Historie iniciativy Dublin Core

První seminář Dublin Core se uskutečnil v březnu 1995. Jeho hlavním výsledkem byl základní soubor prvků, které byly po dohodě celé pracovní skupiny vybrány jako vhodný základ pro popis elektronických zdrojů. Úvodní seminář se zaměřil na popis sémantiky určené přímo problematice vyhledávání elektronických dokumentů.

O rok později, v dubnu 1996, se uskutečnil druhý seminář ve Warwicku v Anglii. Přiblížil dohodu mezinárodní komunitě, uvedl problém syntaxe a začal s určováním sémantiky v syntaxi zpracovatelné pro Webovské aplikace. Zakomponovat metadata do HTML nebylo nikdy jediným cílem popisu Dublin Core, ale odborníci usoudili, že podpora tohto mechanismu je základem pro jeho rychlé zavedení a tato strategie vyústila do široké řady pilotních projektů v mnohých oborech.

Na tomto setkání byl položen konceptuální základ architektury metadat, takzvaný Warwick Framework. Tento rámec se stal spolu s Meta Content Framework jádrem pro vytvoření Resource Description Framework (RDF). RDF slibuje poskytovat flexibilní syntaktický základ pro webovská metadata včetně různých k metadatům přidružených modelů, které sahají mimo rámec zavedených popisních metadat.

Třetí seminář (září 1996 v Dublinu, Ohio, USA), kterého se účastnili zejména experti na grafické formáty, rozšířil cílovou řadu zdrojů o grafické formáty. Specialisté se shodli, že ačkoliv textové a grafické (vizuální) zdroje jsou v mnoha směrech rozdílné, kategorie podle kterých se seskupují a popisují se až tak neliší. Několik prvků popisu Dublin Core prošlo v tomto období revizí a k původním třinácti byly přidány další dva.

Čtvrtý seminář byl svolán v březnu 1997 do Canbery v Austrálii. Na tomto setkání se vynořilo spektrum filosofií k přístupu, které je možné shrnout do koncových pojmů "minimalistický" a "strukturální". Minimalisté nade vše cení jednoduchost a usuzují, že přijatelnost a interoperabilita se bude prudce snižovat s nárůstem složitosti standardu. Naproti tomu strukturalisté sice toto riziko uznávají, ale také cítí, že schopnost strukturovat obsah metadat je základní podmínkou pro jakoukoliv netriviální aplikaci. Charakter nevyhnutelných kvalifikátorů byl definován právě v Canbeře a stal se jedním z nejvýznamnějších výsledků tohoto setkání.

V říjnu 1997 se v Helsinkách ve Finsku uskutečnil v pořadí pátý seminář Dublin Core, který byl sponzorován OCLC a Národní knihovnou ve Finsku. Hlavní důraz byl kladen na specifikaci některých prvků a to konkrétně na Datum, Působnost a Vztah. Ostatní prvky struktury byly přijaty kladně a bez kontroverzí.

V pořadí šestý seminář, se uskutečnil v Kongresové knihovně ve Washingtonu v listopadu 1998. Jeho hlavním cílem bylo sjednotit vývoj v jednotlivých pracovních skupinách Dublin Core, poskytnout informace o zkušenostech s implementací a strategiemi existujících pilotních projektů a určit klíčové momenty k prosazení ineroperability mezi implementacemi Dublin Core.

Sedmého semináře, organizovaného Die Deutsche Bibliothek ve Fankfurtě nad Mohanem v říjnu 1999 se účastnilo rekordních 120 specialistů z 27 zemí světa. Zatím poslední, osmý, seminář proběhl v Národní knihovně Kanady v Ottavě v říjnu 2000.