Jako mají motorkáři svoje rowdies, tak má počítačová věda hackery. Jsou exkomunikovaní i milovaní, jsou vzájemně zasvěcení jak Bratrstvo kočičí pracky a pro okolí tajemní jako hrad v Karpatech, jsou to čarodějové okouzlení počítačem i sami sebou. Zcela jistě mají specificky privilegovanou filozofii a tvoří většinou nikoli pro výsledek, nýbrž pro čiré potěšení z vlastní virtuozity.
Svět lidí je nejspíše zklamal, proto se zcela oddali stroji: pracují na něm zejména v noci, kdy spojení s jinými počítači je nejrychlejší a ruka s myší běhá v zákrutech magického labyrintu sama, v noci, kdy hackerova intuice proráží hranice logických systémů. To oni systémovou anarchií narušují stanovený řád okolního světa a do struktur imagologů implantují legrácky, revoltují proti nabubřelé vážnosti jedovatými hříčkami, drolí fasádu moderních posvátných institucí i jednotlivců. Jsou poštívači obelisků království Racia, jsou velekněžími i klauny Internetu současně - ale neslouží ani bohu, ani císaři.
Hackeři se pokoušejí vlomit do jakýchkoli elektronických dveří, projít se databází, trezorem, připnout prezidentovi šaškovskou rolničku; obvykle nic neodcizí, ale zanechají svoje graffiti. A vzkaz: byl jsem tady, vyměňte si zámek. Jakýkoli uzamčený systém je pro ně výzvou. Místo sebe sama ovládají počítač, to on je jejich socha i báseň, snad i jejich žena, jejich dítě. Jsou to Ahasveři elektronické komunikace, oškliví tak, že pro někoho až krásní. Jejich činnost se pohybuje někde mezi mesiášským komplexem a samohanou. Nerad bych je soudil nebo klasifikoval, vymykají se běžným měřítkům. Hackery zrodila informační společnost a zkrátka jsou.
Počítačové hackery je snad možno srovnat se starým známým anarchismem. Nejednají s prvoplánovým úmyslem škodit a vesměs oprávněně poukazují na existující problémy, jenže tak často činí prostředky a postupy, které působí u běžných lidí rozpaky, u establishmentu pak hrůzu způsobenou otřesem měkce vysezené sesle.
Pandemie Hongkongské ptačí chřipky se Internetem nepřenese, ani mutantní kmen chřipky A. Ale počítačový virus ano. Hezky to napsal slavný lovec hackerů Cliff Stoll ve své knize Kukaččí vejce: Příšera tady stále je, připravená obživnout. Kdykoliv někdo, pokoušen penězi, touhou po moci nebo pouhou zvědavostí, ukradne přístupové heslo a vydá se na lov po síti. Jakmile někdo zapomene, že sítě, na kterých se tak rád baví, jsou křehké a mohou existovat jenom tehdy, když lidé důvěřují jeden druhému. Kdykoliv se zábavymilovný student jen tak pro psinu nabourá do systému a zapomene, že narušuje něčí soukromí, ohrožuje data, nad nimiž se jiní lidé dřeli, zasévá nedůvěru a paranoiu.
Hacking, tedy vnikání do uzavřených informačních systémů, na svoji obranu do jisté míry oprávněně namítá, že třímá vlajku Internetu původně otevřeného všem, všem, všem. A že je modifikací odedávného zákona přírodní selekce, kdy silnější (nyní chytřejší) vyhrává - a má pak následně pravdu, jako koneckonců každý vítězný generál. Hackeři sami sebe mohou považovat za genetickou vlajkovou ponorku Internetu, pokud ovšem mohou mít děti a pokud mají s kým. A pokud nebudou z rozkazu pana prezidenta Clintona za úsvitu zastřeleni panem majorem Ing. Dastychem pro trestný čin dle par. 257a) trestního zákona za získání neoprávněného přístupu k nosiči informací s úmyslem způsobit škodu nebo získat neoprávněný prospěch. Avšak pomni, všeho dočasu: člověk, který hlásá novou víru, je pronásledován tak dlouho, dokud se sám nestane pronásledovatelem; nové pravdy začínají konfliktem s policií a končí tak, že se k ní připojí.
Pominul jsem crackers, zločinecké vlámače pro mrzký zisk, které sami hackeři ze svého středu exkomunikují. A bláznivé hackery ničící cizí práci pro vlastní radost zmiňuji jenom proto, že i Řím byl zapálen a Michelangelova socha poničena - to už je diagnóza.
Cituji úryvky ze svého rozhovoru s hackerem: Informace jsme získali a stále získáváme nestandardním způsobem, ale neizolujeme se od společnosti, jak se někdy tvrdí. Jak si v naší branži udělat jméno? Nejzábavnější je vlámat se do kuchyně firem, které se zabývají počítačovou bezpečností - jako když si koupím alarm a ráno jsem vykraden. Internet je svým vznikem akademická síť, ale stále se komercionalizuje. To se nám nelíbí, a i proto vznikl náš problém. Žádný systém není stoprocentně bezpečný, což berem jako výzvu, kouzlo tajemného. Brejknem do něj a za čas se třeba z kozla stane zahradník, dobře placený pracovník, který má na starosti bezpečnost. Vůči žádné firmě a žádné vládě, žádnému režimu však nebudeme loajální. A proč vůbec jsme? Proč jsou horolezci. Ze srandy. Z nevyhnutelnosti - to když mi někdo zničí systém, pasu po jeho vypátrání a odplatě. Každý z nás je individuální, nejsnadněji se "klasifikují" ti, kteří hackují z blbosti. Třeba já se pokouším sladit počítač se spiritualitou, s divošskými průniky do vlastního těla - jako piercing.
Problematika hackingu zřejmě nemůže být vyřešena jednoznačně. Psycholog John Suler z Rider University v Lawrencevillu se třeba zamýšlí nad otázkou, zda jsou hackeři asociálními osobnostmi. Avšak současně klade i otázky další, například zda dlouhé neporušené odstavce v diskusních skupinách produkují narcistické osobnosti. Nebo: inklinují osobnosti s obsedantně kompulzivními rysy k počítačům a virtuální realitě více než ostatní, neboť jim poskytují potřebnou kontrolu vztahů? Kromě otázek provokujících a znepokojujících ovšem Suler přináší na některé aspekty elektronické komunikace také pohled optimistický. Domnívá se například, že právě Internet a elektronická komunikace pomocí psaného slova více než cokoli jiného rozvíjejí literární schopnosti.
Hacking je opravdu značně individuální. Někdy i pro obyčejného člověka docela sympaticky jánošíkovský - uznejte sami: Utopie kryptoanarchistů: v jednom jediném hacku celosvětového měřítka stáhnout ze všech kont nad sto tisíc dolarů jistou částku a připsat ji na konta nižší než třicet tisíc dolarů.
Osobně jsou mi hackeři docela sympatičtí pro nabourávání autoritářských elit a vytváření alternativního pojetí světa, avšak fandit jim upřímně nemohu, na to si příliš vážím práce své i práce ostatních lidí. Můj počítač je totiž připojen k Internetu, takže nevím dne ani hodiny, kdy do něj někdo nepovolaný může proniknout.
předchozí článek
