tedy poskytování informací do Internetu. Nenajde se mnoho lidí, kteří by vyzváni neviditelnou osobou z černého tunelu vložili do vysunuté ruky svoji kreditní kartu; přitom je s podivem, že řada lidí tak klidně učiní na Internetu. (Existovaly již i falešné bankomaty, ovšem domnívám se, že stupeň nejistoty je nesrovnatelný.) Stejně zcestný je podle mého názoru předpoklad obchodníků, že vydělají mnoho peněz, nabídnou-li svým zákazníkům tento způsob obchodování. A co se bankovnictví týká: banka, která je připojena na Internet, je připojena na desítky miliónů potenciálních nebo i skutečných hackerů.
Podívejme se nyní na to, kdo a jakým způsobem může nebo mohl by Internet využívat.
Kdo: Amatéři - běžní občané
Co: trávení volného času jako u televize
Přínosy: více tvůrčí, vlastní volba "programu", možnost vzdělávání, žádná
cenzura, vyšší informovanost, další komunikační možnosti (mail, konference)
Omezení a rizika: drobné nákupy stylu elektronické peněženky ANO,
kreditní a debetní karty NE; rizika zdravotní a psychická - závislost
na Internetu; finančně nákladné; informace nemusí být pravdivé
Kdo: Studenti
Co: získávání informací a programů
Přínosy: vysoce přínosné z hlediska obsahových informací, cizích
jazyků, nových možností komunikace
Omezení a rizika: finančně velmi nákladné, neověřenost informací,
odtržení se od reality
Kdo: Zaměstnanci
Co: "telepráce"
Přínosy: práce doma s vlastním plánováním času, možností se současně
starat i o děti nebo kočky, bez vyčerpávajícího dojíždění; úspora
režijních nákladů pro zaměstnavatele
Omezení a rizika: ještě větší uzavřenost do omezeného
prostředí, nižší počet interakcí se skutečnými lidmi, větší otupělost
ze stále stejného prostředí
Kdo: Odborníci a vědci
Co: získávání a výměna informací, poznatků a programů
Přínosy: přínosné pro komunikaci mezi konkrétními osobami
Omezení a rizika: neověřenost informací, nejistota co
do úplnosti a správnosti (neprofesionalita Internetu)
Kdo: Manažéři podniků
Co: získávání a výměna informací, Intranet
Přínosy: přínosné pro komunikaci mezi osobami, flexibilita
a standardnost propojení
Omezení a rizika: neověřenost informací, nejistota co
do úplnosti a správnosti (neprofesionalita Internetu), navíc riziko
úniku stategických nebo osobních informací, snížená osobní odpovědnost
Kdo: Obchodníci a jejich zákazníci
Co: Internet - shopy (elektronické obchodní domy), nabídka nebo
i prodej produktů vizuálního a multimediálního charakteru (cestovní
kanceláře, film a video, hudba, veřejné domy apod.)
Přínosy: další možnost trhu, reklamy, působení na zákazníky;
pohodlnější nakupování "od stolu", individuální přístup k zákazníkům,
odstranění prostředků zvyšujících náklady, a tedy i ceny
Omezení a rizika: nemožnosti si skutečně ověřit nabídku (jako
u zásilkových služeb), vysoké riziko při placení, nejistá odpovědnost
Kdo: Finance (bankovnictví, pojišťovnictví)
Co: denní informace, homebanking, burza, pojistky atd.
Přínosy: další možnosti trhu, reklamy, působení na zákazníky;
rychlejší a pohodlnější informovanost klientů
Omezení a rizika: vysoké riziko pro jakýkoliv tok důvěrných
informací (prozrazení důvěrných údajů při toku dat ke klientovi
a defraudace při toku dat do banky)
Kdo: Státní správa
Přínosy: zvýšení informovanosti pro vybrané obyvatele (uživatele
Internetu)
Omezení a rizika: pouze pro všeobecné, generalizované
a všeobecně dostupné informace
Kdo: Počítačové firmy a provozovatelé Internetu
Co: informace, nabídka HW a SW, volné programy
Přínosy: další možnosti trhu, reklamy, působení na zákazníky,
operativnost zejména u SW
Omezení a rizika: riziko při placení, zahlcování Internetu
stahováním dlouhých souborů, prohledávání mnoha serverů apod., finančně
náročné zejména na telekomunikační poplatky
Možná to úplně z přehledu tak nevyplývá, ale pokud budeme chápat Internet jako jinou, výrazně interaktivnější počítačovou hru, nebudeme zklamáni. Kdo má rád riziko, chaos, ale třeba i pocit dobrodružství (lze-li zažít dobrodružství od klávesnice?), pro toho je Internet přece jen poněkud lepším řešením, než hrací automat nebo Extáze. U Internetu si nelze činit nároky takové, jaké požadujeme u profesionálních systémů (úplnost, správnost, včasnost, odpovědnost, zabezpečení ...) - ani jedno z toho zde nenajdeme! Na druhou stranu u "jednorukého bandity" v herně hotelu Circus Circus v Las Vegas tyto vlastnosti rovněž nehledáme.
Jeho obrovskou výhodou je komunikace - rychlost, masovost, operativnost. To je nepochybné a i já jsem si z tohoto důvodu pořídil přípojku na Internet, protože mnoho věcí (včetně tohoto textu) dostanu mailem rychle tam, kam potřebuji. (Ovšem pokud vše funguje, což jsme diskutovali výše a ještě několikrát diskutovati budeme.)
Další výhodou, ale již současně nevýhodou je obrovské množství informací, které se v něm nachází. Ale dovolím si opět opakovat svoje oblíbené přirovnání: "Internet je obrovská hromada hnoje, v níž se nachází několik pravých a větší množství falešných diamantů". Mohu zde nalézti poklad, ale také po několikatýdenním přehazování hnoje zjistím, že jediný výsledek je silné znečištění. Nedostatek funkční i obsahové spolehlivosti je to, co v mých očích Internet zcela diskvalifikuje jakožto profesionální prostředek. Nepopírám ovšem, že pokud dojde ke zlepšení, bude představovat Internet stejný technologický posun, jako jiné významné objevy (automobil, telefon, televize...). Zřejmě může napomoci ke zvýšení globální vzdělanosti lidstva (ovšem jen té části, která bude mít k Internetu přístup a která se nebude slepě orientovat jen na něj).
Co mám dále Internetu za zlé je, jak přispívá k virtualizaci světa. Vytváří zdání a obklopuje jimi uživatele. (Bylo to krásně vidět ve filmu Síť.) Podobně jako hrací automaty, v nichž jsou fiktivně zabíjeny fiktivní osoby, jsou prostřednictvím Internetu dopravovány informace, na které si nemůžeme sáhnout, které si nemůžeme ověřit, ale s nimiž je hrozně jednoduché zacházet, obklopovat se nimi, být na nich závislý, slepě jim věřit... Podobně, jako se dnes mnoho dětí domnívá, že krávy jsou fialové, obávám se, že naše schopnost být součástí reálného světa se díky působení Internetu výrazně sníží.
Stále čteme superoptimistické prognózy o tom, kolik peněz proteče Internetem. Dnešní realita je ovšem zcela jiná. Internet je byznys, ale na Internetu dnes vydělávají zejména: 1. prodejci všeho, co s Internetem souvisí (HW, SW); 2. poskytovatelé WWW stránek a jiných reklamních aktivit; 3. guruové, kteří jiným vysvětlují, jak vydělávat na Internetu; 4. novináři a publicisté, kteří plní Internetem stránky novin (i těch nejtradičnějších) a časopisů (i těch nejodtažitějších). Těmito způsoby lze dozajista v souvislosti s Internetem vydělávat peníze, možná dokonce hodně peněz. Ale nejsem si jist trvanlivostí tohoto příjmu.
Jako reálnou nákupní možnost (byť zatím v plenkách) vidím kombinaci Internetu (s jeho výhodou možnosti nákupu např. knih bez nutnosti obíhat knihkupectví) s elektronickou peněženkou (tedy malým množstvím elektronických peněz, o které když přijdeme, tak se s tím srovnáme stejně, jako když nám kapsáři na Václavském náměstí ukradnou peněženku s drobnými - protože jako poučení občané s větší sumou v hotovosti nepůjdeme). Podle mého názoru jsou elektronické peněženky jednou z opravdu smysluplných aplikací Internetu.
Jednou za dva roky se v Paříži pod záštitou ministra vnitra koná mezinárodní kongres věnovaný bezpečnosti v bankovnictví Security in Banking. Pořadatelem je INSIG - nevýdělečná bankovní asociace, která byla založena v roce 1968 v Paříži a dnes sdružuje okolo 1000 bank a jiných finančních institucí. Zúčastnil jsem se letošního ročníku, který proběhl v lednu za účasti okolo 300 bankéřů z celého světa. Hlavním tématem bylo poskytování služeb na dálku (Remote Banking), kde byly diskutovány zejména otázky spojené s homebankingem, komunikacemi, bezpečností transakcí a pochopitelně s Internetem. Nutno zdůraznit, že se prakticky všichni přítomní shodli na vysoké rizikovosti poskytování bankovních služeb na Internetu, což značně kontrastuje například s trvale optimistickým přístupem americkým (a některých našich odborníků či podnikatelů).
Stále vyšší čísla udávající počet uživatelů Internetu mne naplňují stejným pesimismem jako pohled na pražskou dopravu. Co jsou mi platná lepší auta a přísnější policisté (což je stejná fikce jako Internet), když průtočnost magistrály je stále stejná. Internet je závislý na komunikacích, které nejsou nikde dokonalé, a to ani v zemích, o nichž si to myslíme nebo tomu tak skutečně je (telekomunikační společnosti v USA si stěžují, že jejich sítě nejsou připraveny na desítky a stovky minut trvající internetovské transakce; otázkou je, zda to není motivováno snahou začít účtovat místní poplatky, doposud nevybírané). Prof. Zlatuška navíc tvrdí, že zahlcení patří k životu a ani žádný podstatnější živočišný druh tu asi nebude věčně...
V podmínkách Česka jsme v obzvláště frapantní situaci, protože naše spoje nezvládají svoje základní funkce, natož dlouhodobou zátěž Internetem. Politika bývalého ministerstva hospodářství směrem ke spojům a naprostý nezájem o kabeláž domácností (společně s kabelovou televizí i např. telefony, Internet a hlídací služby apod.) dovedla telekomunikační situaci tam, kde je. Proto je mi Internet v našich luzích a hájích obzvláště k smíchu. Ale o moc lepší to už není ani v USA - matce Internetu, takže se zde začínají rodit projekty na zvýšení přenosové rychlosti na 150-600 Mb/s. I kdyby - a rád bych zopakoval proloženě - i kdyby se toto podařilo, vždy bude platit, že lano je tak pevné, jak je pevný jeho neslabší kousek. Tedy zhruba 2 Mb/s nejvyšší připojovací rychlosti dosažené v ČR prostřednictvím komutované telefonní sítě činí z těchto snah dlouho tuzemsky nedostupnou fikci. (Pomíjím pevné vysokorychlostní spoje, dostupné jen zcela zanedbatelnému okruhu.)
Už dnes vyloudit rozumnou odezvu, pokud nemáte (na) pevnou linku, je značně obtížné. Situaci ještě komplikují nerozumní tvůrci WWW stránek, neboť co stránka, to tuny grafiky. Většinou zcela samoúčelné, ale bezvadně násobící dobu přenosu 10x až 100x ! Skoro bych si myslel, že je to tajný kartel těchto tvůrců s Telecomem. Kdyby mi mohla kabelová společnost udělat pevnou linku doma, rád bych investoval do vysokorychlostního modemu - pokud bych ovšem měl nějaký důvod, proč chci brouzdat Internetem.
Možná, že se podaří vybudovat nějaké rychlejší české propojení v homogenním prostředí - v rámci jednoho uživatele nebo jednoho, velmi konkrétního prostředí. Takovým uživatelem se mi jeví např. PVT či GiTy nebo někdo ještě podstatně větší - třeba CHEMAPOL. Takovým prostředím by možná mohly být vysoké školy, pokud jim to někdo zaplatí. Proto otázku Intranetu nevidím tak černě - viz dále. Ale obecně přístupná přenosová síť pro běžného uživatele za normální peníz? To je fikce (pokud si toto připojení nebudeme platit skrytou formou, například přes výdaje na zboží, jehož reklama zde poběží).
Jednoho dne, pokud nebude nalezen zcela nový, řádově několikrát kvalitnější a kapacitnější způsob finančně dostupného přenosu po zeměkouli, se celý Internet pravděpodobně zahltí sám sebou.
Podle mého názoru je prostředí Internetu svojí anonymitou, způsobem fungování a profilem jeho uživatelů vysoce kriminogenní z hlediska kriminality tzv. bílých límečků. Zatímco se sdělovací prostředky i část odborníků předhání ve vychvalování Internetu, nikdo si neuvědomuje, nebo spíše nechce uvědomovat jeho stinné, především bezpečnostní stránky.
Informace na dosah ruky je příslibem elektronického věku. Musíme ale dávat pozor jaké informace a na dosah čí ruky. Otevírání obálky nad párou nebylo nikdy tak jednoduché a nezjistitelné, jak je fakticky dnes na Internetu. Toto není moje negativistické tvrzení. Dovolil jsem si ocitovat z článku "Ochrana soukromí v elektronickém věku", který napsal v roce 1995 Bill Gates pro New York Times Special Features. Internet dnes prochází známou křivkou nových technologií: START - NADŠENÍ - DEZILUZE - ROZUMNÉ VYUŽÍVÁNÍ. Bohužel je ve fázi NADŠENÍ, a proto očekávejme brzkou DEZILUZI. Bezpečnost Internetu je dnes základní podmínkou jeho dalšího rozvoje.
Ve výše citovaném článku varuje Gates dále před dalším nepříjemným aspektem sítí. Naše soukromí dnes ochraňuje neformálně, ale účinně rozptýlenost informací. Mnoho osobních informací je drženo pouze krátce, data z různých zdrojů nejsou kumulována, aby vytvořila podrobnější portrét. Sítě a další nové nástroje usnadní shromažďování všech informací, jejich kumulování, vytváření korelací a snadné vyhledávání. Sama technologie nás neochrání. Je zapotřebí veřejná kontrola a ochrana ... rozšířit stávající zákony na ochranu osobnosti a jejího soukromí. I u nás se setkáváme s pokusy kumulovat informace o občanech do jednoho informačního systému. Nejaktivnějším hýbatelem je v tomto směru Ministerstvo financí, které stále v tichosti buduje svého Velkého bratra, který by - s využitím Státního informačního systému, ale i mimo něj - měl propojovat údaje o každém z nás, nacházejících se v různých IS různých státních orgánů. Společně s neexistencí Úřadu pro ochranu osobních dat, jehož požadované zřízení bylo nahrazeno pokusem pověřit tímto dozorem Úřad pro státní informační systém (což díky Senátu naštěstí neprošlo), toto vidím jako velkou hrozbu.
Síť sítí, jakou je Internet, takové propojování rovněž podporuje. Co může být zajímavé při vědeckém výzkumu nebo literární rešerši, začíná nabývat hrozivých rozměrů, pokud budou všechny naše aktivity osobního i profesního charakteru někým monitorovány, shromažďovány a vyhodnocovány. Budu-li veškeré aktivity provozovat pouze internetovsky, bude toto sledování mnohem, mnohem snazší. Úspěšní zločinci na útěku před spravedlností se snaží nenechat nikde za sebou stopy: platí hotově, neobjednávají si nic na jméno, a když, tak na cizí atd. Možnost vytvoření našeho elektronického profilu vidím jako další, byť možná futurologické nebezpečí pocházející z Internetu.
Nepochybně lze, pokud si uvědomujeme výše uvedená (a určitě mnoho neuvedených) omezení. Přesto najdeme několik smysluplných aplikací. Viděl jsem na FI MU, jak v podstatě Intranetem spravují všechny informační toky okolo výuky (učitelé, studenti, předměty). (Prohlédl jsem si studentky, které se přihlásily na můj předmět, stejně jako si zcela určitě ony prohlédly mne, a nedojde tedy k vzájemnému zklamání.) Obecná informovanost se může pomocí Internetu zvýšit (pokud ovšem čtenář nenajde jen ty blbé informace nebo nezešediví při čekání na nějaké jiné). Přirovnáme-li jej k univerzitní knihovně, potom je to, jako bychom svezli knihy z mnoha knihoven na jedno místo (nejlépe vysypali na jednu hromadu) a vybavili čtenáře docela rychlým rejstříkem. Ovšem na některou knihovnu bychom zapomněli, z jiné by odešel knihovník a nikdo by už neaktualizoval evidenci, některé knihy by zlomyslný čtenář přepsal jiným textem nebo vytrhl tu a tam nějakou stránku a hlavně - nikdy bychom si nebyli jisti, komu jsme zaplatili čtenářský poplatek a zda nám přitom ještě nevyfoukl zbytek peněženky.
Přirovnáme-li jej k poště, je to o třídu lepší: elektronická pošta je výrazně rychlejší, levnější a můžeme posílat i zcela neuchopitelné objekty. Nejsme vázáni fyzickou přítomností druhé strany na opačném konci drátu a není to tak veřejná věc, jakou je fax. Ovšem jen zdánlivě, musím z ryze bezpečnostního hlediska podotknout. Je také zajímavé, že i zarytí odpůrci telefonních záznamníků píší maily. Tady vidím velký přínos Internetu (i když elektronická pošta existovala i bez něj) a samozřejmě je to také díky neschopnosti Telecomu a vysokým mezinárodním spojovacím poplatkům. I zde jsou nějaké háčky: četl jsem v odborném tisku názor, že konferencím pro skutečně odborníky odzvání, protože se na nich vykecávají blbové. A hlavně - v rámci běžného mailového spojení si nemusíme být zcela jisti odesílatelem, dále tím, že náš dopis někdo nepozměnil nebo si od něj neudělal kopii. Dokonce se povídá, že je běžnou praxí administrátorů serverů prohlížet si poštu svých klientů a nebrání jim v tom ani skutečnost, že zaměstnanci providerů podléhají zpřísněným trestním sankcím jakožto poskytovatelé telekomunikačních služeb (podle § 239-240 Trestního zákona). Proti některým atakům se lze v rozumné míře chránit (šifrováním). Velmi se ovšem budu bránit myšlence uskutečňovat na Internetu takové transakce, které svým jednáním zakládají jakýkoliv právní vztah. Tady je míra rizika zcela nade všechny meze.
Snad nejvhodnějším přirovnáním, které mi poskytl rovněž prof. Zlatuška, je Internet jako město. Dodávám, že nejlépe v období po pádu komunismu: co týden, to jiný obchod s jiným zbožím a majitelem, občas nějaký tunel na důvěřivce, ale zřejmě s výraznou mírou demokracie (kterou chápu především jako odpovědnost jedince za vlastní rozhodování a vlastní osud). Jsem obviňován z ustrnutí v historických představách, pokud se mi představa internetovského města nelíbí. Sice mne trochu štve, že je pekařství každý měsíc jinde, ale smířím se s tím. Změna je život, tvrdí někteří. Víc mně vadí to, co jsem popsal výše: anonymita prodavačů a majitelů (ta je často i u fyzických obchodů, ale důsledný člověk se dopátrá), nedefinovaná pravidla hry, neexistence Občanského zákoníku či mezinárodních úmluv, nezávaznost a virtuálnost všeho! (K chlebu lze přivonět a sáhnout na něj - alespoň já bych jej prostřednictvím Internetu nekupoval. Snad jedině po předchozím fyzickém prověření a zaručeně konstatní kvalitě. Ale to už je zase stereotyp, ne?)
Právě Intranet je možná tím rozumným řešením využívajícím internetovských principů. Jde přece jen o výrazně homogenní prostředí, s jasně danými pravomocemi a odpovědnostmi, s možností vytvořit dokonce i zabezpečený systém podle oblíbených strašáků ITSEC/ITSEM. Praktickou použitelnost Intranetu ovšem ukáže budoucnost, a to dosti jasně: manažeři podnikatelských subjektů nemohou plýtvat penězi za něco, co nepřinese zřejmý ekonomický efekt. A nesmíme u něj zapomenout na jednu dosti podstatnou věc: v okamžiku, kdy připojíte Intranet k Internetu, jste opět vysoce ohroženi (firewally nejsou všespasitelné).
Pro mne jakožto individuálního uživatele, který posílá především maily, občas se koukne na nějakou WWW stránku a rozhodně neprovozuje přes Internet obchodní transakce, není otázka právního uchopení, odpovědnosti za připojení a za funkčnost Internetu či jeho bezpečnosti zas tak životně důležitou. Pokud bych ovšem chtěl obchodovat (nebo nedej Bože přes Internet poskytovat bankovní služby!), velmi by mne zajímalo (kromě výše zmíněných rizik) i to, zda bude síť vždy dostupná, zda vůbec bude Internet fungovat. Řekněme si objektivně, že nám nikdo na světě nezaručí, že ráno zapnete počítač a Internet tam bude! Skepse a rozumný, realistický a hluboce konzervativní přístup je zde podle mne dlouho na místě.
| 1 | A to jsem řadu míst značně zjemnil v důsledku připomínek
prof. Zlatušky, kterému tímto velmi děkuji.
... zpět do textu |
předchozí článek
